111 C 404/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátkou údaje o zástupci proti žalovaná: celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o 50 071 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby spočívající v rozšíření návrhu žalobce o částku 10 957 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 473 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení, se připouští.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 071 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 358 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 378 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 862 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 473 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 5 486 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplatit částku 16 358 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně za dobu od 13. 7. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec], žalovaná byt užívala na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 8. 7. 2019, nájem zanikl uplynutím doby ke dni 31. 7. 2019, žalovaná byt užívala dále bez právního důvodu a nezaplatila náhradu ve výši nájemného a spotřebovaných služeb za dobu od dubna do června 2020, o zaplacení dluhu žalobce žalovanou vyzval, naposledy i předžalobní upomínkou. V průběhu řízení žalobce rozšířil žalobu o částku 33 713 Kč s příslušenstvím, nadále tak požadoval po žalované zaplacení částky 50 071 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 358 Kč ve výši 8,25% ročně za dobu od 13. 7. 2020 do zaplacení, z částky 11 378 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 9. 2020 do zaplacení, z částky 11 862 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 21. 11. 2020 do zaplacení a z částky 10 473 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení. Rozšíření se týkalo nezaplacených úhrad za užívání bytu za dobu od července 2020 do října 2020, spotřebovaných služeb za dobu od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 v částce 10 473 Kč a náklady spojené s revizí plynoměru vzniklé v srpnu 2020 v částce 484 Kč. Změna žaloby byla soudem připuštěna usnesením č. j. 111 C 404/2020-68 ve spojení s usnesením uvedeným v odstavci I. výroku rozsudku ve věci samé ze dne 12. 5. 2021. Žalobce současně tvrdil, že žalovaná byt po uplynutí sjednané doby nájmu žádným způsobem nepředala, k převzetí bytu žalobcem muselo dojít až 3. 3. 2021 výkonem rozhodnutí o vyklizení bytu.

2. Žalovaná učinila nesporná tvrzení o existenci dluhu za spotřebované služby a náklady spojené s revizí plynoměru, tj. v rozsahu částky 10 473 Kč a 484 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku navrhla, aby žaloba byla zamítnuta s tvrzením, že v předmětném bytě od února 2020 nebydlela, správce domu odmítl byt převzít s tím, že měla byt uvést do původního stavu včetně demontáže plynových zařízení, plyn při sepisu nájemní smlouvy v bytě zaveden nebyl, žalovaná však měla z důvodu společenské situace problém se s plynaři dohodnout na odpojení, když tito se k bytu dostavili, ona v něm byla, ale z důvodu odpojené elektřiny a vybitého telefonu se jí nedovolali. Žalovaná tvrdila, že v dané věci by měla platit domněnka opuštění bytu, čímž by nárok žalobce za užívání bytu od dubna 2020 do října 2020 nevznikl.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je výlučný vlastník stavby [adresa] v [katastrální uzemí]. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 8. 7. 2019 soud zjistil, že byla písemně uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, nájem byl sjednán k bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec] na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019. Součástí nájemní smlouvy byly všeobecné podmínky nájmu účinné od 1. 7. 2019, z nichž soud zjistil, že v bodě 10. byly upraveny okolnosti odevzdání bytu po skončení nájmu, výslovně bylo sjednáno, že byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče od bytu a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Za odevzdaný ihned byl považován takový byt, který nájemce opustil takovým způsobem, že nájem bylo bez jakýchkoli pochybností možno považovat za skončený. Dále byla sjednána povinnost nájemce uvést byt při odevzdání do původního stavu a jednou s povinností nájemce byla v té souvislosti výslovně uvedena povinnost demontáže plynoměru a elektroměru. Z náčrtu půdorysu předmětného bytu bylo zjištěno, že listina nebyla datována ani podepsána, obsahovala půdorys předmětného bytu s poznámkami o stavebních úpravách v bytě. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je zaměstnán u žalobce jako správce domu [adresa], k důkazu čtený náčrtek bytu měl sloužit jako přehled toho, co se do předání bytu má ze strany žalované v bytě upravit a opravit, neboť byt v době vyhotovení náčrtu nebyl k převzetí způsobilý. Z titulu své funkce byl svědek pověřen přebíráním bytů po skončení nájemního vztahu, což se standardně děje tak, že v prostoru konkrétního bytu s bývalým nájemníkem sepíše protokol o předání bytu a převezme od něj klíče. Přes jeho snahu žalovaná nekomunikovala, po více pokusech došlo k osobnímu setkání v polovině roku 2020, na této schůzce svědka, jeho kolegy, který má v agentuře na starosti opravy uvolněných bytů, a žalované, došlo k vyhotovení k důkazu čteného náčrtu, k převzetí bytu nedošlo. Na další domlouvané termíny schůzek se žalovaná již nedostavila. Svědek s žalovanou proto nikdy nesepsal zápis o vrácení bytu a z její strany nikdy nebyly vráceny klíče od bytu. K demontáži plynoměru umístěného žalovanou v bytě došlo až dne 3. 3. 2021 v souvislosti s vyklizením bytu v rámci výkonu rozhodnutí. Z žalobcem doložených fotografií bylo zjištěno, že zobrazují stav předmětného bytu v době vyklizení 3. 3. 2021, je na nich vidět zapojený plynoměr [číslo] osobní věci uživatele různě umístěné po bytě. Žalovaná k obsahu zhlédnutých fotografií, které ji byly před druhým jednáním zaslány, nevznesla žádné námitky. Ze spisu Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově sp. zn. [spisová značka] a z usnesení a vyrozumění Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobce se žalobou u soudu podanou dne 26. 5. 2020 domáhal, aby žalovaná byla zavázána vyklidit byt [číslo] na adrese [adresa žalované]. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobce je vlastníkem bytu, účastníci dne 8. 7. 2019 uzavřeli k bytu nájemní smlouvu, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 7. 2019, žalovaná byt však nevyklidila a neodezvala žalobci a byt nadále užívá bez právního důvodu. Žalovaná k tvrzením žalobce neuplatnila žádnou procesní obranu, ve věci byl dne 25. 8. 2020 vyhlášen rozsudek pro zmeškání, jímž bylo žalobě vyhověno, rozsudek nabyl právní moci dne 28. 10. 2020. Žalobce následně navrhl výkon rozhodnutí a dne 3. 3. 2021 bez přítomnosti žalované došlo k výkonu rozhodnutí vyklizením. Ze zprávy [právnická osoba], [IČO] bylo zjištěno, že ke dni vyhotovení zprávy 23. 2. 2021 nebyl v předmětném bytě plynoměr [číslo] demontován, ačkoliv již dne 16. 3. 2020 obdržel provozovatel distribuční soustavy od obchodníka žádost u ukončení odběru s demontáží měřícího zařízení k datu 24. 3. 2020. Žalovaná nebyla v dohodnutých termínech v době od 15. 3. 2020 do 3. 12. 2020 v bytě přítomna, proto k demontáži dosud nedošlo. Od 15. 4. 2020 v bytě probíhá neoprávněný odběr plynu. Ze zápisů o neoprávněném výjezdu bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] bylo zjištěno, že společnost provedla dne 12. 8. 2020 a 25. 8. 2020 výjezd do bytu žalované k provedení revize plynu a ani v jednom termínu nebyla žalovaná zastižena. Z faktury bylo zjištěno, že žalobce dne 7. 9. 2020 tuto vyhotovil na částku 484 Kč, kterou žalované účtoval k zaplacení z důvodu dvou neoprávněných výjezdů ke kontrole plynového zařízení se splatností ke dni 22. 9. 2020. Z vyúčtování služeb bylo zjištěno, že v době od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 byly v předmětném bytě spotřebovány služby v hodnotě 53 437,57 Kč, přijaté zálohy činily 42 912 Kč, k úhradě žalované byla vyčíslena částka nedoplatku ve výši 10 473 Kč se splatností do 31. 8. 2020, převzetí vyúčtování žalovaná podepsala na podpisovém archu. Z evidenčního listu bylo zjištěno, že čistý nájem v předmětném bytě činil od července 2019 částku 5 689 Kč. Z výzvy k úhradě dlužné částky, z předžalobní výzvy a dokladů o doručení soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalovaného dluhu, obě upomínky byly žalované doručeny uložením na poště a to dne 7. 10. 2020 a 13. 11. 2020. Další žalovanou navržené důkazy soud neprovedl, protože nesměřovaly k prokázání rozhodné skutečnosti, kterou bylo předání bytu žalobci.

4. Po provedeném dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav. Žalobce pronajal žalované vlastněný byt na dobu jednoho měsíce v období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019. Nájem bytu skončil ke dni 31. 7. 2019, neboť k prodloužení původní sjednané doby nedošlo a k bytu nebyla uzavřena ani další nájemní smlouva. Žalovaná v den skončení nájmu neodevzdala pověřenému správci domu klíče od bytu a nebyl sepsán ani předávací protokol po skončení nájmu. Jediná schůzka správce domu s žalovanou, kterou se podařilo realizovat, proběhla až v polovině roku 2020, jejím obsahem byla dohoda o podmínkách uvedení bytu do původního stavu včetně demontáže plynoměru. Na další schůzku se žalovaná ani v jí navržených termínech nedostavila. Klíče od bytu žalovaná žalobci nepředala a neprovedla ani žádné jiné jednání, kterým by žalobci dala na vědomí opuštění bytu. O tom, že byt opustila, žalovaná nic nesdělila ani v celém průběhu řízení o vyklizení bytu, které bylo zahájeno dne 26. 5. 2020 a skončilo právní moci vyhovujícího rozsudku dne 28. 10. 2020, žalovaná byt ani poté nevyklidila a muselo se tak stát až výkonem rozhodnutí ke dni 3. 3. 2021. Při výkonu rozhodnutí bylo zjištěno, že v bytě se nachází osobní věci uživatele bytu a dosud nebyl demontován plynoměr. Od 15. 4. 2020 v bytě probíhal neoprávněný odběr plynu, revizní společnost provedla dne 12. 8. 2020 a 25. 8. 2020 výjezd do bytu žalované k provedení revize plynu a ani v jednom termínu nebyla žalovaná zastižena, žalobce dne 7. 9. 2020 vyhotovil žalované fakturu na částku 484 Kč z důvodu dvou neoprávněných výjezdů ke kontrole plynového zařízení se splatností ke dni 22. 9. 2020. V době od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 byly v předmětném bytě spotřebovány služby v hodnotě 53 437,57 Kč, přijaté zálohy činily 42 912 Kč, k úhradě žalované byla žalobcem ve vyúčtování vyčíslena částka nedoplatku ve výši 10 473 Kč se splatností do 31. 8. 2020, převzetí vyúčtování žalovaná podepsala na podpisovém archu. Závazek k úhradě nákladů za revizi plynu a spotřebované služby učinila žalovaná v řízení za nesporný. Čistý nájem v předmětném bytě činil od července 2019, tj. v měsíci, kdy nájem skončil, částku 5 689 Kč. Žalovaná za užívání bytu v době od dubna 2020 do října 2020 nic nezaplatila, neučinila tak ani po odeslání předžalobních upomínek ze strany žalobce.

5. Právně byla věc posouzena dle § 2235 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) jako závazek vzniklý ze smlouvy o nájmu bytu. Nárok žalobce za úhradu za užívání bytu v době od 1. 4. 2020 do 31. 10. 2020 byl dle § 2295 o. z. posouzen jako nárok na náhradu ve výši ujednaného nájemného, nárok na zaplacení spotřebovaných služeb a nákladů revize byl posouzen dle § 2991 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce. Nárok na příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení byl žalobkyni přiznán dle § 1970 o. z. s tím, že žalovaná se ocitla s úhradou náhrady nájemného a bezdůvodného obohacení v prodlení vždy prvního dne po uplynutí lhůty splatnosti určené žalobcem ve výzvách k úhradě. Výše úroku z prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Obrana žalované, spočívající v neužívání bytu od února 2020, byla v řízení vyvrácena provedeným dokazováním, kdy bylo nepochybně zjištěno, že naopak byt až do 3. 3. 2021 užívala, v bytě se nacházely její věci, nebyl odstraněn jí zřízený plynoměr a nedošlo k odevzdání bytu. Ustanovení § 2292 o. z. obsahuje pravidlo pro odevzdání bytu nájemcem, kdy výslovně určuje, že k odevzdání bytu dojde tehdy, kdy pronajímatel dostane od nájemce k dispozici klíče a není žádná další okolnost, která by mu v přístupu do bytu bránila nebo by bránila v užívání tohoto bytu. V dané věci k odevzdání klíčů nedošlo a ani z chování žalované nebylo zjevné, že byt opustila, kdy o opuštění bytu žalobce nikterak nezpravila.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná, která byla procesně neúspěšná, je povinna zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady na uplatnění svého práva v celkové výši 5 486 Kč. Částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 486 Kč a paušální náhradou hotových výdajů žalobce v částce 3 000 Kč přiznanou dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1, § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za celkem deset úkonů a to za přípravu věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis rozšíření žaloby, sepis dvou podání ve věci samé ze dne 27. 2. 201 a 12. 4. 2021, 2x příprava na jednání a 2x přítomnost u jednání, každý úkon po 300 Kč. Náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta a jeho hotových výdajích, nebyla žalobci přiznána, protože obecně u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů v soudních řízeních. Není-li v řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (viz usnesení NS ČR ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 28 Cdo 315/2017). V dané věci i přes obranu žalované byla řešena v zásadě jen otázka dluhu za užívání bytu, tedy šlo o problematiku, která se v agendě statutárního města Havířov objevuje dlouhodobě a opakovaně, a proto zjevně jde o specializovanou problematiku, která je (nebo by měla být) specializovaným zaměstnancům žalobce již dlouhodobě a podrobně známa. Za uvedené situace se tudíž požadavek žalujícího města na náhradu výloh spojených s jeho advokátním zastoupením v projednávané věci nejeví obhajitelným. V dané věci náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení advokátem proto nemohly být posouzeny jako účelné.