111 C 263/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 59 020,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 26. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 021 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 020,97 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 9. 1. 2021 do 25. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 021 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 26. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 625 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno], sídlem [adresa žalobkyně].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 20. 5. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 59 020,97 Kč a zákonný úrok z prodlení z téže částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 9. 1. 2021 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum], žalovaný úvěr čerpal ve výši 59 020,97 Kč a měl ho splatit do 8. 1. 2021, žalovaný na dluh nic nezaplatil, neučinil tak ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne 6. 9. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru datované [datum] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako„ věřitel“) společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr do limitu částky 80 000 Kč. K čerpání úvěru mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, peníze měly být převedeny na bankovní účet žalovaného, který měl sdělit při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace na webových stránkách věřitele nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. Úrok byl sjednán ve výši 11,99 % měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podmínky čerpání a splácení úvěru měly být podrobně upraveny v obchodních podmínkách věřitele. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným jako podepisující osobou. V předložené smlouvě nebyl na straně žalovaného uveden ani kód, jehož vytvoření smlouva v rámci smluvních podmínek upravovala. Z obchodních podmínek věřitele účinných od 17. 1. 2016 soud dále zjistil, že proces uzavření smlouvy byl obsažen v článcích 4.1. až 4.11 podmínek, k uzavření smlouvy došlo schválením žádosti o uzavření smlouvy vyhotovené klientem (žalovaným) v rámci webových stránek věřitele, žádost měla být žalovaným podepsána unikátním identifikačním kódem zaslaným věřitelem žalovanému jako sms na mobilní telefon. Zadání unikátního kódu do příslušného formulářového pole na webových stránkách věřitele bylo dohodnutým způsobem potvrzení o přijetí smlouvy klientem, tj. žalovaným. V článku 8.4. podmínek bylo čerpání úvěru upraveno tak, že žádost o čerpání peněžních prostředků v rámci úvěrového limitu měl podat klient (žalovaný) prostřednictvím webových stránek nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele. Žádost o čerpání peněžních prostředků schvaloval věřitel, který ji mohl ze smluvně definovaných důvodů odmítnout (v případě, že bylo vůči klientovi zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek klienta nebo jeho hrozící úpadek a způsob jeho řešení, v případě, že je klient v prodlení s plněním povinností vůči věřiteli, v případě, že došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace klienta oproti stavu v době uzavření smlouvy nebo v případě, že povinnost věřitele odmítnout čerpání úvěru vyplyne z příslušných právních předpisů, rovněž tehdy, přesahuje-li požadovaná částka čerpání spolu s již čerpanými a nesplacenými peněžními prostředky úvěrový limit). V případě, že věřitel schválil žádost klienta o čerpání, oznámil to klientovi prostřednictvím sms zprávy nebo emailem. Neobdržel-li klient zprávu, že žádost byla schválena do pěti pracovních dnů od data žádosti o čerpání, žádost se považovala za zamítnutou. Z informační tabulky soud zjistil, že obsahuje číslo účtu a označení žalovaného, žalovaným však tato listina nebyla nijak autorizována. Z formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že informaci o účtu žalovaného neobsahuje a není žalovaným také nijak autorizován. Z listiny nazvané„ platební informace“ soud zjistil, že věřitel evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 59 020,97 Kč splatnou ke dni 8. 1. 2021, k výběru částky úvěru mělo dojít dne [datum] ve výši 31 000 Kč a dne [datum] ve výši 9 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, smlouvou ze dne 27. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla v příloze smlouvy obsažena ve výši 58 705,69 Kč. Z oznámení o postoupení, předžalobní výzvy a dokladu odeslání bylo zjištěno, že věřitel dopisem ze dne 17. 2. 2021 oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne 17. 2. 2021 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“.

4. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle níž věřitel žalovanému převodem na jeho účet vyplatil v září 2020 celkem částku 38 000 Kč. Soudu předložená listina datovaná dnem [datum] nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního kódu, jehož existenci předpokládaly obchodní podmínky věřitele. Pohledávka za žalovaným byla postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla obsažena v příloze smlouvy. Věřitel dopisem ze dne 17. 2. 2021 oznámil žalovanému postoupení jeho pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne 17. 2. 2021 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 17. 2. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi smluvními účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou jeho a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 38 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Žalovaný před podáním žaloby nic nezaplatil a nadále dluží částku 38 000 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu označené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně (právní nástupkyně původního věřitele), která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). V rozsahu požadavku na zaplacení částky 21 021 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 17. 2. 2021, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 22. 2. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě„ do tří dnů“, tj. do 25. 2. 2021, jelikož tak neučinil, dostal se dne 26. 2. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 26. 2. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve stejné výši (ale měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 9. 1. 2021). Soud určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,25 % ročně od 26. 2. 2021, v přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které žalobkyni vznikly v částce 16 519 Kč Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 362 Kč, odměna advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u jednání) po 3 500 Kč podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu („a. t.“), náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 a. t., celkem 1 200 Kč, a náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce 2 457 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 64 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 % (úspěch 64 % mínus neúspěch 36 %), tj. v částce 4 625 Kč.