111 C 252/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 37 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 20. 3. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 14. 12. 2020 do 10. 8. 2020 v částce 3 729,45 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 29. 8. 2020 do 19. 3. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 20. 3. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 0,75 % ročně za dobu od 20. 3. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok v částce 4 210 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplatit částku 37 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 14. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok v částce 4 210 Kč s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 15 000 Kč výplatou při podpisu smlouvy, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru i úrok, úvěr byl splatný v částce 18 450 Kč do 30 dnů od uzavření smlouvy, dne [datum] byl ke smlouvě sjednán dodatek přes internetové stránky věřitele, jistina úvěru byla navýšena na částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni nově vrátit celkově částku 30 110 Kč do 13. 12. 2018 v jediné splátce, peníze byly vyplaceny na účet žalovaného, žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení, vznikla mu tak povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, žalovaný na svůj dluh nic nesplatil. Pohledávka byla ke dni 19. 8. 2020 písemnou smlouvou postoupena žalobkyni, žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 9. 9. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smluv o úvěru soud zjistil, že dne [datum] a dne [datum] byla vyhotovena smlouva o úvěru vždy stejného čísla [číslo], dle obsahu smluv měl žalovaný (fyzická osoba) jako klient získat od věřitele [právnická osoba] [IČO] (dále také jako„ věřitel“) úvěr ve výši 15 000 Kč a následně ve výši 25 000 Kč, v obou případech splatný do 30 dnů od poskytnutí, dle obsahu pozdější smlouva měnila a doplňovala smlouvu dřívější, úrok byl sjednán ve výši 248,69 % ročně, žalovaný měl celkem věřiteli zaplatit částku 30 110 Kč do 13. 12. 2018. Ve smlouvách nebyly uvedeny příjmové a výdajové poměry žalovaného, pouze ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který žalovaný podepsal dne [datum], bylo strojovým písmem deklarováno, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována dotazem v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, databázi nebankovního registru klientských informací a bankovním registru klientských informací a v databázi SOLUS. Výsledky popsaného postupu soudu předloženy nebyly. Ve smlouvách bylo dále uvedeno, že při prodlení klienta se zaplacením jakékoliv splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý dne prodlení, pokuta byla splatná den následující po dni prodlení. Přílohou smluv byly Obchodní podmínky účinné od 1. 12. 2016, dle níž bylo uzavření smlouvy možné prostřednictvím on-line registrace, telefonické registrace nebo písemné registrace. V případě on-line registrace byly možné dvě varianty, a to a) sjedná-li si Věřitel s Klientem Platbu bankovním převodem jako způsob poskytnutí Úvěru, je smlouva uzavřena při uzavření první Smlouvy mezi Klientem a Věřitelem okamžikem splnění poslední z následujících podmínek: (i) generování návrhu Smlouvy Věřitelem; (ii) přijetí návrhu Smlouvy Klientem prostřednictvím provedení Registrace a (iii) provedení Verifikační platby; a při uzavření každé následující Smlouvy nebo dodatku Smlouvy se okamžikem splnění poslední podmínky rozumí (i) generování návrhu Smlouvy Věřitelem; (ii) přijetí návrhu Smlouvy Klientem kliknutím na tlačítko„ uzavřít Smlouvu o úvěru“ v Uživatelském profilu. Pokud b) sjednal-li si Věřitel s Klientem Platbu poštou jako způsob poskytnutí Úvěru, je smlouva uzavřena okamžikem splnění poslední z následujících podmínek: (i) generování návrhu Smlouvy Věřitelem; (ii) přijetí návrhu Smlouvy Klientem prostřednictvím internetového rozhraní a (iii) odeslání E-mailu nebo SMS. V případě telefonické registrace byla smlouva uzavřena a) sjedná-li si Věřitel s Klientem Platbu bankovním převodem jako způsob poskytnutí Úvěru, při uzavření první Smlouvy mezi Klientem a Věřitelem okamžikem splnění poslední z následujících podmínek: (i) generování návrhu Smlouvy Věřitelem; (ii) přijetí návrhu Smlouvy Klientem telefonickým schválením či připojením svého podpisu k návrhu Smlouvy; a při uzavření každé následující Smlouvy nebo dodatku Smlouvy se okamžikem splnění poslední podmínky rozumí (i) generování návrhu Smlouvy Věřitelem; (ii) přijetí návrhu Smlouvy Klientem telefonickým schválením či připojením svého podpisu na návrhu Smlouvy. Pokud b) sjedná-li si Věřitel s Klientem Platbu poštou jako způsob poskytnutí Úvěru, okamžikem splnění poslední z následujících podmínek: (i) generování návrhu Smlouvy Věřitelem; (ii) přijetí návrhu Smlouvy Klientem připojením svého podpisu na návrhu Smlouvy. V případě on-line registrace prostřednictvím Aplikace se zadáním u Zprostředkovatele nebo Spolupracovníka uzavřením Smlouvy v písemné podobě mezi Klientem a Věřitelem zastoupeným zprostředkovatelem nebo Spolupracovníkem. V případě písemné registrace smlouva vznikla uzavřením Smlouvy v písemné podobě mezi Klientem a Věřitelem. Smlouvy byly soudu předloženy v podobě, kdy byly napsány strojově, přičemž pouze první smlouva (datovaná dnem [datum]) obsahovala podpis žalovaného, který bylo možno vizuálně posoudit jako podpis vlastnoruční, smlouva ze dne [datum] neobsahovala žádný podpis ani identifikační kód spojený s osobou žalovaného. Z obsahu první smlouvy bylo zjištěno, že částka 15 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy dne [datum]. Částka 10 000 Kč, jako doplatek úvěru do nově sjednané výše úvěru ve smlouvě ze dne [datum], měla být žalovanému poskytnuta výplatou na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu věřitele u [právnická osoba] bylo zjištěno, že z účtu věřitele byla na účet č. [bankovní účet] odeslaná částka 10 000 Kč s dovětkem„ dodatecna pujcka od [webová adresa] c. [číslo] [anonymizováno]“. Transakce nebyla ve vztahu k protiúčtu označena jménem ani příjmením majitele účtu, transakce nebyla označena ani rodným číslem žalovaného, např. v podobě variabilního symbolu. V tabulce s údaji o klientovi bylo uvedeno jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, identifikační číslo kontraktu (stejné, jako na smlouvě), adresa bydliště (s tím, že aktuální adresa je [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce]), emailová adresa, datum splatnosti a to dne 13. 12. 2018, výše vyplacené jistiny a to 25 000 Kč a výše vymáhané částky a to 41 710 Kč. Důvod vytvoření čtené informační tabulky nebyl z důkazní listiny zjistitelný. Z upomínek soud zjistil, že věřitel dopisem ze dne 1. 1. 2019 a 13. 1. 2019 vyzval žalovaného k úhradě dluhu v posledně kapitalizované podobě ve výši 30 960 Kč ve lhůtě ihned. Doklady o odeslání upomínek soudu předloženy nebyly. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně zastoupena advokátem vyzvala žalovaného dne 9. 3. 2021 k úhradě dluhu ve výši 41 710 Kč do 19. 3. 2021, jinak podá žalobu. Z poštovního archu bylo zjištěno, že zásilka s výzvou byla odeslána na adresu žalovaného [adresa žalovaného] dne 11. 3. 2021, šlo o aktuální adresu žalovaného, jak měl věřitel poznamenáno ve shora označené informační tabulce, ve smlouvě byla uvedena jiná adresa žalovaného a to [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce], tato v době uzavření smluv byla a dosud je i adresou trvalého pobytu žalovaného. Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 19. 8. 2020 smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky, kdy v textu smlouvy je uveden odkaz na Přílohu 1, jež měla obsahovat postoupené pohledávky, žádná příloha však součástí soudu předložené smlouvy nebyla. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalovanému v dopise ze dne 8. 9. 2020 odeslaném poštou dne 9. 9. 2020 a to také na adresu [adresa žalovaného].

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. V [anonymizováno] [rok] byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena písemná smlouva o úvěru, z níž byla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy vyplacena částka 15 000 Kč, ve stejném měsíci měla být mezi stejnými smluvními stranami uzavřena i druhá smlouva, která dle obsahu měnila a doplňovala smlouvu předchozí, aniž by ji rušila, na základě této měl věřitel vyplatit žalovanému další částku úvěru ve výši 10 000 Kč a to převodem na bankovní účet. Proces zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl pouze deklarován ve formuláři o předsmluvních informacích, ve smlouvách samotných poměry žalovaného uvedeny nebyly a proces ověření schopností žalovaného splácet úvěr soudu doložen nebyl. Přílohou smluv byly Obchodní podmínky účinné od 1. 12. 2016, v níž byl podrobně popsán proces uzavření smlouvy formou tří možných cest a to registrací on-line, telefonickou či písemnou. Smlouvy byly soudu předloženy v podobě, kdy byly napsány strojově, přičemž pozdější smlouva neobsahovala jakýkoliv podpis či identifikační kód žalovaného. Věřitel žalovanému vyplatil z titulu úvěru v hotovosti částku 15 000 Kč. Věřitel převodem odeslal i částku 10 000 Kč, a to na bankovní účet, který byl uveden v pozdější, nepodepsané smlouvě, přičemž účet nebyl označen jménem majitele či jeho rodným číslem. Věřitel žalovaného opakovaně upomínal k úhradě dluhu, naposledy tak učinila již žalobkyně dne 9. 3. 2021 k úhradě dluhu ve výši 41 710 Kč ve lhůtě do 19. 3. 2021 předžalobní výzvou, zásilka s výzvou byla odeslána na žalobkyni známou adresu pobytu žalovaného dne 11. 3. 2021. Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 19. 8. 2020 smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky, postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalovanému v dopise ze dne 8. 9. 2020 odeslaném poštou dne 9. 9. 2020 na jemu známou adresu pobytu žalovaného. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě žalované částky byť částečně došlo.

5. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V dané věci byla žalobkyně nadaná aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Žalobkyně svou legitimaci prokázala oznámením postoupení věřitelem dlužníkovi. Provedenými důkazy byla zjištěna existence pouze první úvěrové smlouvy, druhé smlouvy nikoliv. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. V §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě, tj. smlouvě datované dnem [datum], nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V dané věci provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co věřitel ve svých obchodních podmínkách označil za kontraktační proces. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru ohledně tvrzené smlouvy ze dne [datum] mezi účastníky nevznikl. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovanému byla z prostředků věřitele zaslána na účet částka ve výši 10 000 Kč (která měla být na základě neuzavřené smlouvy vyplacena), soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor právní nástupkyně původního věřitele, která měla za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalovanému vyplaceny. Výplata byla provedena na účet, jehož spojitost s žalovaným nebyla prokázána. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim.

6. Žalobě mohlo být vyhověno pouze ve vztahu k první smlouvě ze dne [datum], která byla prokazatelně mezi věřitelem a žalovaným uzavřena. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna, tato však byla dle § 588 o. z. absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) byla sjednaná protiprávně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Ohledně příjmů i výdajů věřitel neprovedl žádná zjištění a šetření v databázích pouze deklaroval, kdy konkrétní výsledky takového šetření soudu nebyly doloženy. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne [datum] je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť soudu předložená smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního jednání působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního jednání nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného věřitel plnil na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 15 000 Kč, což je částka, která byla vyplacena. Protože žalovaný na dluh dosud nic nezaplatil, nadále dluží částku 15 000 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit.

7. Ve zbytku žalované částky ve výši 12 500 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve zesplatňující výzva ze dne 9. 3. 2021 byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 11. 3. 2021. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 16. 3. 2021, který byl třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl dle pokynu žalobkyně povinen dluh zaplatit do 19. 3. 2021, jelikož tak neučinil, dostal se dne 20. 3. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše k prvnímu dni prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože převážně procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.