111 C 237/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 26. 3. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 6 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do 29. 3. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 30. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 686,92 Kč, úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 27. 4. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 10 800 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 2. 7. 2019, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč splatnou v 60 týdenních splátkách po 240 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 6 400 Kč do 25. 8. 2020, žalovaný poslední svou splátku uhradil ke dni 22. 7. 2021 a celkem zaplatil 4 000 Kč, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku dne 1. 11. 2022 postoupil žalobkyni, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, zásilka s žalobou a předvoláním k jednání mu byla doručena ke dni 11. 8. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 2. 7. 2019 soud zjistil, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 8 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 14 400 Kč tvořenou jistinou, úrokem 1 600 Kč, odměnou za administrativu 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 3 200 Kč, splatnost byla stanovena v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, první splátka byla splatná sedmým dnem od uzavření smlouvy, poslední splátka připadala na den 25. 8. 2020. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, smluvní podmínky, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou potvrdil převzetí částky 8 000 Kč a současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný žádal o zápůjčku částky 8 000 Kč v hotovosti, uvedl dvě adresy a to bydliště (viz záhlaví tohoto rozsudku) a místa výběru [anonymizováno]. [příjmení] [číslo], [PSČ] [obec], kde bydlel od května 2019 jako spolubydlící, věřiteli předložil podnájemní smlouvu, byl zaměstnán od května 2019 do 31. 12. 2019 jako operátor výroby u [právnická osoba], [obec], zaměstnání mělo být věřitelem ověřeno telefonicky, čistý příjem ze mzdy žalovaného činil částku 15 700 Kč měsíčně, další příjmy neměl, věřiteli měl předložit pracovní smlouvu a výplatní pásku, výdaje na bydlení, osobní potřeby a splátky předchozího závazku (závazek ve výši 6 000 Kč splácen po 720 Kč měsíčně) činily celkem částku 9 591 Kč měsíčně, použitelný příjem žalovaného byl v kartě vyčíslen částkou 6 109 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba], [IČO] pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne 24. 11. 2022 odeslaným poštou dne 24. 11. 2022 na smluvní adresu místa výběru (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 10. 3. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z žalované smlouvy před podáním žaloby ve lhůtě do 25. 3. 2023, dopis byl dne 10. 3. 2023 odeslán poštou na smluvní adresu místa výběru, což bylo také zjištěno z podacího lístku.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako nepodnikatelem byla písemnou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 8 000 Kč bez uvedení účelu, kterou měl v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni 25. 8. 2020 (den, kdy uplynul 60. týden po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 6 400 Kč tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a poplatky za vyhotovení smlouvy. Žalovaný neplnil povinnost splácet dluh řádně, ke dni 22. 7. 2021 zaplatil svou poslední splátku, protože žalovaný k řádnému datu splatnosti neměl dluh řádně uhrazený, došlo k prodloužení účinnosti smlouvy až do doby řádné úhrady, i pro případ prodloužení účinnosti smlouvy bylo ve smlouvě výslovně sjednáno, že se dlužná částka úročí. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil celkem částku 4 000 Kč, což žalobkyně uvedla v žalobě. Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, žalobkyně soudu předložila jen jeden důkaz, z něhož bylo možno zjistit osobní a majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy, tzv. zákaznickou kartu. Z informací žalovaného vyplynulo, že po úhradě mandatorních výdajů mu zbývá měsíčně částka 6 109 Kč, z níž měl hradit splátku 960 Kč měsíčně po dobu 15 měsíců. Příjem žalovaného tvořila pouze mzda ve výši 15 700 Kč, přičemž pracovní poměr měl sjednaný jen na dobu do 31. 12. 2019. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 1. 11. 2022 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu vyzvala dopisem odeslaným poštou dne 10. 3. 2023 se lhůtou splatnosti do 25. 3. 2023 a s upozorněním na možnost podání soudní žaloby, poštovní zásilky byly žalovanému zasílány na adresu uvedenou ve smlouvě jako místo výběru splátek. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný na svůj dluh zaplatil více, než částku 4 000 Kč.

5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou. Tato však dle § 588 o. z. byla absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Dle provedeného dokazování však věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet nedostatečně. Věřitel kalkuloval s částkou 9 591 Kč jako nákladem spotřebitele na bydlení, osobní potřeby a splátky dosavadních závazků. Nebyly zjištěny výdaje na ostatní záležitosti běžného života. Soudu nebyly předloženy ani listiny, z nichž věřitel zjišťoval poměry žalovaného. Pokud věřitel dospěl k závěru, že žalovaný po uhrazení všech závazků má k dispozici částku 6 109 Kč měsíčně a z této je schopen splácet úvěr ve splátkách po 960 Kč měsíčně po dobu 15 měsíců, pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba více jak jednoho roku je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že žalovaný bude schopen částku splátky řádně platit, navíc za stavu, kdy v době uzavření úvěrové smlouvy splácel další minimálně jeden úvěrový produkt od jiného poskytovatele a pracovní poměr mu měl skončit za pět měsíců po uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože věřitel nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 8 000 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby již zaplatil částku 4 000 Kč, tak nadále dluží částku 4 000 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor právního předchůdce žalobkyně, který měl za to, že mezi smluvními účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění právního předchůdce žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž právní předchůdce žalobkyně jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Poskytnuté plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). Žaloba byla proto jako nedůvodná zamítnuta v rozsahu částky 6 800 Kč. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 10. 3. 2023, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 15. 3. 2023, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě„ do 25. 3. 2023“, jelikož tak neučinil, dostal se dne 26. 3. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 26. 3. 2023 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně. Žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,25 % ročně, kdy měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 26. 8. 2020. Soud proto určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,25 % ročně i od 26. 3. 2023, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.