111 C 351/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 46 814,89 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku částka, úrok 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodleni z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku částka, úrok 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodleni z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne datum, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr do limitu částka, žalovaný platil dohodnuté splátky v době od Anonymizováno do Anonymizováno, pro prodlení se splácením vyčerpané částky dluh věřitel ke dni datum zesplatnil, žalovaný dluh nezaplatil ani po výzvě před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, předvolání i žaloba byly žalovanému doručeny dne datum náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno, který byl sepsán dne datum notářem tituly před jménem jméno FO soud zjistil, že společnost Anonymizováno právnická osoba, Anonymizováno, se sídlem Anonymizováno, adresa, Anonymizováno, registrační číslo tel. číslo, odštěpný závod: právnická osoba, se sídlem adresa, IČO Anonymizováno dne datum uzavřela jako postupitel se společností Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně (žalobkyně), jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. K postoupení portfolia pohledávek na žalobkyni došlo s účinností ke dni datum. Součástí postoupeného portfolia pohledávek je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel postoupení pohledávky žalovanému oznámil v dopise ze dne datum. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že na základě této smlouvy (dále jen „smlouva“) poskytla společnost Anonymizováno právnická osoba (dále také jen „věřitel“) žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli (dále také jen „dlužník“) bezúčelový úvěr do výše limitu částka. Soudu předložená smlouva byla písemná, žalovaný ji podepsal elektronickým podpisem. Žalovaný byl oprávněna čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu, splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 23,76 % ročně bylo dohodnuto v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však částka. Datum uzavření smlouvy z předloženého dokumentu nebyl zjistitelný. Ve smlouvě byly uvedeny majetkové poměry žalovaného. Žalovaný byl Anonymizováno, vyživoval Anonymizováno Anonymizováno, způsob bydlení byl uveden jako „Anonymizováno“, příjem měl z pracovního poměru Anonymizováno, Anonymizováno ve výši částka čistého měsíčně, náklady domácnosti byly uvedeny ve výši částka a finanční závazky ve výši částka měsíčně. Z listiny nazvané podklady pro soudní jednání soud zjistil, že se mají týkat úvěru označeného č. hodnota pro Jméno žalovaného, přičemž obsahoval výpis transakcí v době od datum do datum (dle tvrzení žalobkyně byla úvěrová smlouva uzavřena dne datum). Z listiny bylo možno zjistit výši čerpaných částek, nikoliv výši splacených částek (žalobkyně tvrdila, že žalovaný splácel v době od Anonymizováno do Anonymizováno). Dopisem ze dne datum věřitel zesplatnil celkovou částku dluhu ve výši částka ke dni datum. Dopis byl žalovanému odeslán poštou dne datum na adresu trvalého pobytu. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši částka vzniklého ze smlouvy o revolvingovém úvěru, splatnost byla stanovena do datum, jinak bude podána žalobu k soudu. Výzva byla poštou odeslána na adresu trvalého pobytu žalovaného a dne datum byla uložena k vyzvednutí. Z provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

4. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla dle § 588 o. z. posouzena jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (mezi které úvěr dle výslovného znění § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy-dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“-patřil) byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 9 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle uvedeného zákonného ustanovení byl poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování měl vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. V tomto případě věřitel nedostál odborné péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Již z pouhých informací od žalovaného uvedených ve smlouvě plynulo, že disponibilní zůstatek žalovaného po úhradě nákladů domácnosti a finančních závazků nemohl být vyšší, než částka. Takto zjištěné poměry žalovaného nemohly poskytnout alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopen revolving v rozsahu částka řádně platit. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěr) s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky jistiny ponížené o již do doby podání žaloby zaplacenou částku. Žaloba byla však zamítnuta v celém rozsahu. Soud tak učinil z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, kdy obě byly na straně žalobkyně. Potřebnost, tedy okruh rozhodujících skutečností, je určována hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97). Bylo na žalobkyni, aby tvrdila, v jakém rozsahu se žalovaný obohatil, což předpokládalo tvrzení o výši mu vyplacené částky a výši částky, kterou žalovaný žalobkyni po výplatě splatil. Absenci tvrzení nebylo možno obejít odkazem na listinu, jež může sloužit pouze jako důkaz k tvrzení, v dané věci z předložených listin ani rozhodná skutečnost nebyla zjistitelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2024, sp. zn. 15 Co 151/2024). Soud byl připraven splnit ve vztahu k žalobkyni svou poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř., avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto se jí předmětného poučení ve vztahu k prokázání toho, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a jakou částku žalovaný již zaplatil, ani nemohlo ze strany soudu dostat. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1765/2017, v němž řešil právě otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. a výklad ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř., a to s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006. V něm Nejvyšší soud ČR zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, je to právě a jen účastník, který svou nepřítomností u jednání soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, pak Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.