111 C 260/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 12 775 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 775 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 275 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 30. 3. 2023 do 31. 8. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 2 275 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 22. 5. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 12 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní dne 27. 2. 2023, na základě které žalobkyně převodem na účet žalovanému vyplatila částku 10 000 Kč, žalovaný byl povinen částku se smluvním poplatkem ve výši 2 275 Kč zaplatit žalobkyni do dne 29. 3. 2023, žalovaný do podání žaloby nic nesplatil, žalobkyně uplatnila i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč za dobu od 30. 3. 2023 do 19. 5. 2023 ve výši 500 Kč, žalovaný na dluh v žalované výši nic nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, předvolání i žaloba byly žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 24. 8. 2023, kdy si poštovní zásilku osobně převzal. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav. Mezi účastníky měla být dne 27. 2. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému, jako nepodnikající fyzické osobě, označenému i rodným číslem a adresou pro doručování, převodem na jeho účet vyplatit částku 10 000 Kč bez uvedení účelu a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 2 275 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do 29. 3. 2023 Smlouva o zápůjčce neobsahovala elektronický podpis žalovaného a ani žádný jiný, který by byl jednoznačně spojen s osobou žalovaného, v textu smlouvy bylo vytištěno pouze jméno a příjmení žalovaného a k němu připojen PIN kód [číslo], což dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 21. 11. 2018 byl unikátní kód, který věřitel odesílá klientovi prostřednictvím sms na jeho mobilní číslo, sdělené klientem v rámci registrace a k uzavření smlouvy má dojít v okamžiku doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy klientovi na jeho emailovou adresu, sdělenou v rámci registrace. Soudu ale nebyla předložena komunikace mezi účastníky, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního PIN kódu, resp. identifikátoru. Dne 27. 2. 2023 odeslala žalobkyně ze svého účtu na účet žalovaného (jeho jméno a příjmení bylo u účtu uvedeno jako označení majitele účtu) částku 10 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu elektronickými dopisy ze dne 5. 4. 2023, 12. 4. 2023, 19. 4. 2023, 28. 4. 2023 a 13. 5. 2023, jejich odeslání nebylo soudu doloženo. Dopis ze dne 13. 5. 2023 byl současně i předžalobní výzvou k úhradě částky 16 312 Kč ve lhůtě„ ihned“, odeslání či doručení výzvy žalobkyně nedoložila. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný žalobkyni na žalovaný dluh cokoliv zaplatil.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také„ eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shodla na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis, splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Šlo o zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, účinném do 19. 9. 2016, takový podpis měl mít účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Dle zákona č. 297/2016 Sb. mají účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu všechny druhy elektronických podpisů, tj. včetně prostého elektronického podpisu i zaručeného elektronického podpisu. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo, provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama v obchodních podmínkách označila za kontraktační proces. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 10 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Žalovaný na dluh nic nezaplatil. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno co do částky 10 000 Kč. Ve zbývajícím nároku ve výši 2 775 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve žaloba byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, když odeslání předžalobní výzvy, či jakékoliv předchozí výzvy, nebylo v řízení prokázáno. Žaloba byla žalovanému doručena dne 24. 8. 2023. Podle § 1958 o. z. byl žalovaný po výzvě povinen plnit, tj. zaplatit žalobkyni žalovanou částku, ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“. Jelikož v dané věci se jednalo o zaplacení finanční částky v obvyklé výši, lze míti za to, že lhůtou neprodlenou, tj. bez zbytečného odkladu, se myslí doba mezi sedmi až deseti dny od doručení výzvy. V tomto rozsahu se jedná o velmi krátkou lhůtu, v níž je nutné provést bezodkladné, neprodlené a okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Žalovaný byl proto povinen dluh žalobkyni zaplatit ke dni 31. 8. 2023 (sedmý den po doručení žaloby), jelikož tak neučinil, dostal se dne 1. 9. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 1. 9. 2023 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku a nákladů uplatnění byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla sice ve věci převážně procesně úspěšná, dle § 142a odst. 1 o. s. ř. v platném znění však má žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování výzvu k plnění. Žalobkyně soudu předložila písemnost adresovanou žalovanému obsahující výzvu k úhradě žalované částky, v textu bylo uvedeno, že se jedná o výzvu k plnění před podáním žaloby k soudu, žalobkyně však současně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému zaslána, protože žádný doklad o doručení, popř. odeslání, obsahem spisu není, tudíž nebyla splněna zákonná podmínka pro vznik práva na náhradu nákladů řízení na straně žalobkyně.