111 C 234/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 936 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 346,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 6. 10. 2015 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 936 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 5. 2015 do 5. 10. 2015 zamítá.

III. Řízení se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 653,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 5. 2015 do zaplacení zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 6. 2016 domáhala po žalovaném zaplatit částku 3 936 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 5. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Částka měla být splacena splátkami ve výši 1/3 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně v částce 300 Kč měsíčně s tím, že žalovaný byl povinen zaplatit i poplatek za čerpání úvěru ve výši anonymizováno z čerpané jistiny, který se ke konci každého kalendářního měsíce stal součástí jistiny dluhu, poplatek činil částku 400 Kč, součástí jistiny se ke stejnému okamžiku stal i úrok ve sjednané výši anonymizováno měsíčně, který byl účtován za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, úrok činil částku 1 173 Kč. V případě zesplatnění úvěru byl sjednán úrok anonymizováno ročně místo sjednaného úroku anonymizováno měsíčně. Žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení, proto žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupila po uplynutí 60 dnů od splatnosti poslední splatné splátky k zesplatnění celého úvěru, ke dni 1. 5. 2015 byl žalovaný již v prodlení. Současně žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši částka za každých započatých 30 dní prodlení, nárok trval po dobu prvních 90 dní prodlení, pokuta se rovněž stala ke konci každého kalendářního měsíce součástí jistiny dluhu, její výše činí částku částka. Žalovaný žalobkyni nic nezaplatil, dluží částku v žalované výši. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu. Žalobkyně vzala před prvním jednáním podáním ze dne 25. 6. 2021 žalobu zpět o částku 653,58 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 5. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že v uvedené výši žalovaný dluh žalobkyni zaplatil v rámci insolvenčního řízení. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že řízení žalovaného vedené u název soudu pod sp. zn. insolvenční spisová značka bylo pravomocně dne datum skončeno vydáním usnesení o zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, náhradní doručení předvolání i žaloby bylo vykázáno ke dni 12. 8. 2021 dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování přečtením listin a to smlouvy o úvěru, výpisu z bankovního i úvěrového účtu, výzvy k úhradě a dokladu o jejím odeslání, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne datum byla vyhotovena smlouva o revolvingovém úvěru číslo dle jejího obsahu žalovaný (fyzická osoba) jako úvěrovaný požádal žalobkyni (podnikatel s vázanou živností poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pod tehdejším názvem právnická osoba) jako úvěrující o poskytnutí peněžních prostředků do celkové výše úvěrového limitu 2 000 Kč s tím, že výše úvěrového limitu může být v průběhu trvání smluvního vztahu měněna na základě dohody stran nebo může být jednostranně zvyšována úvěrujícím do výše 12 000 Kč, klient není úvěr povinen čerpat. Žalobkyně byla ve smlouvě mimo jiné identifikována i svým bankovním účtem označeným číslem bankovní účet, žalovaný, kromě osobních údajů uvedených v občanském průkazu, byl identifikován i bankovním účtem č. bankovní účet. Soudu předložená smlouva neobsahovala vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu Č. bankovní účet bylo zjištěno, že dne datum byla odeslána na účet žalovaného č. bankovní účet částka 2 000 Kč s popisem příkazce anonymizována dvě slova číslo celé jméno žalovaného. V řízení nebylo nijak zpochybněno, že dispozici s prostředky na účtu, z něhož byly peníze odeslány, nemohla činit žalobkyně. Žalovaný na svůj závazek k rukám žalobkyně nic nezaplatil, což bylo zjištěno z výpisu úvěrového účtu předloženého soudu za dobu od 10. 2. 2015 do 10. 8. 2015. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem od advokáta ze dne 23. 9. 2015, žalovaný měl zaplatit částku 7 208 Kč (jistina 3 936 Kč + 126 Kč úroky z prodlení + 3 146 Kč náhrada nákladů právního zastoupení) do 5. 10. 2015, jinak bude podána soudní žaloba. Výzva byla žalovanému odeslána na jeho smluvní adresu následující den. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě žalované částky (ve výši po částečném zpětvzetí), došlo.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předmětem posuzovaného závazku bylo poskytnutí částky nižší než 5 000 Kč, což byl dle § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, definiční znak spotřebitelského úvěru. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že mezi týmž věřitelem a spotřebitelem bylo uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, kdy celková částka úvěru by dosáhla nebo přesáhla částku 5 000 Kč, soud v tomto případě vzhledem k době uzavření smlouvy věc neposoudil jako spotřebitelský úvěr. Provedenými důkazy však nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, účinného do 18. 9. 2016, který upravoval tři druhy elektronického podpisu, obyčejný elektronický podpis, zaručený elektronický podpis a uznávaný elektronický podpis. Rozdíl mezi prvními dvěma kategoriemi byl uveden v § 2 písm. a), písm. b) zmíněného zákona (s účinností od 19. 9. 2016 totéž upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu). Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 2 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu částky 2 000 Kč k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně bez právního důvodu. Žalovaný je povinen tedy vydat žalobkyni vše, o co se obohatil. Pokud žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 653,58 Kč, tak nadále dluží částku 1 346,42 Kč (2 000 Kč – 653,58 Kč), o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 936 Kč (3 282,42 Kč/výše předmětu řízení po částečném zpětvzetíú – 1 346,42 Kč) a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 24. 9. 2015. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 29. 9. 2015, který byl třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 5. 10. 2015, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinil, dostal se dne 6. 10. 2015 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 6. 10. 2015 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,05 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta. V rozsahu zpětvzetí bylo řízení dle § 96 odst. 4 o. s. ř. zastaveno.

5. Vzhledem k výsledku řízení, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 51 % předmětu řízení a žalovaný v rozsahu 49 % předmětu řízení, bylo v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení rozhodnuto negativně, protože za stavu, kdy rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného byl pouze nepatrný (2 %), bylo možno vyslovit závěr, že žádnému z účastníků právo na náhradu nevzniklo. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.