111 C 434/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 17 265,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 265,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 8. 11. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 17 277,82 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 23. 10. 2015 do 24. 5. 2018, zákonného úroku z prodlení z částky 17 272,57 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 25. 5. 2018 do 20. 8. 2018 a zákonného úroku z prodlení z částky 17 265,72 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 21. 8. 2018 do 7. 11. 2022.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 15. 12. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 17 265,72 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 11. 9. 2014, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou měl splatit formou 58 týdenních splátek po 600 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 14 800 Kč, žalovaný své smluvní závazky neplnil řádně ani včas, celkem na dluh zaplatil jen částku 12,10 Kč, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku postoupil žalobkyni, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby.

2. Žalovaný se po dobu řízení k uplatněnému nároku nevyslovil, nařízeného jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 16. 2. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 11. 9. 2014 a smluvních podmínek bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem právnická osoba, IČO a žalovaným jako dlužníkem nepodnikatelem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout částku 20 000 Kč bez stanovení účelu použití, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 34 800 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 14 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, první splátka byla splatná sedmého kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 2 800 Kč, poplatku za administrativní činnost v částce 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso v částce 8 000 Kč. Žalovaný si ve smlouvě měl možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele, což zpoplatněno nebylo, žalovaný zvolil variantu bezhotovostního inkasa splátek, což bylo zpoplatněno shora uvedenou částkou. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Současně bylo dohodnuto, že bude-li dlužník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Smluvní strany si dále dohodly, že v případě splatnosti v rozsahu 58 splátek činí úrok 23,72 % ročně (pouze ale po dobu původně sjednané doby trvání smlouvy, při prodloužení trvání k úročení nemělo docházet), RPSN činilo 75,72 % Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda smlouva o půjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Ze zákaznické karty soud zjistil, že šlo o tiskopis vyhotovený věřitelem, do něhož byly vepsány informace o žalovaném a žalovaný obsah listiny stvrdil svým podpisem dne 11. 9. 2014. Žalovaný v listině uvedl, že je anonymizováno a je zaměstnán jako anonymizováno u anonymizována dvě slova, mzda činila 20 000 Kč, dalšími příjmy činily„ přídavky“ ve výši 12 500 Kč, celkový příjem činil 32 500 Kč, výdaje byly uvedeny ve výši 19 200 Kč a zahrnovaly nájemné, inkaso, výdaje domácnosti, splátky dosavadních finančních závazků a výdaje na telefon, zůstatek činil 13 300 Kč měsíčně. Dle záznamů v listině byly předloženy nájemní smlouva, pracovní smlouva, výpis z účtu, výpis SIPO, občanský průkaz. Žalovaný neuvedl žádné nezaopatřené dítě. Zdroj či účel výše označených„ přídavků“ nebyl v kartě uveden. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele právnická osoba, IČO (soudu je z úřední činnosti známo, že právnická osoba, IČO v důsledku fúze ze dne datum je nyní právnická osoba, IČO) pohledávku za žalovaným z označené smlouvy ve výši 17 277,82 Kč. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne 27. 4. 2018. Z výzvy ze dne 31. 10. 2022 a poštovního archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši 27 036,84 Kč ve lhůtě do„ sedmi dnů od odeslání“, dopis byl dne 31. 10. 2022 odeslán poštou na adresu adresa, což nebyla adresa smluvní ani trvalého bydliště žalovaného.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla písemnou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému jako nepodnikateli vyplacena bez uvedení účelu částka 20 000 Kč, kterou měl v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni 22. 10. 2015 (den, kdy uplynul 58. týden po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy, tj. ke dni 18. 9. 2014) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 14 800 Kč tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a hotovostní inkaso splátek. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil částku 12,10 Kč. Skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil více, v řízení najevo nevyšla. Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka. Žalobkyně soudu předložila jen jeden důkaz, z něhož bylo možno zjistit osobní a majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy, tzv. zákaznickou kartu, nikoliv však způsob, jakým byla schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet posouzena, žalovanému zůstal k dispozici měsíční zůstatek ve výši 13 300 Kč, v obsažených informacích však byl rozpor ohledně příjmu označeném jako„ přídavky“, kdy žalovaný děti neměl a jiný účel takového příjmu nebyl z listiny zjistitelný, přičemž jeho výše byla kalkulována částkou 12 500 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 19. 4. 2018 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 31. 10. 2022 se splatností do sedmi dnů od odeslání, tj. ke dni 7. 11. 2022, s upozorněním na možnost podání soudní žaloby.

5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, a současně nešlo o peníze pro účel bydlení. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou. Soud však smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že tato smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 9 odst. 1 věty poslední zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle uvedeného zákonného ustanovení byl poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování měl vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel (právní předchůdce žalobkyně) před podpisem smlouvy o zápůjčce zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smluv. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně spotřebitelský úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. S uvedenými závěry se soud plně ztotožňuje a posuzovaný případ neskýtá žádných důvodů se od těchto formulovaných závěrů odchýlit. Pokud tedy věřitel spatřoval splnění své povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet pouze v tom, že prověřil příjmovou a výdajovou stránku majetkové sféry žalovaného jeho vlastními prohlášeními, pak to zcela zjevně nepostačuje. Pokud pak věřitel nahlédl i do pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a měl k dispozici výpis z účtu a doklad SIPO (bez uvedení, za které období) a zjistil, že příjem žalovaného tvoří mzda ve výši 20 000 Kč a z té mu k dispozici na uspokojení vlastních potřeb zůstává částka 800 Kč, nemohl učinit relevantní závěr o tom, že z takového zůstatku je stabilně schopen po dobu více jak jednoho roku každý měsíc odebrat částku 2 400 Kč na splátky. Jiný příjem u žalovaného zjištěn nebyl (viz odst. 4 tohoto rozsudku ohledně nedoložených přídavků). Na tomto místě soud rovněž odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 20 000 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný však již před podáním žaloby věřiteli zaplatil částku 12,10 Kč, tak bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydal a nadále dluží částku poníženou o provedenou úhradu a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Žalobkyně požadovala úhradu dluhu ve výši 17 265,72 Kč. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 31. 10. 2022. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 3. 11. 2022, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 7. 11. 2022, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinil, dostal se dne 8. 11. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 8. 11. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 15 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,05 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 23. 10. 2015), soud určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,05 % ročně i od 8. 11. 2022, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. Procesně úspěšná žalobkyně (neúspěch pouze v příslušenství pohledávky) má podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), celkem 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.