111 C 29/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 16 067,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 972 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 15. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 388,34 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 360,34 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 7. 6. 2022 do 14. 10. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 201,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 005,63 Kč a dále částky 3 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2022 domáhala po žalované zaplatit částku 16 067,27 Kč tvořenou nesplacenou jistinou 5 360,34 Kč, smluvní pokutou 3 500 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 201,30 Kč a kapitalizovaným úrokem 6 005,63 Kč s odůvodněním, že dne 22. 11. 2018 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 22. 1. 2020, žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, uhradila jen částku ve výši 9 027,99 Kč, žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou zůstatku jistiny ve výši 5 360,34 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky, závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 22. 1. 2020, v důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 s účinností ke dni 6. 6. 2022, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele, žalovanou pohledávku tvoří nesplacená jistina 5 360,34 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 279,05 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 2 520,63 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 478,04 Kč, nesplacený inkasní poplatek 925,95 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 801,96 Kč od 23. 1. 2020 do 20. 4. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 201,30 Kč od 23. 1. 2020 do 20. 4. 2022, smluvní pokuta ve výši 3 500 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 23. 1. 2020 do 5. 11. 2021, z nesplacené jistiny 5 360,34 Kč. Žalobkyně odeslala poslední upomínku před podáním žaloby dne 3. 10. 2022.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, žaloba a předvolání k jednání byli žalované doručeny do vlastních rukou dne 27. 2. 2023, datum náhradního doručení byl stanoven dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z písemné žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 22. 11. 2018 vlastnoručně podepsala formulář původního věřitele, v němž tohoto požádala o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, v žádosti uvedla, že je na mateřské či rodičovské dovolené s příjmem 8 267 Kč z rodičovského příspěvku, což bylo potvrzeno předloženým rozhodnutím, jiný příjem žalované uveden nebyl. V celkovém příjmu žalované uvedený ve výši 21 222 Kč byl připočten příjem spolužijící osoby, která nebyla konkrétně označena, ve výši 12 955 Kč s tím, že jde o důchod či sociální dávky. Výdaje žalované činily částku 15 545 Kč za bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady a„ jiné“, použitelný zůstatek ve výši 5 677 Kč (rozdíl 21 222 – 15 545) byl v listině označen jako„ dostatečný“, žalovaná bydlela v nájmu, nájemní smlouva předložena nebyla, byla svobodná, měla jednu vyživovací povinnost k dítěti, žalovaná měla základní vzdělání. Žalovaná neměla bankovní účet. Měla povinnost splácet další finanční závazky u tří uvedených věřitelů, nebankovních poskytovatelů úvěrů, v celkové výši přibližně 15 000 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná listinu podepsala rovněž vlastnoručně dne 22. 11. 2018, listina obsahovala podmínky úvěru ve výši 10 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná vlastnoručně listinu podepsala dne 22. 11. 2018 a zavázala se v ní splatit původnímu věřiteli úvěr ve výši 10 000 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, částku 10 000 Kč žalovaná převzala, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Z rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 4. 4. 2022 a dne 3. 6. 2022 ji uzavřela společnost původního věřitele [právnická osoba], [IČO] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem, smlouva byla předložena s přílohou, v níž byla postoupená pohledávka za žalovanou identifikována. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované dopisem ze dne 21. 6. 2022, že pohledávka žalované ve výši 19 970,89 Kč byla postoupena žalobkyni, dopis byl odeslán poštou dne 23. 6. 2022 na adresu trvalého bydliště žalované, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 3. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla zaplatit žalobkyni částku 19 709,50 Kč ve lhůtě do 14. 10. 2022. Výzva byla žalované odeslána poštou dne 5. 10. 2022 na adresu [adresa], což bylo zjištěno z podacího poštovního archu.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 22. 11. 2018 uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle smlouvy původní věřitel poskytl žalované na její žádost úvěr v částce 10 000 Kč splatný v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, částku 10 000 Kč žalovaná dne 22. 11. 2018 převzala, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná uhradila šest splátek, celkem 9 027,99 Kč. Při uzavření smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem, vyšel z tvrzení žalované a z rozhodnutí o výši sociální dávky. Ke dni 3. 6. 2022 byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena původním věřitelem žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno původním věřitelem.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V projednávané věci byla smlouva uzavřena písemně, kdy listina obsahovala vlastnoruční podpisy smluvních účastníků. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se jednalo o úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Soud se proto musel zabývat tím, zda původní věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena dostatečně, a to dle údajů, které měl původní věřitel od žalovaného k dispozici. Majetkové a osobní poměry žalované byly uvedeny v žádosti o úvěr, z něhož původní věřitel čerpal informace o žalované. Jiné zdroje informací nebyly tvrzeny ani předloženy. Původní věřitel kalkuloval s částkou 5 677 Kč jako disponibilním zůstatkem žalované k úhradě úvěru, šlo o rozdíl mezi jediným příjmem žalované z rodičovského příspěvku a příjmu neidentifikované spolužijící osoby z důchodu či sociální dávky, vše v celkové výši 21 222 Kč a tvrzenými výdaji v celkové výši 15 545 Kč. Co částky výdajů zahrnují, bylo uvedeno pouze obecně, bez konkrétní kalkulace a při absenci vhodných dokladů, např. nájemní smlouvy, jízdních dokladů, výpisu z bankovního účtu apod. Pokud původní věřitel dospěl k závěru, že žalovaná po uhrazení všech závazků má k dispozici částku 5 677 Kč měsíčně a z této je schopna splácet úvěr ve splátkách po 1 328 Kč měsíčně po dobu 14 měsíců, pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba více jak jednoho roku je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalované poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že žalovaná bude schopna částku splátky řádně platit, zvláště, kdy měla závazky u tří dalších přiznaných věřitelů ve výši 15 000 Kč. Takový závěr byl potvrzen po vzniku závazku, kdy žalovaná uhradila jen šest splátek, tedy jejich necelou polovinu. Protože původní věřitel nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdce žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytl částku 10 000 Kč, v důsledku přijetí plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 9 027,99 Kč, toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 972 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou žalované). Ve zbytku jistiny a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne 5. 10. 2022, jak se podává z podacího archu odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 8. 10. 2022, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy do 14. 10. 2022, jelikož tak neučinila, dostala se dne 15. 10. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 15. 10. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 23. 1. 2020), soud určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 10 % ročně i od 15. 10. 2022 neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože převážně procesně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.