111 C 317/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 105 060,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 106 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 84 954,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 791,81 Kč za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 36 294 Kč za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplatit částku 105 060,19 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 897,81 Kč za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 36 294 Kč za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne 2. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, peníze byly žalovanému vyplaceny, úvěr měl být vrácen v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč, dluh měl být splacen v celkové výši 55 584 Kč, úrok činil 23 % ročně, žalovaný zaplatil celkem jen 3 894, žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni 21. 7. 2022, dluh byl tvořen nesplacenou jistinou ve výši 29 398,54 Kč, dále úroky, úroky z prodlení, odměnou za inkasní služby, cenou za doplňkové služby, náklady na upomínkování a smluvní pokutou, vše celkem ve výši 105 060,19 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný u prvního jednání učinil nesporná tvrzení žalobkyně o tom, že s ní uzavřel v žalobě označenou smlouvu o spotřebitelském úvěru a smluvně dohodnutá částka mu byla vyplacena, učinil také nesporné, že splátky řádně nesplácí, přičemž o odklad splátek nepožádal.

3. K prvnímu jednání se nedostavil zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z emailu žalobkyně ze dne 1. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému na jeho email [email] zaslala instrukci k provedení verifikační platby a návrh smlouvy ve vztahu k uzavření smlouvy [číslo]. Z emailu žalobkyně ze dne 2. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného na jeho email (viz shora) k provedení verifikační platby 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] na účet žalobkyně č. [bankovní účet] a současně mu zaslala smluvní dokumentaci. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem, datum podpisu byl uveden 2. 3. 2022, podpis žalovaného tvořil sms kód [číslo], jenž měl být potvrzen z telefonního čísla [číslo]. Proces přidělení tohoto kódu žalovanému doložen nebyl, obchodní podmínky žalobkyně účinné v době uzavření smlouvy však presumovaly podpis úvěrovaného právě tzv.„ autorizačním kódem“ a žalovaný sám učinil uzavření smlouvy za nesporné. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč tak, že částka 15 550 Kč bude uhrazena na účet žalobkyně k zaplacení předchozího závazku žalovaného vůči ní ze smlouvy [číslo] částka 8 450 Kč bude žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet do pěti pracovních dnů. Částku 6 000 Kč si žalobkyně rovnou započetla na náklady poskytnutí úvěru. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč v celkové výši 55 584 Kč do 15. 2. 2028, úrok činil 23 % ročně. Smlouva obsahovala i Přílohu č. 1 k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zde bylo uvedeno, že žalovaný má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, je svobodný, je zaměstnán u [právnická osoba], spol. s r. o., [IČO] v pracovním poměru s výdělkem 23 420 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou s bez toho, že údaje byly ověřeny u zaměstnavatele), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 10 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč na pravidelné finanční závazky, což měli být splátky u jiné úvěrové společnosti. Měsíční zůstatek byl uveden v částce 7 122 Kč se závěrem, že žalovaný jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení soud zjistil, že smlouvu s žalobkyní uzavřel telefonicky, šlo o maximálně 3 hovory, peníze mu byly poskytnuty do dvou dnů, žalobkyně po něm vyžadovala pracovní smlouvu a potvrzení o výplatě. Tyto listiny vyfotil a elektronicky prostřednictvím mobilu zaslal žalobkyni. Žalobkyně jiným způsobem nezkoumala jeho schopnost úvěr do budoucna splácet. V době uzavření smlouvy měl mzdu necelých 24 000 Kč čistého, jiný příjem neměl. Až později začal žít s přítelkyní, s níž má 6leté a 3leté dítě, výživné na děti soudně stanoveno nemá. Jeho výdaje se týkaly bydlení, v době uzavření smlouvy činily opravdu 10 000 Kč, nyní jsou vyšší. V době uzavření měl finanční závazky již u jiných věřitelů, kolik závazků má a zda je splácí se žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy neptala. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, kterou předložila k důkazu s potvrzením ministerstva vnitra, že tento se nenachází v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021, který předložila k důkazu a z něhož bylo zjištěno, že v daném období měl žalovaný příjem v podobě mzdy ve výši 23 420 Kč od firmy [obec], spol. s r. o. a od [příjmení] [jméno] [příjmení] v podobě půjčky vyplacené dne 6. 12. 2021 ve výši 20 000 Kč, počáteční zůstatek činil 5 460,70 Kč, konečný zůstatek činil 284,37 Kč. Žalobkyně měla dále k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku, rejstříku exekucí a registru Solus, nikde neměl žádný záznam. Z výpisu banky o převodu peněz bylo zjištěno, že dne 2. 3. 2022 z účtu žalovaného byla na účet žalobkyně odeslána částka 1 Kč s variabilním symbolem [číslo] (číslo smlouvy) a zprávou pro příjemce„ [celé jméno žalovaného]“. Z výpisu banky o převodu peněz soud dále zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 2. 3. 2022 převedena na účet žalovaného částka 8 450 Kč a dále byla převedena částka 15 550 Kč na jiný účet žalobkyně, u obou převodů byl uveden variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy, u částky 8 450 Kč to bylo [číslo] u převodu částky 15 550 Kč to bylo [číslo]. Z potvrzení o vyplacení úvěru a z potvrzení o úhradě dluhu zhotovených žalobkyní dne 2. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému oznámila výplatu částky 15 550 Kč, kterou byl zaplacen jeho dluh z dřívějšího závazku vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] výplatu částky 8 450 Kč na účet žalovaného, částka 6 000 Kč pak byla započtena na náklady žalobkyně. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 6. 2022 první upomínku vůči žalovanému k úhradě dluhu ve výši 1 298 Kč z titulu plnění ze smlouvy [číslo] spolu s úhradou upomínky ve výši 300 Kč, dne 5. 7. 2022 vyhotovila druhou upomínku na částku 1 298 Kč spolu s úhradou první upomínky ve výši 300 Kč a druhé upomínky ve výši 500 Kč. Obě upomínky byly žalovanému odeslány poštou na adresu [adresa], což bylo zjištěno z předložených poštovních archů. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 21. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení částky 105 121,72 Kč a částky 13 648 Kč do 3. 9. 2022, současně ho poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 21. 7. 2022 na adresu [adresa], což bylo zjištěno z poštovního archu. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování.

5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 2. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost úvěr, a to tak, že na úhradu předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni byla poskytnuta částka 15 550 Kč, částka 8 450 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného a částka 6 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně spojené s administrativní činností při vyřizování úvěru a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uhradil jen tři splátky v celkové výši 3 894 Kč. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 21. 7. 2022. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalovanému k dispozici ve výši 7 122 Kč, aniž by zjišťovala jiné výdaje žalovaného, než na bydlení a jeho závazky vůči dalším věřitelům, přičemž žalovaný měl jediný příjem jen ze mzdy v částce 23 420 Kč, měl vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem a poskytnuté spotřebitelské úvěry od více věřitelů, než jednoho.

6. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. V projednávané smlouvě byl ve smlouvě obsažen úkon žalovaného a to elektronický kód, který byl odeslán z jeho mobilního telefonu. Jelikož se účastníci na takovém způsobu podpisu smlouvy dohodli, lze úkon žalovaného považovat za prostý elektronický podpis a mít tak smlouvu za uzavřenou v písemné podobě. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle provedeného dokazování však žalobkyně vyhodnotila schopnost a možnost žalovaného úvěr řádně splácet nedostatečně. Zejména dostatečně nevyhodnotila pasivní stránku poměrů dlužníka. Žalobkyně kalkulovala s částkou 10 000 Kč jako nákladem spotřebitele na bydlení, avšak nebyl zřejmý zdroj kalkulace a jiné výdaje žalobkyně ani nezjišťovala. Nezjišťovala ani výdaje na dvě nezletilé děti, ani četnost závazků k jiným věřitelům, přičemž žalovaný potvrdil, že v době sjednání úvěru u žalobkyně měl splácet více, jak jeden dluh u jiného věřitele. Pokud žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný po uhrazení všech závazků má k dispozici částku 7 122 Kč měsíčně a z této je schopen splácet úvěr ve splátkách po 1 298 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců, pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba šesti let je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalovaného poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že žalovaný bude schopen částku splátky řádně platit, navíc za stavu, kdy žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy splácel další úvěrové produkty od jiných poskytovatelů a u samotné žalobkyně pak byl v prodlení s úhradou předchozího závazku. I z této skutečnosti mohla žalobkyně vyvodit odpovídající závěry o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr v krátké době po sobě splácet řádně. Záhy po vzniku žalovaného závazku byl závěr o úvěruneschopnosti žalovaného potvrzen, kdy žalovaný neuhradil více jak tři splátky. Protože žalobkyně nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytla částku 24 000 Kč (15 550 + 8 450), v důsledku přijetí plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaný žalobkyni zaplatil částku 3 894 Kč. Plnění žalovaného je třeba odpočítat od nároku žalobkyně bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno co do částky 20 106 Kč. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 20 106 Kč, a to v souladu s žalobním požadavkem ode dne 4. 9. 2022 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 21. 7. 2022 s termínem splnění do 3. 9. 2022. Soud je s přihlédnutím k důvodové zprávě toho názoru, že § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobce domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobce domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný k době plnění nic netvrdil, byla mu povinnost k úhradě dluhu stanovena v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně, konkrétně náklady na administrativní činnost, včetně odměny za doplňkové služby, jakož i smluvní pokutu včetně smluvního úroku z prodlení a úroku z prodlení z těchto částek, byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalovanému, který byl dle výsledku řízení převážně procesně úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly.