111 C 367/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 630,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 13. 5. 2022 do zaplacení ve splátkách po 200 Kč měsíčně počínaje dnem 15. 1. 2023 a dále vždy k 15. dni měsíce následujícího až do úplného splacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 5 260,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 130,44 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 23. 12. 2021 do 12. 5. 2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 760,44 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 13. 5. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 795,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 300,91 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 762 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplatit částku 7 630,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 3. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 8 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 6 868 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 14 868 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 062 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 11. 5. 2020, žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil jen částku ve výši 5 630 Kč, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jistiny ve výši 5 130,44 Kč a příslušenství, závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, v důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení v kapitalizované výši 2 500 Kč, z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2022. Žalobkyně odeslala poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 4. 5. 2022.

2. Žalovaný učinil tvrzení žalobkyně nesporná, na svou obranu uvedl, že úvěr mu byl poskytnut na první schůzce se zprostředkovatelem, který se jej pouze vyptal na majetkové poměry, ale žádné doklady nepožadoval. K prvnímu jednání se nedostavil zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil.

3. Z písemné žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 11. 3. 2019 vlastnoručně podepsal formulář původního věřitele, v němž tohoto požádal o poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, v žádosti uvedl, že je zaměstnaný od 21. 5. 2016 s příjmem 23 032 Kč, což mělo být potvrzeno výplatní páskou a dodatkem k pracovní smlouvě, jiný příjem žalovaného uveden nebyl, výdaje žalovaného činily částku 6 610 Kč za bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady a telefon, použitelný zůstatek ve výši 16 422 Kč byl v listině označen jako„ dostatečný“, nájemní smlouva předložena nebyla, žalovaný byl svobodný, neměl mít žádnou vyživovací povinnost, se základním vzděláním. Konkrétní výše nájemného, či zda žalovaný nesplácí jiné úvěry, v listině uvedeno nebylo. Žalovaný měl bankovní účet. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný listinu podepsal rovněž vlastnoručně dne 11. 3. 2019, listina obsahovala podmínky úvěru ve výši 8 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný vlastnoručně listinu podepsal dne 11. 3. 2019 a zavázal se v ní splatit původnímu věřiteli úvěr ve výši 8 000 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, částku 8 000 Kč žalovaný převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 6 860 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 14 868 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že žije ve společné domácnosti s manželkou, která je také na úřadu práce, oba jsou odkázáni na dávky sociálního zabezpečení a mají ve své péči dosud tři nezletilé děti, v těchto rodinných poměrech se nacházel již v době sjednání smlouvy. Ve stejné době měl splácet již i jiné finanční závazky. Smlouvu o úvěru sepsal se zprostředkovatelem, kterého znal z běžného života, domluvili se na schůzce a hned na této první smlouvu uzavřeli s tím, že se jej pouze vyptal na majetkové poměry, ale nepožadoval po žádné listinné doklady. Žalovaný nárok je připraven zaplatit ve chvíli, kdy získá výdělečnou činnost a opět ve splátkách. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2021 ji uzavřela společnost původního věřitele [právnická osoba], [IČO] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem, smlouva nebyla předložena s přílohou, v níž měly být postupované pohledávky identifikovány. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 11. 1. 2022, že pohledávka žalovaného ve výši 17 770,62 Kč byla postoupena žalobkyni, dopis byl odeslán poštou dne 12. 1. 2022, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. Z upomínek ze dne 1. 2. 2022 a 2. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě žalovaného dluhu. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 2. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný měl zaplatit žalobkyni částku 17 728,69 Kč ve lhůtě„ do 12. 5. 2022“. Výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 4. 5. 2022, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 3. 2019 uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému na jeho žádost úvěr v částce 8 000 Kč splatný v 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, částku 8 000 Kč žalovaný dne 11. 3. 2019 převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 6 868 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 14 868 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil jen pět splátek, celkem 5 630 Kč. Při uzavření smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, vyšel z tvrzení žalovaného, předložení listinných dokladů o příjmech či výdajích žalovaného nebylo vyžadováno. Ke dni uzavření smlouvy byl žalovaný ženatý, žil s manželkou a třemi nezletilými dětmi, příjem domácnosti v nájemním bytě tvořila pouze jeho mzda ve výši 23 032 Kč a žalovaný měl splácet nejméně dva jiné finanční závazky. Ke dni 22. 12. 2021 byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena původním věřitelem žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno původním věřitelem.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V projednávané věci byla smlouva uzavřena písemně, kdy listina obsahovala vlastnoruční podpisy smluvních účastníků. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se jednalo o úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Soud se proto musel zabývat tím, zda původní věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dostatečně, a to dle údajů, které měl původní věřitel od žalovaného k dispozici. Majetkové a osobní poměry žalovaného byly uvedeny v žádosti o úvěr, z něhož původní věřitel čerpal informace o žalovaném. Jiné zdroje informací nebyly tvrzeny ani předloženy. Původní věřitel kalkuloval s částkou 16 422 Kč jako disponibilním zůstatkem žalovaného k úhradě úvěru, šlo o rozdíl mezi jediným příjmem ze mzdy ve výši 23 032 Kč a tvrzenými výdaji v celkové výši 6 610 Kč. Co částky výdajů zahrnují, bylo uvedeno pouze obecně, bez konkrétní kalkulace a při absenci vhodných dokladů, např. nájemní smlouvy, jízdních dokladů, výpisu z bankovního účtu apod. Navíc, původní věřitel si nesprávně zjistil rodinné poměry žalovaného, kdy tento měl vyživovací povinnosti k manželce a třem nezletilým dětem. Pokud původní věřitel dospěl k závěru, že žalovaný po uhrazení všech závazků má k dispozici částku 16 422 Kč měsíčně a z této je schopen splácet úvěr ve splátkách po 1 062 Kč měsíčně po dobu 14 měsíců, pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba více jak jednoho roku je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalovaného poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že žalovaný bude schopen částku splátky řádně platit. Protože původní věřitel nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytl částku 8 000 Kč, v důsledku přijetí plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 5 630 Kč, toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 370 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou žalovaného). Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 4. 5. 2022, jak se podává z podacího archu odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 9. 5. 2022, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy do 12. 5. 2022, jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 5. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 13. 5. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 11,75 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 12. 5. 2020), soud určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 10 % ročně i od 13. 5. 2022 neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku a nákladů uplatnění byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativně, protože žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.