111 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , s adresou pro doručování Anonymizováno o 13 992 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně počínaje dnem , datum, a následně ke každému 15. dni měsíce následujícího až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 11,5 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku , částka, a zákonný úrok z prodlení z téže částky ve výši 11,5 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, , žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, a měl ho i s úrokem v pravidelně splácet, v důsledku prodlení byl dluh ke dni , datum, zesplatněn, žalovaný před podáním žaloby zaplatil jen , částka, , zbytek dluhu nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný učinil nesporné, že fakticky obdržel peněžní prostředky od právního předchůdce žalobkyně, konkrétně částky , částka, dne , datum, a , částka, a , částka, dne , datum, , a že splatil jen část dluhu. Spornou učinil otázku platného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí, popíral i aktivní legitimaci žalobkyně. Jím navržené smírné řešení věci žalobkyně neakceptovala, podal proto i návrh na zahájení řízení i finančního arbitra. Souhlasil se zaplacením dluhu ve výši dosud nesplacené jistiny, a to ve splátkách z důvodu svých nynějších majetkových poměrů.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně (dále také jako „věřitel“) společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným identifikovanou v příloze smlouvy označením žalovaného, úvěrové smlouvy (č. , hodnota, ) a dlužné částky (, částka, ). Z předloženého Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek podepsaného dne , datum, soud neučinil pro toto řízení žádné zjištění, neboť předložený dodatek se dle jeho obsahu týkal postupní smlouvy uzavřené mezi stejnými společnostmi dne , datum, . Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že věřitel vyhotovil dopis ze dne , datum, pro žalovaného s informací, že pohledávka ve výši , částka, byla postoupena žalobkyni. Smlouva, z níž měl dluh vzniknout, byla označena v dopise číslem , hodnota, . Z dokladu o odeslání listovní zásilky soud zjistil, že dopis s oznámením postoupení byl poštou odeslán žalovanému dne , datum, pod podacím číslem , Anonymizováno, , na adresu , adresa, , což nebyla smluvně dohodnutá adresa ani adresa úředně evidovaná jako místo pobytu žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně měla být stejnou zásilkou odeslaná žalovanému i předžalobní výzva datovaná rovněž dnem , datum, , z níž soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši , částka, do tří dnů, dluh vznikl ze smlouvy č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, žalovaným s věřitelem. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, soud zjistil, že věřitel jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný klient uzavřeli písemně smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , dle níž se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet č. , č. účtu, vyplatit částku až do výše , částka, a žalovaný se měl zavázat poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 150 % ročně (RPSN 311,30 %) splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše odvozená od již splacené částky, měla být vždy uvedena v zákaznickém účtu, v sms a emailu pro každý konkrétní měsíc. K prvnímu čerpání mělo dojít nejdříve dne , datum, a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Součástí smlouvy měl být i Sazebník a Obchodní podmínky věřitele, tyto listiny žalobkyně soudu nepředložila. Listina datovaná dnem , datum, nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala podpis žádné ze stran. Žalovaný u prvního jednání výslovně učinil nesporné, že smlouvu s věřitelem uzavřel. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne , datum, věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. , č. účtu, částku , částka, a dne , datum, částku , Anonymizováno, a , částka, . Výplatu peněz učinil žalovaný v řízení výslovně nespornou. Z poslední možnosti dohody na úhradě soud zjistil, že věřitel výzvou ze dne , datum, (i přes postoupení ze dne , datum, ) vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu ve výši , částka, , výzva byla adresovaná na smluvní adresu bydliště žalovaného. Odeslání ani doručení zásilky nebylo soudu doloženo. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný před podáním žaloby na dluh zaplatil částku , částka, . Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že úvěrovou smlouvu s původním věřitelem uzavřel, vyplaceno mu bylo , částka, a dosud již splatil částku , částka, . Peníze si tehdy půjčil, protože byl čerstvě , Anonymizováno, a potřeboval přežít, nedlouho poté byl rovněž propuštěn ze svého tehdejšího zaměstnání. Při uzavření smlouvy s ním nikdo neřešil jeho poměry a schopnost úvěr splatit řádně, ozvali se až když neplatil splátky. Jeho jediný příjem je tvořen sociálními dávkami, příspěvkem na bydlení a životní minimem v celkové výši , částka, , což od , datum, má být sníženo v rámci super dávky o , částka, , bydlí v bytě od , Anonymizováno, na adrese , adresa, , jehož nájemcem je společnost , Anonymizováno, se sídlem v , Anonymizováno, , kde platí nájem , částka, a služby , částka, , splácí další úvěr po , částka, u , Anonymizováno, , další výdaje má s TV a internetem a běžnými životními potřebami. Z usnesení , Anonymizováno, č. j. , č. účtu, ze dne , datum, soud zjistil, že řízení vedené na návrh žalovaného , Jméno žalovaného, proti žalobkyni , Jméno žalobkyně, . o určení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zastaveno jako nepřípustné podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o finančním arbitrovi, a to z důvodu existence probíhajícího (resp. zahájeného) soudního řízení ve stejné věci. Finanční arbitr v odůvodnění výslovně uvedl, že návrh byl nepřípustný dle § 9 písm. b) zákona o finančním arbitrovi, neboť o totožném skutkovém základu a mezi týmiž účastníky již probíhalo řízení před soudem, v soudním řízení bude nutně posuzována i otázka platnosti smlouvy o úvěru, tedy existence či neexistence práva žalobkyně požadovat plnění ze smlouvy o úvěru. Z žádné soudu k důkazu předložené listiny nebyly zjištěny poměry žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným , Jméno žalovaného, byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Smlouva deklaruje úvěrový rámec ve výši , částka, , roční úrokovou sazbu 150 % a RPSN 311,30 %, s možností opakovaného čerpání a s minimálními měsíčními splátkami. Osobní a majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy nebyly zkoumány, resp. žalobkyně nedoložila, že by tak věřitel učinil. Dne , datum, byla žalovanému fakticky poukázána částka , částka, , dne , datum, byly žalovanému poukázány další částky , částka, a , částka, . Celkově tak žalovaný reálně obdržel peněžní prostředky ve výši , částka, . Dosud na dluh zaplatil částku , částka, . Žalovaný se již dříve obrátil na , Anonymizováno, s návrhem na určení neplatnosti smlouvy o úvěru. Toto řízení bylo zastaveno z procesních důvodů pro nepřípustnost návrhu, neboť o téže věci již probíhalo soudní řízení. , Anonymizováno, se tedy meritorně platností smlouvy nezabýval a odkázal účastníky na rozhodnutí soudu. Jediný příjem žalovaného aktuálně tvoří příspěvek na bydlení a životní minimum v celkové výši , částka, , bydlí v podnájemním bytě od , Anonymizováno, , kde platí nájem , částka, a služby , částka, , splácí další úvěr po , částka, měsíčně.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna, kdy její uzavření bylo mezi účastníky nesporné. Právní vztah mezi účastníky je nutno posuzovat jako spotřebitelský úvěrový vztah ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Žalovaný vystupuje jako spotřebitel, žalobkyně (resp. její právní předchůdce) jako podnikatel – poskytovatel úvěru. Na tento vztah se proto plně uplatní zvýšená ochrana spotřebitele, a to zejména na povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí (§ 86 ZSÚ). Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, unesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti dle § 86 ZSÚ, tedy že by věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sama v řízení uvedla, že nedisponuje konkrétními doklady, které by byly žalovaným při posuzování úvěruschopnosti předkládány, věřitel měl vycházet zejména z prohlášení spotřebitele a z nahlédnutí do registrů. Takový postup však neodpovídá požadavku odborné péče, jak je vykládán ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Soudního dvora EU. Pouhé spoléhání na čestná prohlášení spotřebitele a základní lustrace bez ověření příjmů a výdajů spotřebitele je nedostatečné. Za tohoto stavu soud uzavírá, že smlouva o úvěru je stižena absolutní neplatností podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Neplatnost smlouvy neznamená, že by žalovaný nebyl povinen ničeho plnit. Znamená však, že odpadl smluvní základ pro požadování úroků, poplatků, smluvních pokut a jiného příslušenství a právní vztah se posuzuje v režimu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Žalovaný je tedy povinen vydat to, oč se na úkor žalobkyně obohatil, tj. vrátit skutečně přijaté a dosud nevrácené peněžní prostředky. Z provedených důkazů plyne, že žalovaný obdržel , částka, . Soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku , částka, a toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). Nadále dluží částku , částka, , o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu označené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně (právní nástupkyně původního věřitele), která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). V přesahujícím rozsahu co do jistiny byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ se stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobkyně domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobkyně domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalovaný doložil své osobní a majetkové poměry. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo proto žalovanému umožněno uhradit dluh ve splátkách, jejichž výše a podmínky splatnosti byly stanoveny tak, aby odpovídaly poměrům nemajetného člověka, výši dluhu a k úhradě došlo ve věřitelem spravedlivě očekávatelné reálné době. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta. Soud byl připraven splnit ve vztahu k žalobkyni svou poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř., avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto se jí předmětného poučení ve vztahu k prokázání okolností uzavření smlouvy, ani nemohlo ze strany soudu dostat. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1765/2017, v němž řešil právě otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a výklad ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř., a to s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006. V něm Nejvyšší soud ČR zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, je to právě a jen účastník, který svou nepřítomností u jednání soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, pak Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativně, neboť dle výsledku řízení (zamítnutá jistina a příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí) byl žalovaný převážně procesně úspěšnější účastník, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly.