111 C 344/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 26. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 520 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 23. 3. 2021 do 25. 3. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 26. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 685 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 28. 6. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 5 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 23. 3. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že dne 20. 2. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na základě které poskytla žalované peníze ve výši 4 000 Kč výplatou v hotovosti, žalovaná měla vrátit jistinu včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 520 Kč jednorázově do 22. 3. 2021, žalovaná nic nesplatila, dne 3. 3. 2022 nabyla účinnosti smlouva o postoupení pohledávky žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění dluhu naposledy upomínkou odeslanou dne 17. 3. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo ke dni 21. 10. 2022 náhradní formou dle v § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovanou měla být dne 20. 2. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se věřitel zavázal žalované, označené i rodným číslem, emailovou adresou a adresou pro doručování [adresa žalované], převodem na její účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 4 000 Kč a žalovaná se zavázala částku s poplatkem ve výši 1 520 Kč vrátit věřiteli nejpozději do 22. 3. 2021. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce neobsahovala podpis žalované v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s podepisující osobou. Na konci textu smlouvy byl uveden pojem„ zákazník“ a„ digitálně podepsáno“ a u toho kód [číslo]. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 20. 2. 2021 odeslal věřitel ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] (tj. stejný, z něhož dne 17. 9. 2020 byla odeslána na účet věřitele platba 1 Kč, označený jménem a příjmením žalované), variabilní symbol v podobě čísla smlouvy, částku 4 000 Kč. Dne 1. 1. 2021 uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, dne 3. 3. 2022 stejní smluvní účastníci uzavřeli realizační smlouvu o postoupení pohledávek, v níž byly postupované pohledávky identifikovány v seznamu pohledávek, z výpisu přílohy k označené smlouvě soud zjistil, že předmětem postoupení byla pohledávka za žalovanou ve výši 8 278 Kč [právnická osoba], [IČO] oznámila žalované dopisem ze dne 17. 3. 2022, že pohledávka žalované byla postoupena žalobkyni, dopis byl odeslán poštou dne 17. 3. 2022. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 17. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla zaplatit žalobkyni částku 8 278 Kč ve lhůtě„ do tří dnů“. Výzva byla žalované odeslána poštou rovněž dne 17. 3. 2022, což bylo zjištěno z podacího lístku.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou jeho a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalované byla z prostředků věřitele zaslána na její účet částka ve výši 4 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalované došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, jako právního nástupce věřitele, který měl za to, že mezi smluvními účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Jelikož žalovaná dosud nic nezaplatila, musí žalobkyni zaplatit částku 4 000 Kč. V rozsahu navíc požadované částky 2 520 Kč byla proto žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalované prokazatelně odeslána dne 17. 3. 2022. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 22. 3. 2022, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. ke dni 25. 3. 2022, jelikož tak neučinila, dostala se dne 26. 3. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 26. 3. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 11,75 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,25 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 23. 3. 2021). V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 1 489 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad byla přiznána ve výši 189 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 73 % předmětu řízení, vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 % (úspěch 73 % mínus neúspěch 27 %), což je částka 685 Kč.