111 C 21/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 12 394,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 668,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od 16. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 726,28 Kč, úroku 8,05 % ročně z částky 12 394,51 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 12 394,51 Kč od 25. 9. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 15 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 2 726,28 Kč od 16. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 403,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 325,13 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 373 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplatit částku 12 394,51 Kč s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 11. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , podle úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalované možnost čerpání úvěru do rámce 10 000 Kč navýšeného smluvním dodatkem na 11 000 Kč, pro prodlení se splácením prohlásila žalobkyně celý dluh za splatný ke dni 25. 6. 2023, k němuž žalovaná dlužila částku 12 467,57 Kč, k datu 24. 9. 2023 dlužila již 13 123,31 Kč v podobě jistiny ve výši 12 394,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 403,67 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 325,13 Kč, k úhradě nedošlo ani po odeslání předžalobní upomínky dne 9. 10. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žaloba a předvolání k jednání byly žalované doručeny dne 27. 5. 2024 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z předsmluvních informací, žádosti o poskytnutí úvěru, smlouvy o úvěru s dodatkem a obchodních podmínek účinných ke dni 1. 7. 2022 má soud za zjištěné, že žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako fyzická nepodnikající osoba písemně (biometrický podpis) uzavřely dne 11. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , uzavření smlouvy předcházela písemná žádost žalované o poskytnutí úvěru z téhož dne na částku úvěrového limitu 10 000 Kč, stejná částka byla předmětem poskytnutého úvěrového limitu u z následně uzavřené smlouvy, šlo o úvěr bezúčelový s úrokem 19,9 % ročně, žalovaná se zavázala úvěr splácet splátkami ve výši 5 % z vyčerpané částky, minimálně částkou 500 Kč měsíčně. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že , Anonymizováno, , příjem ve výši 30 000 Kč čistého měsíčně a pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů ve výši 1 200 Kč. Žalovaná se zavázala platit žalobkyni poplatky za vedení účtu a za upomínky či výzvy k úhradě dlužných částek ve výši 300 či 500 Kč. V případě prodlení s úhradou splátek byla žalobkyně dle obchodních podmínek oprávněna jistinu zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení. Účastníci si dohodli elektronický způsob komunikace. Dne 13. 9. 2022 uzavřeli účastníci písemný dodatek k úvěrové smlouvě o změně limitu na částku 11 000 Kč s účinností od 8. 9. 2022 s povinností měsíční splátky ve výši 1 046,62 Kč. Předsmluvní informace, žádost o poskytnutí úvěru, smlouva o úvěru i oba dodatky byly žalovanou podepsány biometricky přes tablet či signpad, při podpisech byla totožnost žalované ověřena pověřeným pracovníkem žalobkyně. Z interních listin žalobkyně soud zjistil, že při uzavření smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, posoudila jak její příjem ve zjištěné průměrné výši 30 000 Kč, tak její výdaje ve výši 1 200 Kč, a učinila závěr o platební kapacitě žalované ve výši 1 898 Kč, což byla dostatečná hodnota pro splátku ve výši 954,73 Kč. Z informačního dokumentu o pojistném produktu bylo zjištěno, že žalovaná tento dne 11. 7. 2022 rovněž podepsala a vzala tím na vědomí své pojištění ochrany nákupu a prodloužené záruky ohledně vydané platební karty. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná v době od 5. 8. 2022 do 26. 5. 2023 vyčerpala částku 12 402,27 Kč a na splátkách žalobkyni uhradila v době od 22. 8. 2022 do 9. 1. 2023 částku celkem 2 734,04 Kč. Dopisem ze dne 27. 6. 2023 žalobkyně žalovanou uvědomila o existenci dluhu z úvěru ve výši 12 624,57 Kč ke dni 26. 6. 2023 a vyzvala ji k okamžitému zaplacení ve lhůtě do 4. 7. 2023. Poštovní zásilka byla žalované odeslaná poštou na adresu , právnická osoba, , Anonymizováno, , , adresa, , což nebyla smluvní ani trvalá adresa pobytu žalované. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyhotovila ke dni 3. 10. 2023 předžalobní výzvu k neprodlené úhradě dluhu ve výši 13 123,31 Kč, výzvu odeslala dne 9. 10. 2023 poštou na adresu uvedenou v předchozí větě.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech byl zjištěn tento skutkový stav. Žalovaná jako fyzická nepodnikající osoba uzavřela s žalobkyní podnikající v oboru poskytování úvěrů smlouvu o úvěru, kterou vlastnoručně podepsala. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 12 402,27 Kč a žalovaná ve lhůtě splatnosti zaplatila žalobkyni jen částku 2 734,04 Kč. Po opakovaných upomínkách a výzvách k úhradě dluhu v aktuální výši žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 27. 6. 2023. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s příjmem žalované ve výši 30 000 Kč a výdaji na život ve výši 1 200 Kč (bez bližší specifikace zjevně nízké částky). Žalovaná dluh neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy.

5. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce zhodnotil následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. V projednávané věci byl ve smlouvě obsažen úkon žalované, jenž byl elektronickým podpisem. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle provedeného dokazování však žalobkyně vyhodnotila schopnost a možnost žalované úvěr řádně splácet nedostatečně. Zejména dostatečně nevyhodnotila pasivní stránku poměrů dlužníka. Žalobkyně kalkulovala s částkou 1 200 Kč jako měsíčním výdajem žalované na život, avšak nebyl zřejmý zdroj takové kalkulace. V záznamech žalobkyně nebyly doklady k platbě za bydlení, za služby spojené s bydlením, za pojištění, telefon apod. V době uzavření smluvního dodatku, kterým se úvěrový limit navyšoval, již navíc žalobkyně žádné zkoumání neprovedla. Žalobkyně tak nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytla částku 12 402,27 Kč. Žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 2 734,04 Kč, toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 9 668,23 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou žalované), ve zbytku jistiny úvěru byla žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne 9. 10. 2023, jak se podává z podacího archu odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 12. 10. 2023, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy „okamžitě“. Jelikož v dané věci se jednalo o zaplacení finanční částky v obvyklé výši, lze míti za to, že lhůtou neprodlenou, tj. bez zbytečného odkladu, se myslí doba tří dnů od doručení výzvy. V tomto rozsahu se jedná o velmi krátkou lhůtu, v níž je nutné provést bezodkladné, neprodlené a okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Žalovaná byla tedy povinna dluh zaplatit do 15. 10. 2023, jelikož tak neučinila, dostala se dne 16. 10. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 16. 10. 2023 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku a nákladů uplatnění byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná, který ve věci neuspěla, je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů, které důvodně vynaložila na uplatnění svého práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby částku 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 2, odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 252 Kč. Náklady celkem činily částku 2 452 Kč, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 78 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 % (úspěch 78 % mínus neúspěch 22 %), tj. v částce 1 373 Kč.