111 C 390/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 28. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 180 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 180 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 4. 2020 do 27. 8. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 4 180 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 28. 8. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 11 000 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od 28. 8. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 079 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 15. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 15 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 4. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že dne 25. 3. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na základě které poskytla žalovanému peníze ve výši 11 000 Kč výplatou v hotovosti, žalovaný měl celkem vrátit jistinu včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 180 Kč jednorázově do 24. 4. 2020, žalovaný nic nesplatil, dne 29. 9. 2021 nabyla účinnosti smlouva o postoupení pohledávky žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění dluhu naposledy upomínkou odeslanou dne 19. 8. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 28. 1. 2022 náhradní formou dle v § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovaným měla být dne 25. 3. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se věřitel zavázal žalovanému, označenému i rodným číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a adresou pro doručování [adresa žalovaného], převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal částku s poplatkem ve výši 4 180 Kč vrátit věřiteli nejpozději do 24. 4. 2020. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce neobsahovala podpis žalovaného v podobě jména a příjmení na konci textu, neobsahovala ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s podepisující osobou. Na konci textu smlouvy byl uveden pojem„ zákazník“ a„ digitálně podepsáno“ a u toho kód [číslo]. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 25. 3. 2020 odeslal věřitel ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] (tj. stejný, jako v listině o uzavření smlouvy o zápůjčce), variabilní symbol nebyl uveden, částku 11 000 Kč. Dne 1. 1. 2021 uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, dne 29. 9. 2021 stejní smluvní účastníci uzavřeli realizační smlouvu o postoupení pohledávek, v níž byly postupované pohledávky identifikovány v seznamu pohledávek, z výpisu přílohy k označené smlouvě soud zjistil, že předmětem postoupení byla pohledávka za žalovaným ve výši 16 636 Kč [právnická osoba], [IČO] oznámila žalovanému dopisem ze dne 19. 8. 2020, že pohledávka žalovaného byla postoupena žalobkyni, dopis byl odeslán poštou dne 19. 8. 2020. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 19. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný měl zaplatit žalobkyni částku 16 636 Kč ve lhůtě„ do tří dnů“. Výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 19. 8. 2020, což bylo zjištěno z podacího lístku.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, současně mělo jít o spotřebitelský úvěr (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou jeho a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalovanému byla z prostředků věřitele zaslána na jeho účet částka ve výši 11 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu uvedené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, jako právního nástupce věřitele, který měl za to, že mezi smluvními účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Jelikož žalovaný dosud nic nezaplatil, musí žalobkyni zaplatit částku 11 000 Kč. V rozsahu navíc požadované částky 4 180 Kč byla proto žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 19. 8. 2020. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 24. 8. 2020, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. ke dni 27. 8. 2020, jelikož tak neučinil, dostal se dne 28. 8. 2020 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 28. 8. 2020 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 25. 4. 2020). V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 2 452 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad byla přiznána ve výši 252 Kč Náklady celkem činily částku 2 452 Kč, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 72 % předmětu řízení, vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 % (úspěch 72 % mínus neúspěch 28 %), což je částka 1 079 Kč.