111 C 326/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 68 851,42 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 68 851,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2023 domáhala po žalované zaplatit částku 68 851,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne 18. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, peníze byly žalované vyplaceny, úvěr měl být vrácen v měsíčních splátkách po 3 461 Kč, žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou ke dni 15. 3. 2022, žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni 18. 8. 2023, žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k prvnímu jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, zásilka s žalobou a předvoláním jí byla doručena dne 13. 11. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z předsmluvních informací a smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že dle obsahu smlouvy měla být tato uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovanou jako spotřebitelem, datum podpisu byl uveden 18. 8. 2020, čas podpisu [údaj o čase] hodin, podpis žalované tvořil sms kód [číslo], jenž měl být potvrzen z telefonního čísla [číslo]. Obchodní podmínky uvedené ve smlouvě popisovaly proces uzavření smlouvy v článcích [číslo] až [číslo], dle nichž k podpisu došlo tím, že spotřebitel v klientské zóně odškrtl políčko„ Souhlasím se zněním smluvní dokumentace“ a poté klikl na tlačítko„ Podepsat“, tím mu měla být automaticky odeslána SMS zpráva s jedinečným SMS kódem na jeho telefonní číslo a po jejím zápisu na vyhrazené místo měl odkliknout„ [anonymizována tři slova]“ a tím se smlouva považovala za podepsanou. Smluvně popsaný proces přidělení jedinečného kódu právě a jen žalované žalobkyně v řízení nedoložila. Žalovaná vzhledem ke své procesní pasivitě uzavření smlouvy neučinila za nesporné. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 80 000 Kč tak, že částka 38 340 Kč bude uhrazena na účet žalobkyně k zaplacení předchozího závazku žalované vůči ní ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 2. 2020, částka 27 160 Kč bude žalované vyplacena na bankovní účet do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy a částku 14 500 Kč si žalobkyně rovnou započetla na náklady poskytnutí úvěru. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 3 461 Kč, úrok činil 23 % ročně. Smlouva obsahovala i Přílohu č. 1 k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zde bylo uvedeno, že žalovaná má 2 vyživovací povinnosti, je rozvedená, zaměstnána u společnosti [právnická osoba], [IČO] v pracovním poměru s výdělkem 25 972 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou s bez toho, že údaje byly ověřeny u zaměstnavatele), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 6 800 Kč a 8 100 Kč na bydlení (rovněž bez další specifikace) a 10 000 Kč na pravidelné finanční závazky, což měli být splátky předchozích úvěrů. Měsíční zůstatek byl uveden v částce 7 012 Kč se závěrem, že žalovaná jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Jiné listiny ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu nepředložila. Z tabulky umoření soud zjistil, že 1. splátka ve výši 3 461 Kč byla splatná ke dni 15. 9. 2020 a 72. splátka byla splatná ke dni 15. 8. 2026, ke dni 15. 3. 2022 nastala splatnost 19. splátky. Z výpisu banky o převodu peněz bylo zjištěno, že dne 18. 8. 2020 byl zaúčtován převod z účtu žalované na účet žalobkyně částky 10 Kč s variabilním symbolem [číslo] (číslo smlouvy) a zprávou pro příjemce„ [anonymizováno] [číslo]“. Z výpisu banky o převodu peněz soud dále zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 18. 8. 2020 převedena na účet žalované částka 27 160 Kč a dále byla převedena částka 38 340 Kč na jiný účet žalobkyně, u obou převodů byl uveden variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy, u částky 27 160 Kč to bylo [číslo] u převodu částky 38 340 Kč to bylo [číslo]. Z potvrzení o vyplacení úvěru a z potvrzení o úhradě dluhu zhotovených žalobkyní dne 18. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalované oznámila výplatu částky 38 340 Kč, kterou byl zaplacen její dluh z dřívějšího závazku vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] výplatu částky 27 160 Kč na účet žalované, částka 14 500 Kč pak byla započtena na náklady žalobkyně. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 3. 2022 první upomínku vůči žalované k úhradě dluhu ve výši 3 461 Kč z titulu plnění ze smlouvy [číslo] spolu s úhradou upomínky ve výši 300 Kč, dne 5. 4. 2022 vyhotovila druhou upomínku na částku 3 461 Kč spolu s úhradou první upomínky ve výši 300 Kč a druhé upomínky ve výši 500 Kč. Obě upomínky byly žalované odeslány poštou na adresu [anonymizována tři slova] [číslo], což bylo zjištěno z předložených podacích lístků. Tato adresa byla uvedena ve smlouvě a jednalo se o tehdejší adresu trvalého pobytu žalované. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 18. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení částky 77 171,42 Kč do 22. 9. 2023, současně ji poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 18. 8. 2023 na adresu [adresa žalované], což bylo zjištěno z podacího lístku, šlo o adresu aktuálního trvalého bydliště žalované. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky nebyla dne 18. 8. 2020 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a ani jinak. Žalobkyně žalované na její bankovní účet vyplatila dne 18. 8. 2020 částku 27 160 Kč, stejného dne vyplatila i částku 28 340 Kč jako úhradu jejího předchozího závazku, jehož existence však v řízení nebyla zjištěna. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila žalobkyni částku v celkové výši 62 298 Kč. Toto zjištění plyne z tvrzení žalobkyně, že žalovaná se dostala do prodlení s 19. splátkou, tzn. že 18 předchozích splátek po 3 461 Kč zaplatila, tj. 18x3 461=62 298. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění tvrzeného úvěru ke dni 18. 8. 2023. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalované k dispozici ve výši 7 012 Kč, aniž by zjišťovala jiné výdaje žalované než na bydlení, děti a závazky vůči dalším věřitelům, přičemž žalovaná měla jediný příjem ze mzdy a současně dlužila více jiným věřitelům, kdy u samotné žalobkyně měla mít nesplacený dluh ve výši 38 340 Kč. Upomínky k úhradě dluhu i předžalobní výzva byly žalované odeslány poštou na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalované.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalované, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (uznávaný) elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V dané věci provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co ve svých obchodních podmínkách označila za kontraktační proces. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, se soud musí zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jelikož v této věci k uzavření smlouvy nedošlo, soud otázku úvěruschopnosti žalované již právně nehodnotil. Žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytla částku 27 160 Kč (existence plnění ve výši 38 340 Kč nebyla v řízení prokázána), v důsledku přijetí plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaná žalobkyni zaplatila částku 62 298 Kč. Plnění žalované je třeba odpočítat od nároku žalobkyně bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené byla žaloba zcela zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované, která byla dle výsledku řízení převážně procesně úspěšná, žádné náklady v řízení nevznikly.