111 C 408/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 57 742 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 57 742 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 26. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 8. 9. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 57 742 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 26. 1. 2020 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, žalovaná úvěr čerpala ve výši 57 742 Kč výplatami na její bankovní účet, úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 25. 1. 2020, žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne 28. 12. 2020 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z listiny o smlouvě o revolvingovém úvěru soud zjistil, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] se sídlem na [anonymizováno] (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrující měla s žalovanou jako úvěrovaným klientem uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru a to dne 3. 5. 2018, dle této se věřitel zavázal žalované převodem na její účet, jehož číslo ve smlouvě uvedeno nebylo, vyplatit úvěr do výše úvěrového rámce dohodnutého ve výši 50 000 Kč. K čerpání úvěru mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, peníze měly být převedeny na bankovní účet žalované, který měla sdělit při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace na webových stránkách věřitele nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. Úrok byl sjednán ve výši 8,5 % měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podmínky čerpání a splácení úvěru měly být podrobně upraveny v obchodních podmínkách věřitele. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou. V soudu předložené smlouvě nebyl na straně žalované uveden ani kód, jehož vytvoření smlouva v rámci smluvních podmínek upravovala. Z obchodních podmínek věřitele účinných od 4. 4. 2018 soudu zjistil, že proces uzavření smlouvy byl obsažen v ustanovení 4.1 až 4.11 podmínek, k uzavření smlouvy došlo akceptací návrhu smlouvy zaslané věřitelem žalované v rámci webových stránek věřitele, akceptace návrhu měla být žalovanou podepsána unikátním identifikačním kódem zaslaným věřitelem žalované jako sms na mobilní telefon. K akceptaci mohlo dojít také odesláním sms zprávy z mobilního telefonu žalované se smluvně dohodnutým textem na smluvně určené telefonní číslo věřitele. Čerpání úvěru bylo upraveno v ustanovení 9.4 podmínek. Žádost o čerpání peněžních prostředků v rámci úvěrového limitu měl podat klient (žalovaná) prostřednictvím webových stránek nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele. Žádost o čerpání peněžních prostředků schvaloval věřitel, který ji mohl ze smluvně definovaných důvodů odmítnout (v případě, že bylo vůči klientovi zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek klienta nebo jeho hrozící úpadek a způsob jeho řešení, v případě, že je klient v prodlení s plněním povinností vůči věřiteli, v případě, že došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace klienta oproti stavu v době uzavření smlouvy nebo v případě, že povinnost věřitele odmítnout čerpání úvěru vyplyne z příslušných právních předpisů, rovněž tehdy, přesahuje-li požadovaná částka čerpání spolu s již čerpanými a nesplacenými peněžními prostředky úvěrový limit). V případě, že věřitel schválil žádost klienta o čerpání, oznámil to klientovi prostřednictvím sms zprávy nebo emailem. Neobdržel-li klient zprávu, že žádost byla schválena do pěti pracovních dnů od data žádosti o čerpání, žádost se považovala za zamítnutou. Z informační tabulky soud zjistil, že obsahuje číslo účtu, žalovanou však tato listina nebyla nijak autorizována. Z formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že informaci o účtu žalované také neobsahuje, resp. není žalovanou nijak autorizován. Z listiny nazvané„ platební informace“ soud zjistil, že věřitel evidoval za žalovanou pohledávku ve výši 57 742,11 Kč splatnou ke dni 25. 1. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, smlouvou ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla v příloze smlouvy obsažena. Z oznámení o postoupení, předžalobní výzvy a dokladu odeslání bylo zjištěno, že věřitel dopisem ze dne 9. 3. 2020 oznámil žalované postoupení její pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne 9. 3. 2020 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 9. 3. 2020.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] se sídlem na [anonymizováno] (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrující měla s žalovanou jako úvěrovaným klientem uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru dne 3. 5. 2018, dle této se věřitel zavázal žalované převodem na její účet, jehož číslo ve smlouvě uvedeno nebylo, vyplatit úvěr do výše úvěrového rámce dohodnutého ve výši 50 000 Kč. K čerpání úvěru mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, peníze měly být převedeny na bankovní účet žalované, který měla sdělit při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace na webových stránkách věřitele nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. Úrok byl sjednán ve výši 8,5 % měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou. V soudu předložené smlouvě nebyl na straně žalované uveden ani kód, jehož vytvoření smlouva v rámci smluvních podmínek předpokládala. K uzavření smlouvy mělo dojít akceptací návrhu smlouvy zaslané věřitelem žalované v rámci webových stránek věřitele, akceptace návrhu měla být žalovanou podepsána unikátním identifikačním kódem zaslaným věřitelem žalované jako sms na mobilní telefon. K akceptaci mohlo dojít také odesláním sms zprávy z mobilního telefonu žalované se smluvně dohodnutým textem na smluvně určené telefonní číslo věřitele. Žádost o čerpání peněžních prostředků v rámci úvěrového limitu měl podat klient (žalovaná) prostřednictvím webových stránek nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele. Žádost o čerpání peněžních prostředků schvaloval věřitel, který ji mohl ze smluvně definovaných důvodů odmítnout. V případě, že věřitel schválil žádost klienta o čerpání, oznámil to klientovi prostřednictvím sms zprávy nebo emailem. Neobdržel-li klient zprávu, že žádost byla schválena do pěti pracovních dnů od data žádosti o čerpání, žádost se považovala za zamítnutou. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení identifikačního kódu a tím dospět k závěru, že smlouva o úvěru byla mezi nimi uzavřena. Soudu ani nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovanou ohledně postupu při čerpání úvěru, tudíž zůstalo neprokázané tvrzení žalobkyně, že úvěr byl postupně žalované vyplácen. Z žádné soudu předložené listiny nebyl ani zjištěn projev vůle žalované, kterým označila svůj bankovní účet pro účel výplaty úvěru. Soudu předložena informační tabulka číslo účtu obsahovala, žalovanou však tato listina nebyla nijak autorizována, tudíž dle vlastních pravidel věřitele nemohl soud dovodit, že uvedený účet označila právě žalovaná. Takovou informaci neobsahoval ani soudu předložený formulář standardních informací o spotřebitelském úvěru. Z listiny nazvané„ platební informace“ soud zjistil, že věřitel evidoval za žalovanou pohledávku ve výši 57 742,11 Kč splatnou ke dni 25. 1. 2020. Listina, obsahující záznamy převodů peněz do dispozice žalované, však soudu předložena nebyla. Pro absenci informací o účtu a převodu peněz nemohl být ani proveden důkaz dotazem na banku, jak žalobkyně navrhla v žalobě. Smlouvou ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi. Věřitel dopisem ze dne 9. 3. 2020 oznámil žalované postoupení její pohledávky žalobkyni, oznámení bylo odesláno dne 9. 3. 2020 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 9. 3. 2020.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, protože je postupníkem ze smlouvy o postoupení uzavřené s původním věřitelem jako postupitelem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Pokud by z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalované byla z prostředků věřitele zaslána na její účet částka ve výši 57 742 Kč, soud by považoval požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor právní nástupkyně původního věřitele, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením by v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalované vyplaceny. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované v řízení žádné náklady nevznikly.