111 C 421/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice] č. or. [anonymizováno] v [obec] [část obce] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 266 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 12. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném vyklidit byt [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice] č. or. [anonymizováno] v [obec] [část obce] s odůvodněním, že byt je ve vlastnictví žalobkyně, žalovanému k tomuto bytu svědčilo na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 1. 2017 právo nájmu, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 10. 2019, žalovaný byt užívá nadále i přesto, že žalobkyně je vyzvala dne 10. 11. 2020 k vyklizení.

2. Ve věci se konalo první jednání dne 24. 3. 2021. K tomuto se žalovaný nedostavil, nepřítomnost telefonicky omluvil, odročení jednání nežádal. Žaloba a předvolání k jednání byly žalovanému doručeny nejméně 10 dnů před konáním jednání dne 15. 3. 2021 do vlastních rukou náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný je státní občan [anonymizována dvě slova], tím byl ve věci dán mezinárodní prvek a soud musel vyřešit otázku své mezinárodní pravomoci a použitelného právního řádu. Mezinárodní příslušnost českého soudu k projednání a rozhodnutí věci byla v tomto případě ve vztahu k nájmu nemovitosti dána dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - nařízení Brusel I bis (dále jen Nařízení), tj. dle místa polohy nemovitosti. Jelikož nemovitost se nachází na území České republiky, byla tak dána mezinárodní pravomoc českého soudu k projednání věci. Český právní řád byl použit na základě aplikace ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), dle něhož smlouva, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitosti, se řídí právem země, ve které se nemovitost nachází. Smlouva mezi Českou republikou a [země] [anonymizováno] o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních věcech publikovaná pod č. 3/1978 Sb. otázky týkající se tohoto řízení výslovně neřeší, proto ji soud nepoužil, ačkoliv jinak podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie má mezinárodní smlouva přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] v [obec] [část obce], jde o stavbu stojící na pozemku [parcelní číslo]. Ze smlouvy o nájmu bytu bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi pronajímatelem [právnická osoba], [IČO] (dřívější název žalobkyně) a žalovaným jako nájemcem k bytu [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice] č. or. [anonymizováno] v [obec] [část obce], strany podepsaly smlouvu dne 1. 1. 2017, byla uzavřena na dobu do 30. 4. 2017, ustanovení § 2285 občanského zákoníku o obnovení nájmu po uplynutí doby bylo výslovně vyloučeno. Na základě písemného dodatku k nájemní smlouvě podepsaného stranami dne 7. 4. 2017 byla doba nájmu prodloužena do 31. 10. 2017, na základě písemného dodatku k nájemní smlouvě podepsaného stranami dne 14. 9. 2017 byla doba nájmu prodloužena do 31. 10. 2018, na základě písemného dodatku k nájemní smlouvě podepsaného stranami dne 22. 8. 2019 byla doba nájmu prodloužena do 31. 10. 2019. Z opisu karty úhrad bylo zjištěno, že počínaje prosincem 2020 evidoval pronajímatel na úhradách za užívání bytu dluh v částce 22 700 Kč. Z předžalobní výzvy a doručenky soud zjistil, že dne 12. 11. 2020 byla žalovanému uložením na poště doručena poštovní zásilka obsahující dopis žalobkyně ze dne 10. 11. 2020, jímž vyzvala žalovaného k vyklizení bytu před podáním žaloby.

5. Z hlediska skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný od 1. 11. 2019 užívá byt ve vlastnictví žalobkyně i poté, co dne 31. 10. 2019 zaniklo jeho právo nájmu uplynutím doby, přičemž ke smluvnímu ani zákonnému obnovení nájmu nedošlo. Smlouva o nájmu byla mezi účastníky uzavřena v době, kdy obchodní jméno žalobkyně bylo [právnická osoba], s účinností od 27. 5. 2020 je to [právnická osoba]

6. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky vznikl dle § 1723 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) závazek ze smlouvy a to na základě nájemní smlouvy uzavřené dle § 2201 a § 2235 odst. 1 o. z., smlouva byla sjednána na dobu určitou, která již uplynula, tedy nájem bytu zanikl uplynutím doby, žalovaný nyní užívá byt bez právního důvodu, neboť dle § 2285 o. z. k opětovnému ujednání nájmu nedošlo, protože účastníci možnost obnovení nájmu dle § 2285 ve smlouvě výslovně vyloučili, a mezi účastníky nebyla ujednána ani nová nájemní smlouva či písemný dodatek k původní smlouvě o prodloužení nájemní doby pro dobu od 1. 9. 2018. Dle § 1040 o. z. žalobkyni svědčí právo na ochranu svého vlastnického práva proti žalovanému, který byt neprávem zadržuje, proto byla oprávněna po žalovaném požadovat povinnost byt vyklidit a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o vyklizení. V řízení nebyly zjištěny okolnosti, které by soud vedly k závěru, že bylo možno po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby jí byla ochrana jejího práva (práva domáhat se vyklizení bytu) dočasně odepřena. Nebylo zjištěno, že by výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu byl uplatňován v rozporu s dobrými mravy, což lze podle okolností daného případu zohlednit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Přitom zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace dobrých mravů má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým (viz např. usnesení NS ČR sp. zn. 26 Cdo 4451/2017 ze dne 18. 4. 2018).

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný, která byl procesně neúspěšný, je povinen zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady na uplatnění svého práva v celkové výši 14 266 Kč. Částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou advokáta ve výši 6 000 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání), kdy dle § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za jeden úkon právní služby částku 1 500 Kč, náhradou hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby vždy po 300 Kč za jeden úkon dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 200 Kč, náhradou jízdného k jednání a zpět ve vzdálenosti 40 km z [obec] do [obec] a zpět vozidlem [registrační značka] v částce 258 Kč, náhradou promeškaného času v délce dvou půlhodin po 100 Kč za jednu dle § 14 advokátního tarifu, celkem 200 Kč, a náhradou 21 % DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 1 608 Kč.