111 C 347/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 12. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 29. 7. 2019 do 11. 12. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 12. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno], sídlem [adresa žalobkyně].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 29. 7. 2019 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, žalovaná úvěr čerpala ve výši 2 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 28. 7. 2019, žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne 24. 10. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z listiny o smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jako„ věřitel“) jako zapůjčitel měla s žalovanou jako vydlužitelem (dále také jako„ klient“) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřít smlouvu o zápůjčce, dle této se věřitel zavázal žalované převodem na účet č. [bankovní účet] vyplatit dne 28. 6. 2019 částku 2 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit ke dni 28. 7. 2019 v částce 2 000 Kč, poplatek za poskytnutí nebyl sjednán, úrok také ne. Soudu předložená nedatovaná listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalované listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou. Z obchodních podmínek věřitele předložených soudu ve verzi označené [anonymizováno] soud zjistil, že dle bodu 3.1. klient požádá o zápůjčku prostřednictvím internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odešle opatřený unikátním kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefonní číslo, zapůjčiteli. Dle bodu 3.2. je smlouva o zápůjčce mezi klientem a zapůjčitelem uzavřena buď okamžikem, kdy zapůjčitel informuje klienta o schválení jeho žádosti o poskytnutí zápůjčky nebo kdy klient potvrdí přijetí návrhu smlouvy o zápůjčce zapůjčitelem v případě, že tento klientovi navrhl zápůjčku v jiné výši. O provedení akceptace zapůjčitel informuje klienta v klientské zóně na stránkách [webová adresa] nebo na stejném místě klient vyjádří souhlas s protinávrhem zapůjčitele. Žalobkyně potvrzením o provedené platbě ThePay doložila, že dne 28. 6. 2019 věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalované částku 2 000 Kč Smlouvou ze dne 19. 11. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla obsažena v příloze smlouvy. Věřitel dopisem ze dne 3. 12. 2021 oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalované zasláno na adresu uvedenou v předložené smlouvě dne 3. 12. 2021 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 3. 12. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, plyne i z absence důkazu o realizaci procesu uzavření smlouvy. Dle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. V dané věci si smluvní strany sjednaly okamžik uzavření smlouvy provedením akceptace návrhu, žalobkyně však její provedení neprokázala. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalované, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny její registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaná smlouvu tvrzeného znění uzavřela. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaná v souladu s obchodními podmínkami věřitele požádala o zápůjčku prostřednictvím internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odeslala, opatřený unikátním kódem, který jí byl zaslán na mobilní telefonní číslo, věřiteli, a ten následně žalované doručil akceptaci návrhu na uzavření smlouvy. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Protože z listinných důkazů plyne, že žalované byla z prostředků věřitele zaslána na účet částka ve výši 2 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Žalovaná před podáním žaloby nic nezaplatila a nadále dluží částku 2 000 Kč, o kterou se obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalované došlo v rozsahu označené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně (právní nástupkyně původního věřitele), která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne 3. 12. 2021, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 8. 12. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě„ do tří dnů“, tj. do 11. 12. 2021, jelikož tak neučinila, dostala se dne 12. 12. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 12. 12. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,5 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 29. 7. 2019), v přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla proto žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva, protože jeho neúspěch byl jen v nepatrné části předmětu řízení. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů v celkové výši 1 489 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění od 1. 7. 2014 (dále jen„ a. t.“), celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce 189 Kč.