111 C 31/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 28 776,09 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 28 776,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 2. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 15. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 28 776,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 2. 8. 2021 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, žalovaný úvěr čerpal ve výši 28 776,09 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 1. 8. 2021, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne 14. 2. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z listiny o smlouvě o revolvingovém úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrující měla s žalovaným jako úvěrovaným klientem uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru a to dne 1. 9. 2020, dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na účet, jehož číslo ve smlouvě uvedeno nebylo, vyplatit úvěr do výše úvěrového rámce dohodnutého ve výši 80 000 Kč. K čerpání úvěru mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, peníze měly být převedeny na bankovní účet žalovaného, který měl sdělit při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace na webových stránkách věřitele nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. Úrok byl sjednán ve výši 10,5 % měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podmínky čerpání a splácení úvěru měly být podrobně upraveny v obchodních podmínkách věřitele. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným jako podepisující osobou. V předložené smlouvě nebyl na straně žalovaného uveden ani kód, jehož vytvoření smlouva v rámci smluvních podmínek upravovala. Z obchodních podmínek věřitele účinných od 17. 1. 2016 soud zjistil, že proces uzavření smlouvy byl obsažen v článcích 4.1. až 4.11 podmínek, k uzavření smlouvy došlo akceptací návrhu smlouvy zaslané věřitelem žalovanému v rámci webových stránek věřitele, akceptace návrhu měla být žalovaným podepsána unikátním identifikačním kódem zaslaným věřitelem žalovanému jako sms na mobilní telefon. K akceptaci mohlo dojít také odesláním sms zprávy z mobilního telefonu žalovaného se smluvně dohodnutým textem na smluvně určené telefonní číslo věřitele (článek 4.8. podmínek). Čerpání úvěru mělo bylo upraveno v článku 9.4. podmínek, takto to bylo uvedeno v listině se záznamem smlouvy. Soudu předložené obchodní podmínky účinné od 17. 1. 2016 však článek 9.4. neobsahují, obsahují však článek 8.4., jež čerpání úvěru upravuje. V tomto článku podmínek a ve smlouvě samotné (v článku III. smlouvy) bylo čerpání úvěru upraveno tak, že žádost o čerpání peněžních prostředků v rámci úvěrového limitu měl podat klient (žalovaný) prostřednictvím webových stránek nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele. Žádost o čerpání peněžních prostředků schvaloval věřitel, který ji mohl ze smluvně definovaných důvodů odmítnout (v případě, že bylo vůči klientovi zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek klienta nebo jeho hrozící úpadek a způsob jeho řešení, v případě, že je klient v prodlení s plněním povinností vůči věřiteli, v případě, že došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace klienta oproti stavu v době uzavření smlouvy nebo v případě, že povinnost věřitele odmítnout čerpání úvěru vyplyne z příslušných právních předpisů, rovněž tehdy, přesahuje-li požadovaná částka čerpání spolu s již čerpanými a nesplacenými peněžními prostředky úvěrový limit). V případě, že věřitel schválil žádost klienta o čerpání, oznámil to klientovi prostřednictvím sms zprávy nebo emailem. Neobdržel-li klient zprávu, že žádost byla schválena do pěti pracovních dnů od data žádosti o čerpání, žádost se považovala za zamítnutou. Z informační tabulky soud zjistil, že obsahuje číslo účtu, žalovaným však tato listina nebyla nijak autorizována. Z formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že informaci o účtu žalovaného také neobsahuje a není žalovaným také nijak autorizován. Z listiny nazvané„ platební informace“ soud zjistil, že věřitel evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 11 037,61 Kč splatnou ke dni 1. 8 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, smlouvou ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla v příloze smlouvy obsažena ve výši 28 638,41 Kč. Z oznámení o postoupení, předžalobní výzvy a dokladu odeslání bylo zjištěno, že věřitel dopisem ze dne 26. 8. 2021 oznámil žalovanému postoupení jeho pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne 26. 8. 2021 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 26. 8. 2021.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrující měla s žalovaným jako úvěrovaným klientem uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru dne 1. 9. 2020, dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet, jehož číslo ve smlouvě uvedeno nebylo, vyplatit úvěr do výše úvěrového rámce dohodnutého ve výši 80 000 Kč. K čerpání úvěru mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, peníze měly být převedeny na bankovní účet žalovaného, který měl sdělit při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace na webových stránkách věřitele nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. Úrok byl sjednán ve výši 10,5 % měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. V předložené smlouvě nebyl na straně žalovaného uveden ani kód, jehož vytvoření smlouva v rámci smluvních podmínek předpokládala. K uzavření smlouvy mělo dojít akceptací návrhu smlouvy zaslané věřitelem žalovanému v rámci webových stránek věřitele, akceptace návrhu měla být žalovaným podepsána unikátním identifikačním kódem zaslaným věřitelem žalovanému jako sms na mobilní telefon. K akceptaci mohlo dojít také odesláním sms zprávy z mobilního telefonu žalovaného se smluvně dohodnutým textem na smluvně určené telefonní číslo věřitele. Žádost o čerpání peněžních prostředků v rámci úvěrového limitu měl podat klient (žalovaný) prostřednictvím webových stránek nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele. Žádost o čerpání peněžních prostředků schvaloval věřitel, který ji mohl ze smluvně definovaných důvodů odmítnout. V případě, že věřitel schválil žádost klienta o čerpání, oznámil to klientovi prostřednictvím sms zprávy nebo emailem. Neobdržel-li klient zprávu, že žádost byla schválena do pěti pracovních dnů od data žádosti o čerpání, žádost se považovala za zamítnutou. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení identifikačního kódu a tím dospět k závěru, že smlouva o úvěru byla mezi nimi uzavřena. Soudu nebyla předložena ani komunikace mezi věřitelem a žalovaným ohledně postupu při čerpání úvěru, tudíž zůstalo neprokázané tvrzení žalobkyně, že úvěr byl postupně žalovanému vyplácen. Z žádné soudu předložené listiny nebyl ani zjištěn projev vůle žalovaného, kterým označil svůj bankovní účet pro účel výplaty úvěru. Soudu předložena informační tabulka číslo účtu obsahovala, žalovaným však tato listina nebyla nijak autorizována, tudíž dle vlastních pravidel věřitele nemohl soud dovodit, že uvedený účet označil právě žalovaný. Takovou informaci neobsahoval ani soudu předložený formulář standardních informací o spotřebitelském úvěru. Z listiny nazvané„ platební informace“ soud zjistil, že věřitel evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 11 037,61 Kč splatnou ke dni 1. 8 2021. Listina, obsahující záznamy převodů peněz do dispozice žalovaného, však soudu předložena nebyla. Pro absenci informací o účtu a převodu peněz nemohl být ani proveden důkaz dotazem na banku, jak žalobkyně navrhla v žalobě. Smlouvou ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi. Věřitel dopisem oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni, oznámení bylo odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“ vyhotovenou advokátem žalobkyně dne 3. 8. 2020 a téhož dne odeslanou.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, protože je postupníkem ze smlouvy o postoupení uzavřené s původním věřitelem jako postupitelem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také„ eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Dle nařízení eIDAS účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu má kvalifikovaný elektronický podpis, což je druh zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený pomocí kvalifikovaného prostředku. Dle zákona č. 297/2016 Sb. mají účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu všechny druhy elektronických podpisů, tj. včetně prostého elektronického podpisu i zaručeného elektronického podpisu. V projednávané věci nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s jeho osobou a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovanému byla z prostředků věřitele zaslána na účet částka ve výši 28 776,09 Kč, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor právní nástupkyně původního věřitele, která měla za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalovanému vyplaceny. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované v řízení žádné náklady nevznikly.