111 C 365/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 4 196 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 111 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 085 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15,69 Kč za dobu od 16. 2. 2020 do 25. 8. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 37,81 Kč za dobu od 16. 3. 2020 do 25. 8. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 30,62 Kč za dobu od 16. 4. 2020 do 25. 8. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 23,66 Kč za dobu od 16. 5. 2020 do 25. 8. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 3 996 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 26. 8. 2020 do 9. 4. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 1 885 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 2 111 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 15. 6. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 4 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 8. 2019, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 7 641 Kč splatný v devíti měsíčních splátkách ve výši 849 Kč, žalovaný od šesté splátky nehradil řádně, dluží jistinu ve výši 2 846 Kč, poplatek za odeslání upomínky ve výši 600 Kč, provizi vymáhací agentury ve výši 550 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou ve výši 200 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného k plnění žalovaného nároku bezvýsledně vyzvala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 13. 12. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím (dále také jako„ věřitel“) a žalovaným jako úvěrovaným klientem, nepodnikatelem, měla být dne 19. 8. 2019 uzavřena písemná smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], dle smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému převodem na účet obchodníka [právnická osoba] vyplatit částku 7 641 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit žalobkyni v devíti měsíčních splátkách po 849 Kč do 15. 5. 2020. Soudu předložená listina datovaná dnem 19. 8. 2019 nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala žádný vlastnoruční ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným jako podepisující osobou, pouze byla uvedena poznámka o tom, že k podpisu došlo SMS kódem [číslo] Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně [číslo] účinné od 1. 5. 2018. V textu smlouvy ani v textu podmínek není uveden pojem„ SMS kód“, pouze v článku 1.1 a 1.2 podmínek je uvedeno, že klient předloží jím podepsaný návrh smlouvy a smlouva je uzavřena podpisem ze strany žalobkyně či prodejce. Soudu nebyla předložena komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení zmíněného specifického kódu pro identifikaci právě a jen žalovaného a proces akceptace návrhu smlouvy žalobkyní. Pro absenci prokázání kontraktačního procesu proto ve smlouvě uvedený„ SMS kód“ nemohl být bez dalšího považován za identifikační znak žalovaného. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 20. 8. 2019 byla z účtu žalobkyně odeslaná částka 17 073 Kč na účet prodejce úvěrem financovaného zboží společnost [právnická osoba] Součástí této platby byl i úvěr pro žalovaného ve výši 7 641 Kč, jak plyne z faktury vystavené mezi žalobkyní a prodejcem dne 20. 8. 2019 se splatností ve stejný den. Žalovaný zaplatil dle žalobkyní předloženého přehledu plateb na úvěr celkem částku 5 530 Kč. Žalobkyně předžalobní výzvou k úhradě žalované částky vyhotovenou dne 25. 3. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 567 Kč jakožto dluhu se shora označené úvěrové smlouvy do 9. 4. 2021. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 25. 3. 2021 poštou na adresu bydliště žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [okres], doručena byla uložením na poště dne 30. 3. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný na dluh v žalované výši cokoliv zaplatil.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Pokud byla listina podepsána způsobem nazvaným„ SMS kód“, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že takový způsob identifikace jednající osoby je spojen jen a pouze s osobou žalovaného, což se nestalo. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Proto žalobkyní předložená smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně poskytnuta částka ve výši 7 641 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 5 530 Kč a nadále tak dluží částku 2 111 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu částky 2 111 Kč k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). V rozsahu požadavku na zaplacení částky 2 085 Kč (zbytek jistiny, smluvní poplatky a smluvní pokuta) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 25. 3. 2021, k doručení došlo dne 30. 3. 2021, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě do 9. 4. 2021, jelikož tak neučinil, dostal se dne 10. 4. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 9. 4. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 16. 2. 2020), soud proto určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,25 % ročně, v přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, neboť procesní úspěch žalobkyně i žalovaného byl stejný.