111 C 372/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 226 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 226 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 7. 10. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 11 226 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 8. 2021 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní dne 20. 10. 2020, na základě které žalobkyně 20. 10. 2020 převodem na účet žalovanému vyplatila částku 10 300 Kč, žalovaný byl povinen částku se smluvním poplatkem ve výši 2 678 Kč zaplatit žalobkyni dne 14. 8. 2021, žalovaný splatil jen částku 4 798 Kč, žalobkyni tak vznikl nárok i na náklady vzniklé prodlením ve výši 2 500 Kč, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uzavření tvrzené smlouvy učinil nesporné, stejně tak i jeho prodlení se splátkami, což odůvodnil složitou rodinnou situací způsobenou jeho invaliditou, žalobkyni navrhl smírné řešení, které nepřijala. Na svůj dluh splatil již částku 27 813 Kč. Žalovaný se prvního jednání nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy pobytu, kterou dal soudu na vědomí v rámci podaného odporu a to [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce]. Náhradní doručení předvolání na uvedenou adresu bylo stanoveno ke dni 7. 2. 2022 dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi účastníky měla být dne 20. 10. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému, označenému i rodným číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a adresou pro doručování [adresa žalovaného], převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 10 300 Kč a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 2 678 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do 19. 11. 2020. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce neobsahovala podpisy v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s podepisující osobou. Na konci textu smlouvy bylo vytištěno jméno a příjmení žalovaného a k němu připojen PIN kód [číslo]. Podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 21. 11. 2018 pojem„ identifikátor“ znamenal unikátní kód, který věřitel odešlo klientovi prostřednictvím sms na jeho mobilní číslo, sdělené klientem v rámci registrace. K uzavření smlouvy mělo dojít v okamžiku doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy klientovi na jeho emailovou adresu, sdělenou v rámci registrace. Z dodatků ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo být těchto uzavřeno celkem deset, první dne 20. 10. 2020, poslední dne 6. 7. 2021, jejich obsahem vždy bylo prodloužení splatnosti zápůjčky o 7 a následně o 30 dnů, což byla služba honorovaná poplatkem ve výši 1 545 Kč, resp. 3 348 Kč, za každé jednotlivé prodloužení. Všechny soudu předložené listiny byly v místě klienta označeny PIN kódem, každý dodatek obsahoval jiný kód. Listiny obsahovaly i obrázky dvou vlastnoručních podpisů, tyto nebyly čitelné. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 20. 10. 2020 odeslala ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] (stejný, jako v listině o uzavření smlouvy o zápůjčce) s variabilním symbolem rodného čísla žalovaného částku 10 300 Kč. Žalovaný soudu předložil deset výpisů o provedených úhradách, z těchto soud zjistil, že z účtu žalovaného byla na účet žalobkyně odeslána částka 1 545 Kč ve dnech 1. 12. 2020, 8. 12. 2020, 14. 12. 2020 a 6. 1. 2021, a následně částka 3 348 Kč ve dnech 12. 1. 2021, 16. 2. 2021, 19. 3. 2021, 18. 4. 2021, 4. 6. 2021 a 16. 7. 2021, celkem byla odeslána částka 26 268 Kč. Data odeslání se shodují s daty uvedenými ve shora označených smluvních dodatcích. V řízení nebyla soudu předložena listina, či navržen důkaz, z něhož by bylo možno zjistit, jaké osobní a majetkové poměry měl žalovaný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce a jakým způsobem žalobkyně ověřila schopnosti žalovaného úvěr splácet.

4. Po provedeném dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav. Mezi účastníky měla být dne 20. 10. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému, označenému i rodným číslem a adresou pro doručování, převodem na jeho účet vyplatit částku 10 300 Kč a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 2 678 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do 19. 11. 2020 Smlouva o zápůjčce neobsahovala podpis žalovaného v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani jeho elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s osobou žalovaného, v textu smlouvy bylo vytištěno pouze jméno a příjmení žalovaného a k němu připojen PIN kód, což dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od 21. 11. 2018 byl unikátní kód, který věřitel odesílá klientovi prostřednictvím sms na jeho mobilní číslo, sdělené klientem v rámci registrace a k uzavření smlouvy mělo dojít v okamžiku doručení akceptace návrhu na uzavření smlouvy klientovi na jeho emailovou adresu, sdělenou v rámci registrace. Soudu nebyla předložena komunikace mezi účastníky, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního PIN kódu, resp. identifikátoru. Žalovaný však učinil tvrzení žalobkyně o uzavření označené smlouvy za nesporné, tudíž její existence byla v řízení zjištěna. Dne 20. 10. 2020 odeslala žalobkyně ze svého účtu na účet žalovaného (variabilním symbolem bylo rodné číslo žalovaného) částku 10 300 Kč. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný na svůj závazek žalobkyni zaplatil celkem částku 26 268 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tvrdila její uzavření v písemné formě. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o zápůjčce mezi účastníky uzavřena nebyla. Její existenci však žalovaný učinil za nespornou, tudíž soud existenci smlouvy vzal za své skutkové zjištění.

6. Protože jednou ze smluvních stran smlouvy byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Podle u § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel (žalobkyně) před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že provedla postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získala informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohla tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že jako věřitel neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného plnila na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 10 300 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby žalobkyni zaplatil 26 268 Kč, tak žalobkyni nadále již nic nedluží. Plnění žalovaného je třeba odpočítat od nároku žalobkyně bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). Žaloba byla proto pro nedůvodnost zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. negativně, kdy nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádné ze stran, protože plně procesně úspěšnému žalovanému žádné nevznikly.