111 C 370/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 70 676,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 486,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 4. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 512,46 Kč za dobu od 5. 3. 2021 do 29. 4. 2021, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 30 190,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 594,20 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 69 525,25 Kč za dobu od 30. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 70 676,71 Kč ve výši 335,47 Kč za dobu od 12. 2. 2021 do 4. 3. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 30 190,26 Kč ve výši 382,13 Kč za dobu od 5. 3. 2021 do 29. 4. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 30 190,26 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 4. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 551 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 29. 4. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 70 676,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 594,20 Kč, úrok 8,25 % ročně z částky 69 525,25 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 230,07 Kč od 12. 2. 2021 do 29. 4. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 70 676,71 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru z 28. 8. 2019, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 234 134,45 Kč s pravidelnou měsíční splátkou, žalovaný úvěr čerpal a uhradil dosud 193 648 Kč, žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 28. 1. 2021, žalovaný nadále dluží jistinu 69 525,25 Kč, pojištění ve výši 521,46 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného k plnění žalovaného nároku vyzvala, k úhradě ani částečné nedošlo.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žaloba a předvolání k jednání byly žalovanému doručeny nejméně 10 dnů před konáním jednání ke dni 9. 12. 2021 v souladu s § 17 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., kdy uplynulo 10 dnů od dodání datové zprávy do datové schránky žalovaného, aniž by se do schránky přihlásila osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že měla být uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako nepodnikajícím úvěrovaným, datována byla dne 28. 8. 2019, pod smlouvou je podpis pouze zástupce žalobkyně, na místě pro podpis klienta je uvedeno [číslo] přičemž ale nikde ve smlouvě není vyjádřena spojitost tohoto čísla s osobou žalovaného. Žalovaný byl ve smlouvě popsán jménem, příjmením, rodným číslem, telefonem a mailem, adresou bydliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec] - [část obce] a současně kontaktní adresou [adresa], tj. částkou 1 953 Kč, roční úroková sazba činila 28,88 % a celkově měl žalovaný žalobkyni zaplatit částku 80 950 Kč. Ve smlouvě bylo ohledně poměrů žalovaného uvedeno, že je ženatý, bydlí v družstevním bytě, má střední vzdělání, je od dubna 2019 zaměstnaný ve [právnická osoba] a příjem ze mzdy činí 38 387 Kč, má jednu vyživovací povinnost a příjem ostatních členů domácnosti je 10 000 Kč. Výdaje žalovaného a způsob ověření jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr ve smlouvě nebyly uvedeny. Z úvěrových podmínek žalobkyně účinných od 1. 12. 2018 soud zjistil, že smlouva o úvěru se stává platnou a účinnou ve chvíli, kdy ji klient podepíše (čl. 2 podmínek). Pojem podpis není v podmínkách specificky definován. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že se jedná o záznam z interní databáze žalobkyně, podle něhož měla žalobkyně dne 28. 8. 2019 umožnit žalovanému čerpání částky 70 000 Kč bankovním převodem, k čerpání dalších peněz docházelo i nadále formou převodů na různé bankovní účty či platbami u obchodníků, naposledy žalovaný čerpal peníze dne 18. 6. 2020, celkem vyčerpal dle předloženého záznamu částku 242 382,45 Kč a splatil částku 193 648 Kč. Ke dni 28. 1. 2021 došlo k zesplatnění dluhu. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 79 310,72 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy, učinila tak v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jeho smluvního závazků, dopis byl žalovanému odeslán poštou dne 29. 1. 2021 na smluvně dohodnutou kontaktní adresu [adresa]. Výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 22. 2. 2021 na adresu bydliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec] - [část obce].

4. Soud hodnotil každý výše uvedený důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, přihlédl k tomu, co vyšlo v řízení najevo, neshledal důvod k provedení dalších důkazů, a po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným písemnou smlouvu o úvěru dne 28. 8. 2019 neuzavřela, neboť soudu předložená důkazní listina, tj. smlouva [číslo] nebyla žalovaným podepsána a to vlastnoručně ani elektronicky. Číslo, uvedené na místě pro podpis žalovaného jako klienta, nebylo s jeho osobou nijak ztotožněno, soudu nebyl k důkazu předložen žádný záznam přidělení takového čísla právě a jen žalovanému v podobě například elektronické komunikace mezi účastníky, proces přidělení číselného kódu jako podpisu klienta nebyl upraven ani smlouvou ani smluvními podmínkami. Žalovanému bylo z prostředků žalobkyně vyplaceno plnění ve výši 234 134,45 Kč, kdy žalobkyně výslovně plnění v této výši tvrdila, proto soud bral za zjištěné plnění právě v této výši a nikoliv ve výši, plynoucí z předložené listiny v částce 242 382,45 Kč. V souvislosti s tímto plněním žalovaný žalobkyni splatil celkovou částku 193 648 Kč. Při uzavření tvrzené smlouvy žalobkyně zjistila poměry žalovaného pouze z vlastního podání žalovaného, důkaz, že schopnosti žalovaného úvěr splácet zkoumala i z jiných zdrojů či jiným způsobem, soudu navržen nebyl. K úhradě celého dluhu žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 28. 1. 2021 odeslaným poštou dne 29. 1. 2021 ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 22. 2. 2021 s výzvou k plnění do sedmi dnů. Jakékoliv plnění žalovaného na žalovaný dluh v řízení zjištěno nebylo.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy však nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za kvalifikovaný elektronický podpis. Pokud byla listina podepsána číselným kódem, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že takový způsob identifikace jednající osoby je spojen jen a pouze s osobou žalovaného, což se nestalo. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána částka ve výši 234 134,45 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Žalovaný žalobkyni před podáním žaloby uhradil částku 193 648 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). Nadále tak dluží částku 40 486,45 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu částky 40 486,45 Kč k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). V rozsahu požadavku na zaplacení částky 30 190,26 Kč (zbytek jistiny, smluvní poplatky, pojištění a smluvní pokuta) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 22. 2. 2021. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 25. 2. 2021, který byl třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě do sedmi dnů, tj. do 4. 3. 2021, jelikož tak neučinil, dostal se dne 5. 3. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 30. 4. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, v přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění převyšující částku 50 000 Kč, redukce výše nákladů dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), byla proto vyloučena. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 18 219,20 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 2 828 Kč, odměna advokáta ve výši 3 940 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 8 980 Kč za každý dle § 7 bodu 5. a. t., celkem 11 820 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 a. t., celkem 900 Kč, a náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce 2 671,20 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 57 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 % (úspěch 57 % mínus neúspěch 43 %), tj. v částce 2 551 Kč.