111 C 430/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 176 644,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 103 187,27 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 103 187,27 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 6. 11. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 73 457,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 160 106,19 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 6. 3. 2022 do 5. 11. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 56 919,22 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 6. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 160 106,19 Kč za dobu od 6. 3. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 9 932,20 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 26. 2. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 9 932,20 Kč za dobu od 26. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 509 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 176 644,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 5. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] za účelem zaplacení dluhů ve výši 165 000 Kč, žalovaným byla vyčerpána celková částka 165 000 Kč, žalovaný platil dohodnuté splátky od června 2020 do listopadu 2021, celkem žalovaný zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 61 812,73 Kč, jelikož žalovaný na upomínky nereagoval a dlužné splátky nezaplatil, byl dne 19. 10. 2022 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 5. 11. 2022 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 5. 3. 2022, celková nezaplacená částka se sestává z jistiny ve výši 165 000 Kč, ze smluvních úroků ve výši 49 896,17 Kč, tj. 16,99% roční úrok ode dne poskytnutí úvěru do 5. 3. 2022, z upomínacích nákladů ve výši 4 500 Kč, tj. za upomínky 2x900 Kč (v měsíci 3/ 2022, 10/ 2022) a 9x 300 Kč (v měsíci 2/ 2022, 12/ 2021, 10/ 2021, 10/ 2021, 8/ 2021, 7/ 2021, 7/ 2021, 5/ 2021), z poplatku za pojištění ve výši 5 930 Kč, tj. za každý započatý měsíc vždy částka 272 Kč (od května 2020 do března 2020). Dne 8. 10. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 5 000 Kč, který byl dodatkem ke smlouvě ze dne 20. 12. 2018 navýšen na částku 10 000 Kč, žalovaným byla vyčerpána celková částka 38 534 Kč, kdy žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu, bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, bylo dohodnuto splácení poskytnutého úvěru v měsíčních splátkách ve výši 250 Kč počínaje listopadem 2018, žalovaný platil dohodnuté splátky od listopadu 2018 do listopadu 2021, celkem žalovaný zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 39 519,56 Kč, žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných splátek, dne 19. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu do 5. 11. 2022 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 25. 2. 2022, celková nezaplacená částka se sestává z vyčerpané jistiny ve výši 38 534 Kč, ze smluvních úroků ve výši 4 172,89 Kč, tj. 16,9% roční úrok ode dne poskytnutí úvěru do 25. 2. 2022, z poplatků za pojištění ve výši 2 794 Kč, tj. za každý započatý měsíc vždy částka 99 Kč (od října 2018 do února 2022), z poplatku za čerpání revolvingového úvěru ve výši 1 500 Kč, z poplatku za využití revolvingového úvěru ve výši 1 450 Kč a z poplatku za upomínky ve výši 4 200 Kč, žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván před podáním žaloby, k úhradě nedošlo.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu trvání řízení neprojevil žádnou procesní aktivitu. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, datum doručení žaloby a předvolání k jednání bylo stanoveno dnem 23. 1. 2023, kdy došlo k náhradnímu doručení dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce, jenž se z účasti u jednání omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 8. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný písemně žádal žalobkyni o poskytnutí úvěrového limitu do 5 000 Kč s měsíční splátkou po 250 Kč, ke svým poměrům v žádosti uvedl, že je ženatý, bydlí v družstevním bytě s dvěma dalšími osobami bez příjmu, je zaměstnancem u [právnická osoba] s pracovní smlouvou nikoliv na dobu určitou, jediný příjem měl ze zaměstnání ve výši 18 998 Kč měsíčně, měl povinnost splácet finanční závazek od jiného poskytovatele splátkou ve výši 2 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného v žádosti uvedeny nebyly.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy ze dne 8. 10. 2018 a jejího dodatku ze dne 20. 12. 2018 (dále jen„ smlouva“) poskytla [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ věřitel“) žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli (dále také jen„ dlužník“) bezúčelový úvěr do výše 10 000 Kč formou zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet], smlouva (i její dodatek) byla písemná. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu, splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy bylo dohodnuto v měsíčních splátkách ve výši 250 Kč počínaje listopadem 2018. Ve smlouvě nebyly uvedeny majetkové poměry žalovaného. Z podkladů žalobkyně k vedení úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný v době od 8. 10. 2018 do 25. 2. 2022 vyčerpal celkovou částku 38 534 Kč a ve stejné době žalobkyni zaplatil částku 39 519,56 Kč, úroky činily částku 4 172,89 Kč a poplatky částku 9 944 Kč. Žalobkyně vyhotovila a na smluvní adresu žalovaného poštou odeslala 14 upomínek ze dnů 25. 12. 2018, 5. 3. 2019, 27. 9. 2020, 27. 2. 2021, 27. 3. 2021, 25. 4. 2021, 26. 6. 2021, 25. 7. 2021, 28. 8. 2021, 27. 9. 2021, 25. 10. 2021, 27. 11. 2021, 24. 1. 2022 a 26. 2. 2022 Poslední upomínkou žalobkyně zesplatnila celkovou částku dluhu ve výši 13 132 Kč se splatností do 25. 2. 2022. Dopisem ze dne 19. 10. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 14 541,86 Kč do 5. 11. 2022, jinak podá žalobu k soudu. Výzva byla poštou odeslána na smluvní adresu a rovněž na žalobkyni známou adresu pobytu žalovaného dne 24. 10. 2022 a dne 3. 11. 2022.

5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy ze dne 12. 5. 2020 (dále jen„ smlouva“) poskytla [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ věřitel“) žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli (dále také jen„ dlužník“) úvěr ve výši 165 000 Kč, smlouva byla písemná. Úvěr byl určen na zaplacení předchozích úvěrů u žalobkyně a u [právnická osoba], [IČO]. Splácení úvěru bylo dohodnuto ve výši 3 210 Kč měsíčně od června 2020 spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,99 % ročně. Ve smlouvě nebyly uvedeny majetkové poměry žalovaného. Z interní evidence žalobkyně bylo zjištěno, že dne 12. 5. 2020 odeslala částku 119 632,70 Kč na úvěrový účet [číslo] vedený žalobkyní a částku 45 367,30 Kč na úvěrový účet [číslo] vedený společností [právnická osoba], [IČO]. Z podkladů žalobkyně k vedení úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 12. 5. 2020 vyčerpal úvěr ve výši 165 000 Kč a v době od 12. 5. 2020 do 5. 3. 2022 žalobkyni zaplatil částku 61 812,73 Kč, úroky činily částku 49 896,17 Kč a poplatky částku 10 430 Kč. Žalobkyně vyhotovila a na smluvní adresu žalovaného poštou odeslala 14 upomínek ze dnů 25. 12. 2018, 5. 3. 2019, 27. 9. 2020, 27. 2. 2021, 27. 3. 2021, 25. 4. 2021, 26. 6. 2021, 25. 7. 2021, 28. 8. 2021, 27. 9. 2021, 25. 10. 2021, 27. 11. 2021, 24. 1. 2022 a 26. 2. 2022. Žalobkyně vyhotovila a na smluvní adresu žalovaného poštou odeslala 10 upomínek ze dnů 4. 4. 2021, 1. 5. 2021, 5. 7. 2021, 31. 7. 2021, 31. 8. 2021, 2. 10. 2021, 31. 10. 2021, 4. 12. 2021, 1. 2. 2022 a 5. 3. 2022. Poslední upomínkou žalobkyně zesplatnila celkovou částku dluhu ve výši 163 514 Kč se splatností do 5. 3. 2022. Dopisem ze dne 19. 10. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 185 484,34 Kč do 5. 11. 2022, jinak podá žalobu k soudu. Výzva byla poštou odeslána na smluvní adresu a rovněž na žalobkyni známou adresu pobytu žalovaného dne 1. 11. 2022 a dne 23. 11. 2022.

6. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný se zavázal oba poskytnuté úvěry splácet, úvěry ale řádně a včas nesplácel. Žalovaný netvrdil, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh vzniknuvší z úvěrových smluv neexistoval. Provedenými důkazy byla existence obou úvěrových smluv zjištěna. Dle § 588 o. z. byly však obě absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že obě úvěrové smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) byly sjednány protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smluv, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se jako věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabývala otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně nijak nedoložila, že povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěry řádně splácet, byla splněna. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tedy neplatné a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobě mohlo být vyhověno pouze z pohledu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z. Ve vztahu ke smlouvě ze dne 8. 10. 2018 ve znění pozdějšího dodatku došlo ze strany žalovaného v rozsahu částky 38 534 Kč k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění žalobkyně poskytnuté bez právního důvodu, přičemž žalobkyně jednala v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 39 519,56 Kč, toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). Jelikož plnění žalovaného bylo vyšší, než jeho bezdůvodné obohacení, byla žaloba ohledně nároku ze smlouvy ze dne 8. 10. 2018 ve znění pozdějšího dodatku zcela zamítnuta. Ohledně smlouvy ze dne 12. 5. 2020 žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 61 812,73 Kč, toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na bezdůvodně vyplacenou částku 165 000 Kč, a to bez formálního zápočtu. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě ohledně nároku z pozdější úvěrové smlouvy vyhověno pouze co do částky 103 187,27 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou žalovaného). Ve zbývajícím nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzvy byly první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala k rukám žalovaného dne 24. 10. 2022 a 1. 11. 2022, jak se podává z podacích archů odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzvy k plnění byly žalovanému doručeny nejpozději dne 27. 10. 2022 a 4. 11. 2022, tedy třetím pracovním dnem po odeslání podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy do 5. 11. 2022, jelikož tak neučinil, dostal se dne 6. 11. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 6. 11. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 11,75 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 26. 2. 2022), soud určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 11,75 % ročně i od 6. 11. 2022, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a úroků byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 8 833 Kč a paušální náhrada hotových výdajů žalobkyně v částce 600 Kč přiznaná dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1, § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za celkem dva úkony a to sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, každý úkon po 300 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 58 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 % (úspěch 58 % mínus neúspěch 42 %), tj. v částce 1 509 Kč.