111 C 350/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15 058,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 26. 11. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 9 258,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 088,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 854,94 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 917,69 Kč od 15. 12. 2022 do 25. 11. 2023 ve výši 8,25 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 2 117,69 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úroku 28,02 % ročně z částky 7 917,69 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 28. 6. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 15 058,84 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 2. 2021, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, poslední splátka byla splatná ke dni 16. 2. 2022, žalovaná na dluh zaplatila jen 4 200 Kč a nadále dluží žalovanou částku, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku postoupil žalobkyni, žalobkyně bezúspěšně vyzvala žalovanou k plnění dopisem před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání (a současně i žaloby) bylo stanoveno ke dni 20. 11. 2023, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 17. 2. 2021 a v ní obsažených smluvních podmínek bez uvedení data účinnosti bylo zjištěno, že byla sepsána mezi zapůjčitelem (dále také„ věřitelem“) [právnická osoba], [IČO] (dále také„ věřitel“ či„ původní věřitel“) a žalovanou jako vydlužitelem-fyzickou nepodnikající osobou (dále také jen„ dlužník“), obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly. Adresa bydliště žalované byla označena jako [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 10 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 20 477 Kč tvořenou jistinou, souhrnným poplatkem 8 917 Kč a poplatkem za pojištění 1 560 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč (poslední 383 Kč), první splátka byla splatná u hotovostní varianty dnem uzavření smlouvy. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 5 101 Kč, poplatku za administrativní činnost v částce 1 500 a poplatku za komfortní a flexibilní splácení v částce 2 316 Kč. Žalovaná si ve smlouvě měla možnost zvolit přistoupení k pojištění, což zvolila s poplatkem 1 560 Kč. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná, a zásilka bude doručena třetím pracovním dnem po jejím předání k poštovní přepravě, a to i v případě nepřevzetí zásilky dlužníkem na poslední oznámené adrese. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Z předložené zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná ke dni 17. 2. 2021 žádala věřitele o zápůjčku částky 12 000 Kč, o sobě uvedla, že je žena s učňovským vzděláním, svobodná, na mateřské či rodičovské dovolené, bydlící ve spoluvlastněném bydlišti, počet vyživovacích povinností uveden nebyl. Osoby spolupodílející se na chodu domácnosti v kartě označeny nebyly, jako další příjem domácnosti byla označena částka 43 000 Kč. Jediný příjem žalované byl uveden ve výši 10 500 Kč ze sociální dávky. Žalovaná neuvedla jiné své dluhy. Věřitel v kartě zapsal příjem žalované ve výši 52 500 Kč, kdy započetl i blíže nedefinovaný„ další příjem domácnosti“ ve výši 43 000 Kč. Měsíční výdaje žalované byly„ odhadnuty“ částkou 3 000 Kč. Splátky jiných finančních závazků v kartě uvedeny nebyly. Ke kartě nebyly přiloženy žádné listiny, osvědčující poměry žalované jako nájemní smlouva, pracovní smlouva či doklady o příjmech a výdajích. Bydliště žalované bylo v kartě označeno jako [ulice a číslo], [PSČ] [obec], adresa výběru jako [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a náhradní kontaktní adresa jako [adresa]. Z tabulky umoření soud zjistil, že v době od 17. 2. 2021 do 16. 4. 2021 žalovaná na dluh celkem uhradila částka 4 200 Kč jako součet celkem tří splátek, poslední zaplatila 16. 4. 2021. Z žalobkyní předložené listiny nazvané Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaná měla uznat pohledávku označené společnosti se smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 16 807,41 Kč a zavázat se tuto zaplatit po 500 Kč měsíčně k 25. dni v měsíci. Žalovaná byla v listině označena jako [celé jméno žalované], [rodné číslo], bytem [adresa]. Listina byla datovaná datem 11. 10. bez uvedení roku. Listina nesla vlastnoruční podpis„ [celé jméno žalované]“, jenž graficky byl odlišný od vlastnoručních podpisů pod zákaznickou kartou i pod smlouvou o zápůjčce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba] [IČO] pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalované postoupení pohledávek žalobkyni dopisem ze dne 16. 12. 2022 odeslaným poštou dne 13. 1. 2023 na adresu žalované [adresa] (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do 16. 6. 2023, dopis byl dne 2. 6. 2023 odeslán poštou na adresu [adresa], což bylo také zjištěno z podacího lístku. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že adresa [adresa] adresa [adresa], nebyly evidovanými adresami pobytu žalované. Doklady o doručení zásilek žalované žalobkyně soudu nepředložila.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla písemnou formou uzavřena 17. 2. 2021 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka 10 000 Kč, kterou měla v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni 16. 2. 2022, a to spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 10 477 Kč, tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy, poplatkem za splácení a poplatkem za pojištění. Žalovaná před podáním žaloby na svůj dluh ze zápůjčky zaplatila částku 4 200 Kč, poslední splátku (před žalobou) zaplatila dne 16. 4. 2021 Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, žalobkyně soudu předložila jen jeden důkaz, z něhož bylo možno zjistit osobní a majetkové poměry žalované v době uzavření smlouvy, tzv. zákaznickou kartu. Žalovaná jako svobodná žena se základním vzděláním, na mateřské či rodičovské dovolené, bydlící sama ve spoluvlastněném bytě, s vyživovací povinností k dítěti, popř. k dětem, požádala dne 17. 2. 2021 původního věřitele o zápůjčku 12 000 Kč, jediný příjem měla ve výši 10 500 Kč ze sociální dávky, měsíční výdaje žalované byly původním věřitelem stanoveny částkou 3 000 Kč. Písemné uznání dluhu trpělo vadou neurčitosti z důvodu absence data a pochybnostmi o pravosti podpisu, jenž byl graficky odlišný od dvou podpisů žalované pod zákaznickou kartou a smlouvou o zápůjčce. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 14. 12. 2022 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovanou k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 1. 6. 2023 se splatností ke dni 16. 6. 2023 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby, dopis byl dne 2. 6. 2023 odeslán poštou na adresu žalované, která nebyla ani adresou smluvní, tj. výslovně uvedenou ve smlouvě, a ani adresou evidovaného trvalého pobytu žalované, což bylo také zjištěno z podacího lístku. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná na svůj dluh ke dni vydání rozsudku zaplatila více, než částku 4 200 Kč.

5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 1879 a násl. o. z. byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalované předány, smlouva se proto stala účinnou. Soud však tuto posoudil jako absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že jako smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto musel zabývat tím, zda věřitel dostál své zákonné povinnosti a to, zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o zápůjčce řádně zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům. Dle provedeného dokazování věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet nedostatečně. Věřitel kalkuloval s částkou 53 500 Kč jako příjmem, který má žalovaná k dispozici, přičemž jediným jejím vlastním příjmem byla jen sociální dávka 10 500 Kč, částka 43 000 Kč jako další příjem domácnosti nebyl konkretizován ohledně koho se týká a jako měrou na tomto příjmu žalovaná participuje. Věřitel následně kalkuloval s měsíčními výdaji žalované v pouhé výši 3 000 Kč. Je vyloučené, že by tím byly kryty náklady spotřebitele (žalované) na bydlení, osobní potřeby, výdaje na nezaopatřené dítě ani výdaje na ostatní záležitosti běžného života. Pokud věřitel dospěl k závěru, že žalovaná po uhrazení všech závazků má k dispozici částku, z níž je schopna splácet úvěr ve splátkách po 1 576 Kč měsíčně (394 Kč x 4 týdny) po dobu jednoho roku (52 týdenních splátek), pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalované poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopna částku splátky řádně platit, navíc za stavu, kdy příjmy žalované v době uzavření smlouvy byly zjevně účelově nadhodnoceny a výdaje podhodnoceny. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť soudu předložená smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního jednání působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního jednání nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. Absolutní neplatností pak trpí i soudu předložené uznání dluhu, jímž měla žalovaná dle § 2053 o. z. utvrdit existenci dluhu, protože bylo neurčité co do doby vzniku i co do podpisující osoby. Domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, tak v řízení nebyla zjištěno. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění věřitele poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Věřiteli, a proto i žalobkyni, tak vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalované plnil na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 10 000 Kč, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku 4 200 Kč, tak žalobkyni již bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala a nadále dluží částku 5 800 Kč, o kterou se žalovaná obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení zbytku jistiny a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že až žaloba byla v dané věci první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalované prokazatelně odeslána, protože předžalobní výzva byla odeslána na adresu, která nebyla ani smluvní ani evidovanou trvalou. Žaloba byla žalované doručena dne 20. 11. 2023. Podle § 1958 o. z. byla žalovaná po výzvě povinna plnit, tj. zaplatit žalobkyni žalovanou částku, ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“. Jelikož v dané věci se jednalo o zaplacení finanční částky v obvyklé výši, lze míti za to, že lhůtou neprodlenou, tj. bez zbytečného odkladu, se myslí doba mezi pěti až deseti dny od doručení výzvy. V tomto rozsahu se jedná o velmi krátkou lhůtu, v níž je nutné provést bezodkladné, neprodlené a okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Žalovaná byla proto povinna dluh žalobkyni zaplatit ke dni 25. 11. 2023 (pátý den po doručení žaloby), jelikož tak neučinila, dostala se dne 26. 11. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 26. 11. 2023 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně, soud však určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,25 % ročně, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba ohledně obou uplatněných pohledávek pro nedůvodnost zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.