111 C 273/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 19. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 4. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 19. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o půjčce mezi žalovanou a společnostní [právnická osoba], [IČO], kdy pohledávku z ní koupila dne 17. 1. 2023 společnost [právnická osoba], [IČO] a od ní stejného dne společnost žalobkyně, žalovaná dluh, který ji vznikl vyplacením částky 11 000 Kč dne 30. 9. 2020 od původního věřitele, nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne 4. 9. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z listiny o smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrující měla s žalovanou jako úvěrovanou (dále také jako„ klient“) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřít smlouvu o úvěru a to dne 30. 9. 2020, dle této se věřitel zavázal žalované převodem na účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 11 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky měla splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou, konkrétní výše splátek v ní uvedena nebyla a nebyla uvedena ani v připojených obchodních podmínkách verze [číslo], které se však dle obsahu týkaly smluv o zápůjčce, nikoliv o úvěru, kdy typ smlouvy v předložené smlouvě byl označením § 2395 občanského zákoníku explicitně uveden. Poplatek za poskytnutí nebyl sjednán, úrok měl činit 40 % p. m. Soudu předložená nedatovaná listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalované listina (předložená soudu v elektronické podobě) neměla žádný podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou. Z obchodních podmínek věřitele předložených soudu ve shora uvedené verzi soud zjistil, že dle bodu 3.1. klient požádá o zápůjčku (sic!) prostřednictvím internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odešle opatřený unikátním kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefonní číslo, zapůjčiteli. Dle bodu 3.2. je smlouva o zápůjčce mezi klientem a zapůjčitelem uzavřena buď okamžikem, kdy zapůjčitel informuje klienta o schválení jeho žádosti o poskytnutí zápůjčky nebo kdy klient potvrdí přijetí návrhu smlouvy o zápůjčce zapůjčitelem v případě, že tento klientovi navrhl zápůjčku v jiné výši. O provedení akceptace zapůjčitel informuje klienta v klientské zóně nebo na stejném místě klient vyjádří souhlas s protinávrhem zapůjčitele. Žalobkyně potvrzením o provedené platbě doložila, že dne 30. 9. 2020 věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalované částku 11 000 Kč. Z postupní smlouvy soud zjistil, že mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO] jako postupníkem byla dne 17. 1. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, která v příloze obsahovala identifikaci žalované pohledávky postoupené ve výši 31 977,48 Kč. Postoupení pohledávky oznámila žalobkyně žalované v dopise ze dne 8. 2. 2023, jež byl poštou odeslán na adresu trvalého bydliště žalované ve stejný den. V dopise bylo uvedeno, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou společnosti [právnická osoba], [IČO] a ta následně dne 17. 1. 2023 ji postoupila žalobkyni. Z postupní smlouvy soud zjistil, mezi [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a společností žalobkyně jako postupníkem byla dne 17. 1. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, která v příloze obsahovala identifikaci žalované pohledávky postoupené ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 2. 2023 oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení (obě oznámení, viz shora) bylo žalované zasláno na adresu [adresa žalované] (trvalý pobyt) dne 8. 2. 2023 a obsahovalo i předžalobní výzvu k úhradě částky 41 705,48 Kč ve lhůtě„ do tří dnů“. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující měla s žalovanou jako úvěrovanou uzavřít smlouvu o úvěru dne 30. 9. 2020, dle této se věřitel zavázal žalované převodem na její účet, jehož číslo bylo ve smlouvě uvedeno, vyplatit částku 11 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit, doba a způsobu splacení byl ve smlouvě uveden neurčitě. Soudu předložená nedatovaná listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalované listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou. K uzavření smlouvy mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, které byly soudu předloženy ve variantě pro smlouvy o zápůjčce, tudíž pro smlouvu o úvěru nepoužitelných. Věřitel dne 30. 9. 2020 vyplatil na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalované částku 11 000 Kč. Dvěma smlouvami ze dne 17. 1. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem jako postupitelem přechodnému věřiteli a jím následně žalobkyni jako postupníkovi. Věřitel i žalobkyně dopisem oznámili žalované postoupení pohledávky žalobkyni, oznámení bylo odesláno poštou na smluvní adresu žalované společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně dne 8. 2. 2023.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi smluvními účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, plyne i z absence důkazu o realizaci procesu uzavření smlouvy. Dle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. V dané věci si smluvní strany sjednaly okamžik uzavření smlouvy provedením akceptace návrhu, žalobkyně však její provedení neprokázala. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalované, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny její registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaná smlouvu tvrzeného znění uzavřela. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaná v souladu s obchodními podmínkami věřitele (byť předloženými k jinému smluvnímu typu) požádala o úvěr prostřednictvím internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odeslala, opatřený unikátním kódem, který jí byl zaslán na mobilní telefonní číslo, věřiteli a ten následně žalované doručil akceptaci návrhu na uzavření smlouvy. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalované byla z prostředků věřitele zaslána na účet částka ve výši 11 000 Kč, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor původního věřitele, který měl za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly vyplaceny žalované. Z žádné soudu předložené listiny nebyl zjištěn projev vůle žalované, kterým označila svůj bankovní účet pro účel výplaty úvěru. Výplata byla doložena potvrzením úhrady, přičemž ale číslo bankovního účtu, na který byly peníze odeslány, plynulo z obsahu smlouvy, jejíž uzavření v řízení nebylo prokázáno. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované v řízení žádné náklady nevznikly.