111 C 327/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 24 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od 24. 7. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 600 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 600 Kč za dobu od 21. 2. 2022 do 23. 7. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 600 Kč za dobu od 24. 7. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 364 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno], sídlem [adresa žalobkyně].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 7. 7. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 24 600 Kč a zákonný úrok z prodlení z téže částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 21. 2. 2022 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne 21. 12. 2021, žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč a měl ho zaplatit s úrokem v celkové výši dluhu 24 600 Kč do 20. 2. 2022, žalovaný na dluh nic nezaplatil, neučinil tak ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne 27. 10. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru, potvrzení o platbě, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako„ věřitel“) společností [právnická osoba], [IČO] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat částku s úrokem ve výši 4 600 Kč vrátit ke dni 20. 1. 2022. Soudu předložená listina datovaná dnem 21. 12. 2021 nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala podpis žádné ze stran. Podle textu předložené smlouvy byl vytvořen pojem„ kód“, kdy kód měl být vygenerovaný automaticky. Kód měl být použit jako podpis klienta na smlouvě. V předložené smlouvě není na straně žalovaného uveden žádný kód, pouze sdělení, že byl odeslána na telefon [číslo]. Soudu nebyla předložena ani komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního kódu. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 21. 12. 2021 věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. Že jde o účet žalovaného, bylo prokázáno verifikační platbou ve výši 0,01 Kč uskutečněnou z téhož účtu téhož dne, protiúčet rovněž nesl název shodný se jménem a příjmením žalovaného. Věřitel dopisem ze dne 17. 7. 2022 oznámil žalovanému postoupení jeho pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne 17. 7. 2022 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 17. 7. 2022. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou jeho a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 20 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Žalovaný před podáním žaloby nic nezaplatil a nadále dluží částku 20 000 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu označené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně (právní nástupkyně původního věřitele), která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Ohledně částky 4 600 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 17. 7. 2022, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 20. 7. 2022, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě„ do tří dnů“, tj. do 23. 7. 2022, jelikož tak neučinil, dostal se dne 24. 7. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 24. 7. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve výši 11,75 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 21. 2. 2022), soud proto určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 11,75 % ročně i od 24. 7. 2022, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 2 436 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 984 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad byla přiznána ve výši 252 Kč. V souvislosti s otázkou posouzení procesního úspěchu a neúspěchu je nutno uvést, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky či úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Žalobkyně měla částečný procesní úspěch vyjádřený výrokem I. rozsudku (součet jistiny a příslušenství zkapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu, tj. 20 000 Kč + 3 078 Kč jako úroku z prodlení 11,75 % ročně z 20 000 za dobu od 24. 7. 2022 do 14. 11. 2023, celkem 3 078 Kč), v rozsahu částek uvedených ve výroku II. rozsudku (součet jistiny ve výši 4 600 a kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, tj. 1 204 Kč jako úroku z prodlení 11,75 % ročně z 24 600 za dobu od 21. 2. 2022 do 23. 7. 2022 + 708 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení 11,75 % ročně z 24 600 za dobu od 24. 7. 2022 do 14. 11. 2023, celkem 1 912 Kč) byla neúspěšná. Předmětem řízení byla částka 29 597 Kč (součet jistiny 24 600 Kč + kapitalizované příslušenství v celkové sumě 4 997 Kč). Náklady celkem činily částku 2 436 Kč, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 78 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 % (úspěch 78 % mínus neúspěch 22 %), tj. v částce 1 364 Kč.