111 C 338/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 67 935,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 675 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 7. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 52 260,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 603,11 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 23 517 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2020 domáhala po žalované zaplatit částku 67 935,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 278,11 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 23 517 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, peníze byly žalované vyplaceny, úvěr měl být vrácen ve splátkách, žalovaná se dostala do prodlení od splátky splatné dne 15. 2. 2020, celkem žalovaná zaplatila jen pět splátek v celkové hodnotě 4 325 Kč, žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni 23. 3. 2020, dluh činil částku 67 992,63 Kč a byl tvořen nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč, úroky, úroky z prodlení, odměnou za inkasní služby, cenou za doplňkové služby odklad, nemoc a práce, náklady na upomínkování a smluvní pokutou ve výši 9 659,37 Kč. Žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, žaloba a předvolání k jednání byli žalované doručeny do vlastních rukou dne 16. 11. 2020, datum náhradního doručení byl stanoven dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z emailové korespondence ze dne 5. 9. 2019 o návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované na email [email] zaslala dne 5. 9. 2019 v 11:03 hodin návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] v návrhu bylo uvedeno, že úvěr činí částku 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí činí částku 4 000 Kč, na úhradu předchozího závazku žalovaného bude vyplacena částka 10 423 Kč, žalované na účet bude vyplacena částka 5 577 Kč a částka 4 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele spojené s ověřením úvěruschopnosti žalované, úrok bude činit 23 % ročně, RPSN 38,64 %, splatnost bude 72 měsíců po 865 Kč, bude zaplacen poplatek za inkasní službu a bude sjednána i možnost odkladu splátek a možnost přerušení splácení v případě nemoci či ztráty zaměstnání, celkem žalovaná splatí částku 41 157 Kč, případě porušení smluvních povinností pak celkově bude muset zaplatit částku nejvíc 73 113 Kč. Žalovaná byla v elektronicky zaslaném návrhu úvěrové smlouvy označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, bankovním účtem č. [bankovní účet], telefonním číslem a emailem [email]. Osobní údaje žalované byly totožné se záznamy v občanském průkazu žalované, jehož kopii žalobkyně předložila k důkazu. Bankovní účet žalobkyně byl v návrhu smlouvy označen číslem [bankovní účet]. V pozdějším emailu z téhož dne byly žalované zaslány instrukce k provedení verifikační platby. Ze záznamu pohybu na bankovním účtu bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2019 z účtu žalované byla na účet žalobkyně odeslána částka 10 Kč s variabilním symbolem [číslo] (číslo smlouvy) a zprávou pro příjemce„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“. Návrh smlouvy obsahoval i Přílohu č. 5, což byl dotazník k posouzení bonity žadatele. Zde bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, vzdělání nezjištěno, nemá vyživovací povinnosti, od roku 2017 je zaměstnána v dělnické profesi u společnosti se sídlem v [obec a číslo] [anonymizováno] v pracovním poměru na dobu určitou s výdělkem 5 642 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 3 800 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, závazky byly uvedeny ve výši 21 500 Kč u několika věřitelů, žalovaná nevlastnila nemovitosti. Byl zde rovněž uveden údaj„ příjem za závislé činnosti“ ve výši 11 124 Kč, nebylo však uvedeno, o jakou činnost se jedná. Výpočtem byl stanoven měsíční zůstatek žalované ve výši 10 101 Kč se závěrem, že žalovaná jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Soudu předložená smlouva o úvěru byla podepsána dne 5. 9. 2019 sms kódem [číslo] z telefonního čísla žalované. Proces přidělení tohoto kódu žalované doložen nebyl, obchodní podmínky žalobkyně účinné v době uzavření smlouvy však presumovaly podpis úvěrovaného právě tzv.„ autorizačním kódem“. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované, kterou předložila k důkazu s potvrzením ministerstva vnitra, že tento se nenachází v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dále měla k dispozici výpis z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 7. 2019 do 31. 8. 2019, který předložila k důkazu a z něhož bylo zjištěno, že v daném období měla žalovaná příjem v podobě mzdy, všechny ostatní příjmy byly tvořeny čerpáním úvěru a půjčkami. Z žalobkyní předloženého výplatního listu žalované od [právnická osoba] bylo zjištěno, že její mzda v červnu 2019 činila částku 8 500 Kč. Žalobkyně měla dále k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku a rejstříku exekucí, v obou neměla žalovaná žádný záznam. Žalobkyně soud předložila i tzv. scoring žalované ze dne 29. 8. 2019, tj. důkaz o tom, že proběhl proces, během kterého byla prověřena schopnost žalované dlouhodobě splácet úvěr, žalovaná byl v segmentaci Nebankovního registru.cz zařazena do skupiny B, kdy existuje pět skupin a to A, B, C, D a X. Z výpisu banky o převodu peněz soud zjistil, že z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], byla dne 5. 9. 2019 převedena na účet žalované částka 5 577 Kč a dále byla převedena částka 10 423 Kč, ale na jiný účet žalobkyně, u obou převodů byl uveden variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy, u částky 5 577 Kč to bylo [číslo] u převodu částky 10 423 Kč to bylo [číslo] (což bylo číslo předchozí úvěrové smlouvy žalované, kterou žalobkyně rovněž k důkazu předložila). Z potvrzení o vyplacení úvěru vydaném žalobkyní dne 5. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalované oznámila výplatu částky 10 423 Kč, kterou byl zaplacen její dluh z dřívějšího závazku vůči žalobkyni, a výplatu částky 5 577 Kč na účet žalované, částka 4 000 Kč pak byla započtena na náklady žalobkyně. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 2. 2020 první upomínku vůči žalované k úhradě dluhu ve výši 1 165 Kč z titulu plnění ze smlouvy [číslo] dne 5. 3. 2020 vyhotovila druhou upomínku na částku 1 665 Kč. Obě upomínky byly žalované odeslány poštou, což bylo zjištěno z předložených poštovních archů. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 21. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila sesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení částky 67 992,63 Kč do 14 dnů od vystavení dopisu, současně ji poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 23. 3. 2020, což bylo zjištěno z poštovního archu. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 5. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její žádost úvěr, a to tak, že na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni byla poskytnuta částka 10 423 Kč, částka 5 577 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalované a částka 4 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně spojené s administrativní činností při vyřizování úvěru a ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uhradila pět splátek, tj. celkem 4 325 Kč. Splátku splatnou dne 15. 2. 2020 ani další následující splátky již uhrazeny nebyly, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 23. 3. 2020.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě byl ve smlouvě obsažen úkon žalované a to elektronický kód, který byl odeslán z jejího mobilního telefonu. Jelikož se účastníci na takovém způsobu podpisu smlouvy dohodli, lze úkon žalované považovat za prostý elektronický podpis a mít tak smlouvu za uzavřenou v písemné podobě. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila dostatečně, a to jednak dle údajů, které měla od žalované k dispozici a dále nahlédnutím do potřebných databází. Je pravdou, že předložila soudu jednu výplatní pásku žalované, jakož i výpis z účtu žalované a současně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v rejstříku exekucí, nebankovním registru a ověřila, že se jí prokázala platným občanským průkazem. Dle soudu však žalobkyně nedostatečně vyhodnotila schopnost a možnost žalované úvěr řádně splácet, neboť neměla dostatek pokladů pro toto posouzení. Zejména dostatečně nevyhodnotila pasivní stránku poměrů dlužníka. Již z výpisu z účtu žalované (který byl žalobkyni předložen toliko za jeden měsíc, ačkoli pro řádné posouzení úvěruschopnosti by mělo být vyhodnoceno delší časové období) je zřejmé, že žalovaná veškeré prostředky, které ji byly na tento účet poukázány, tedy mzdu, vyčerpala, a využila i úvěr a půjčky od jiných subjektů. Stejně tak nebyly řádně vyhodnoceny výdaje žalované za bydlení a na vlastní spotřebu. Žalobkyně kalkulovala s částkou 3 800 Kč jako náklad na spotřebitele a částkou 2 000 Kč jako nákladem na bydlení, avšak není zřejmý zdroj těchto kalkulací a co částky zahrnují. Pokud žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná po uhrazení všech závazků (ve výši 21 500 Kč měsíčně na splátkách jiných závazků a 5 800 Kč měsíčně na vlastních nákladech) má k dispozici částku 10 101 Kč měsíčně (žalobkyní uvedený zdroj ze závislé činnosti ve výši 11 124 Kč nebyl vysvětlen, přičemž dle výplatní pásky byla mzda žalované jen 8 500 Kč) a z této je schopna splácet úvěr ve splátkách po 514 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců, pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba šesti let je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalované poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že žalovaná bude schopna částku splátky řádně platit. Takový závěr byl potvrzen záhy po vzniku žalovaného závazku, kdy žalovaná uhradila toliko pět splátek a dále již nic. Navíc úvěrem, který byl předmětem tohoto řízení, byl splácen dřívější nesplacený úvěr žalované u žalobkyně. I z této skutečnosti mohla žalobkyně vyvodit odpovídající závěry o schopnosti žalované další poskytnutý úvěr v krátké době po sobě splácet řádně. Protože žalobkyně nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytla částku 20 000 Kč, v důsledku přijetí plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila částku 4 325 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 15 675 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou žalované). Jelikož je žalovaná se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 15 675 Kč, a to v souladu s žalobním požadavkem ode dne 7. 4. 2020 do zaplacení, neboť žalovaná byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 21. 3. 2020 s termínem splnění do 14 dnů, tj. do 4. 4. 2019. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně, konkrétně náklady na administrativní činnost, včetně odměny za doplňkové služby, jakož i smluvní pokutu včetně smluvního úroku z prodlení a úroku z prodlení z těchto částek byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované, který byl dle výsledku řízení převážně procesně úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly.