111 C 310/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 33 641 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 1 % ročně od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 92,73 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu ve výši , částka, a úrok ve výši 92,73 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Žalobu předložila s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla dne , datum, úvěr ve výši , částka, , úvěr měl být splacen v 30 měsíčních splátkách po , částka, vč. pojištění k 10. dni měsíce počínaje , Anonymizováno, , úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy ověřena, žalovaný se ocitl v prodlení se splácením u 1. splátky, k zesplatnění celého dluhu došlo dne , datum, , žalovanou částku tvoří jistina , částka, s přirostlým úrokem ve výši , částka, , smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši , částka, (2 x , částka, za každou ze dvou včas nezaplacených splátek) a ve výši , částka, (0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru , částka, za každý den prodlení od , datum, k datu vyhotovení žaloby). Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, žaloba i předvolání bylo doručeno do vlastních rukou žalovanému dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v něm žalobkyně uvedla s účinností na dobu do , datum, parametry smlouvy o úvěru č. , hodnota, uvažované k uzavření mezi účastníky. Výše úvěru měla činit částku , částka, , úrok 92,72 % ročně a RPSN 144,28 % ročně. Žalovaný jako dlužník měl být povinen splatit dluh v celkové výši , částka, bez pojištění v 30měsíčních splátkách po , částka, vč. pojištění. Dokument nebyl podepsán. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, datované dnem , datum, soud zjistil, že tohoto dne žalobkyně jako poskytovatel úvěru (dále také jen „věřitel“) a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr , částka, . Žalovaný byl mimo jiné označen bankovním účtem č. , č. účtu, a telefonním číslem. Úvěr měl být splacen v celkové výši , částka, v 30měsíčních splátkách po , částka, , úrok činil 92,72 % ročně a RPSN 144,28 % ročně. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Dle bodu , Anonymizováno, části , Anonymizováno, smlouvy stejný úrok byl dohodnut i po zesplatnění úvěru dle bodu , Anonymizováno, . části , Anonymizováno, smlouvy, když poté i nadále přirůstal pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru vzniklé dle bodu , Anonymizováno, smlouvy, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně měla úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční efektivní úrokové míře, když při výpočtu tohoto úroku měla brát v potaz přesný počet dnů, za který je tento úrok uplatňován. Smluvní strany se dohodly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši , částka, , tato částka odpovídala 120 % celkové částky, kterou měl klient zaplatit, uvedené v části , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvy, což byla částka , částka, ). K výplatě úvěru mělo dle bodu , Anonymizováno, smlouvy dojít na základě příkazu věřitele k bezhotovostnímu převodu prostředků odpovídajících sjednané celkové výši úvěru na účet klienta. K odeslání částky mělo dojít v den dodání oznámení o schválení úvěru do osobní stránky klienta v klientské zóně, s čímž klient výslovně souhlasil. V bodě , Anonymizováno, smlouvy bylo uvedeno, že věřitel provedl posouzení úvěruschopnosti klienta na základě jím předložených dokladů a na základě vlastních zjištění. V bodě , Anonymizováno, bylo uvedeno, že smlouvu v elektronické podobě podepisuje klient elektronicky pomocí příslušného technického zařízení, prostřednictvím kterého mu bylo umožněno seznámit se s úplným zněním nabídky poskytovatele úvěru. V předložené smlouvě byl podpisem žalovaného jemu přidělený jedinečný kód v podobě čísla , hodnota, , jenž byl pod dokument připojen dne , datum, v , Anonymizováno, hodin. Z potvrzení o bankovním převodu bylo zjištěno, že na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě (viz shora) byla dne , datum, v , Anonymizováno, hodin zaslána částka , částka, s variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou, že se jedná o podpisový kód žalovaného pro poskytnutí spotřebitelského úvěru ke smlouvě č. , hodnota, . Z potvrzení o zaslané SMS bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala dne , datum, v , Anonymizováno, hodin na telefon č. , hodnota, (číslo žalovaného uvedené ve smlouvě) SMS, v níž žalobkyně oznámila odeslání částky , částka, na bankovní účet žalovaného s tím, že variabilní symbol platby má žalovaný použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS s textem: , Anonymizováno, . Tím mělo dojít k podpisu smlouvy o úvěru, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě a dalších vyjmenovaných dokumentů. Z potvrzení o přijaté SMS bylo zjištěno, že dne , datum, v , Anonymizováno, hodin byla žalobkyni doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru ve tvaru: , jméno FO, z telefonního čísla , hodnota, . Z dodatku č. , hodnota, smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi účastníky dne , datum, , žalovaný dokument podepsal připojením podpisového kódu , Anonymizováno, dne , datum, v , Anonymizováno, hodin, tj. o sekundu později, než byl stejný kód připojen pod úvěrovou smlouvu. Obsahem smluvního dodatku byla změna v podpisování smlouvy prostřednictvím jedinečného kódu odpovídajícímu variabilnímu symbolu platby , částka, odeslané žalobkyní na účet žalovaného. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že listina upravuje pojištění schopnosti splácet úvěr ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Pojištění je sjednáno na základě pojistné smlouvy č. , č. účtu, mezi , Jméno žalobkyně, . (pojistník) a , právnická osoba, . (pojistitel). Klient je pojištěnou osobou, nikoli smluvní stranou pojistné smlouvy. Zvolen byl , Anonymizováno, (pojištění smrti, invalidity III. stupně a pracovní neschopnosti). Měsíční úhrada za pojištění činí 10 % ze splátky úvěru a je součástí každé měsíční splátky. Pojistné plnění je vypláceno poskytovateli úvěru, který je použije na splacení úvěru. Z prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaný podepsal tento dokument připojením podpisového kódu dne , datum, v , Anonymizováno, hodin, tj. jednu sekundu před podpisem úvěrové smlouvy, obsahem bylo prohlášení žalovaného o seznámení se s veškerými informacemi podle zákona o spotřebitelském úvěru. V předsmluvním formuláři, v prohlášení klienta ani v úvěrové smlouvě a jejím dodatku nebyly uvedeny informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného, nebyl uveden ani odkaz na jiné listiny, např. zprávu zaměstnavatele, doklady SIPO, nájemní smlouvu apod. V listinách nebyla uvedena ani úvaha či kalkulace žalobkyně týkající se schopnosti žalovaného dostát smluvním závazkům. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, akceptovala návrh na uzavření úvěrové smlouvy a dodatku č. , hodnota, k ní. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, odeslala žalobkyně částku , částka, na účet žalovaného. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný nesplatil žádnou splátku, kdy první byla splatná ke dni , datum, . Z listiny nazvané hodnocení klienta a karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný o úvěr požádal dne , datum, , dne , datum, žalobkyně evidovala jeho podpis a dne , datum, mu úvěr vyplatila na účet. V hodnocení klienta žalobkyně měla svým pracovníkem zaznamenáno, že žalovaný je příjemce mzdy z pracovního poměru ve výši , částka, , výdaje na život má odvozeny od životního minima ve výši , částka, měsíčně, na bydlení dává , částka, měsíčně, na ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) dává , částka, měsíčně, nemá děti ani žádné finanční závazky. Celkem na výdajích utratí , částka, měsíčně, rezerva byla žalovanému přiznána ve výši , částka, . Rozdíl příjmu a výdajů byl uveden ve výši , částka, . Žalovaný byl , Anonymizováno, , žil , Anonymizováno, , měl , Anonymizováno, vzdělání. Pod listinu žalovaný připojil svůj podpisový kód dne , datum, v , Anonymizováno, hodin, tj. dvě sekundy po podpisu samotné úvěrové smlouvy. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalobkyně se registru tázala na žalovaného dne , datum, . Podle výpisu měl klient v době dotazu evidovány žádosti o úvěr u 8 různých bankovních a nebankovních finančních institucí (mimo , Jméno žalobkyně, .). Celková expozice klienta (součet zbývajících částek splátkových a nesplátkových úvěrů včetně úvěru , Anonymizováno, ) činila , částka, . Celkový evidovaný úvěrový limit (součet úvěrových rámců a limitů kreditních karet) činil , částka, . Dluh po splatnosti evidovaný v registru činil , částka, . Listina neuvádí výsledné skóre ani kategorii, které by žalovaný dosáhl. Z výzvy k zaplacení bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, a , datum, o úhradu dluhu z úvěrové smlouvy. Z oznámení žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu v částce , částka, , nejpozději ve lhůtě do deseti dnů od odeslání oznámení. Doklad o odeslání výzev ani oznámení nebyl soudu předložen. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky v žalobou uplatněné podobě do 15 dnů od data odeslání upomínky. K odeslání došlo dle výpisu z poštovního archu dne , datum, na adresu smluvně dohodnutou pro doručování, tj. adresu trvalého bydliště. Z provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to na dálku, a to prostřednictvím podpisového mechanismu založeného na jedinečném kódu odpovídajícímu variabilnímu symbolu platby ve výši , částka, , kterou žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného. Žalovaný tento kód použil v potvrzovací SMS, čímž došlo k podpisu smlouvy, dodatku č. , hodnota, a souvisejících dokumentů. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který žalobkyně žalovanému skutečně vyplatila dne , datum, . Podle smlouvy měl žalovaný splatit celkem , částka, ve 30 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž sjednaný smluvní úrok činil 92,72 % ročně a RPSN 144,28 % ročně. Stejný úrok měl být uplatňován i po zesplatnění úvěru, a to až do maximální výše , částka, . Součástí smluvní dokumentace bylo pojištění schopnosti splácet úvěr, sjednané na základě pojistné smlouvy mezi žalobkyní a , právnická osoba, ., přičemž žalovaný byl pojištěnou osobou. Měsíční úhrada za pojištění činila 10 % ze splátky úvěru a byla součástí každé splátky; pojistné plnění mělo být vyplaceno žalobkyni. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, přičemž první byla splatná dne , datum, . Žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, . Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalobkyně se dne , datum, na žalovaného dotazovala; žalovaný měl evidovány žádosti o úvěr u 8 finančních institucí, celkovou expozici , částka, , úvěrové limity , částka, a žádný dluh po splatnosti. Výpis neobsahoval údaj o dosaženém scoringu.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“) upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě a byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, nebo zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen zaručený elektronický podpis žalovaného. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním byla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně doložila kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. Tzv. podpisový kód byl unikátním číslem, které bylo přiděleno výlučně žalovanému. Tím byla prokázána identita jednající osoby. Současně nebyla zpochyněna integrita dokumentu, tedy následná nezměnitelnost podepsaného dokumentu.

6. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena jako spotřebitelský úvěr vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle § 588 o. z. byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle provedeného dokazování věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet nedostatečně. Věřitel kalkuloval s částkou , částka, jako celkovým příjmem žalovaného. Měsíční výdaje byly uvedeny pouze ve výši , částka, . Výdaje v takové výši v roce , Anonymizováno, tak byly zjevně podhodnocené a nebyly ani doložené. Doba 30 měsíců, tj. 2,5 let pro splacení dluhu byla natolik dlouhá, aby takto zjištěné poměry žalovaného poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopen částku splátky ve výši , částka, měsíčně řádně platit. Absence úvěruschopnosti u žalovaného se projevila již v prvním měsíci po uzavření úvěrové smlouvy nezaplacením první splátky. Žalobkyně navíc dle obsahu důkazních listin měla informace o poměrech žalovaného k dispozici bezprostředně před podpisem úvěrové smlouvy, tudíž ani z časového hlediska neměla možnost řádného posouzení jeho platebních schopností. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku příjmů a výdajů žalovaného, čímž nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi ním a žalovaným je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky , částka, , což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby nic nezaplatil, dluží nadále žalobkyni částku , částka, . Dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru se stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobkyně domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobkyně domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný k době plnění nic netvrdil, byla mu povinnost k úhradě dluhu stanovena v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne , datum, , jak se podává z podacího archu odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne , datum, , který byl třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy do 15 dnů od odeslání, tj. do , datum, . Jelikož tak neučinil, dostal se dne , datum, dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a úroku byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože převážně procesně úspěšnějšímu (při započtení jistiny a kapitalizovaného příslušenství) žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.