111 C 469/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 27 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , sídlem , adresa, , , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , ve stejný den žalovaná úvěr ve výši , částka, i čerpala a měla ho zaplatit s poplatkem za poskytnutí ve výši , částka, do 24 měsíců od poskytnutí, žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z formuláře o předsmluvních informacích a smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena smlouva o úvěru označená dvěma identifikační čísly (dále jen „ID“) a to ID žádosti , Anonymizováno, a ID klienta , Anonymizováno, . K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . V textu listiny se žalobkyně zavázala žalované převodem na účet č. , č. účtu, vyplatit částku , částka, a žalovaná se zavázala částku s poplatkem za poskytnutí ve výši , částka, vrátit žalobkyni v částce , částka, v , Anonymizováno, splátkách ve výši , částka, , , částka, a , částka, v jednotlivých obdobích, která byla definována v splátkovém kalendáři. Soudu předložená listina datovaná dnem , datum, nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce žalobkyně v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalované listina nemá žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou. Podle textu předložené smlouvy byl vytvořen pojem „, Anonymizováno, “. , Anonymizováno, měl být použit jako podpis klienta na smlouvě. V soudu předložené smlouvě je na straně žalované uveden , Anonymizováno, , Anonymizováno, a uvedena IP adresa zařízení, na kterém měla být smlouva podepsána. Soudu nebyla předložena komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení uvedeného , Anonymizováno, . Žalobkyně dvěma záznamy o platbě z účtu doložila, že dne , datum, žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované, listina neobsahovala datum a místo vyhotovení. Z potvrzení o ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně o žalované věděla, že je , Anonymizováno, s příjmem , Anonymizováno, ve výši , částka, , má , Anonymizováno, a ostatní členi domácnosti měli mít příjem , částka, , žalovaná neměla splácet žádné závazky jiným společnostem. Současně nebyla v exekuci, nebyla vedena v Solusu. Z předložené listiny nebylo možné zjistit původ dalších příjmů žalované a ani její pravidelné výdaje. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že v souvislosti s úvěrem ve výši , částka, ze dne , datum, žalovaná splatila v době od , datum, do , datum, částku v celkové výši , částka, . Z upomínky a dokladu odeslání soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne , datum, odeslaným žalované poštou na adresu bydliště dne , datum, ji vyzvala k úhradě dluhu ve výši , částka, . Z výzvy ke splacení celé půjčky a dokladu odeslání soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne , datum, odeslaným žalované poštou na adresu bydliště dne , datum, ji vyzvala k úhradě celého dluhu ve výši , částka, . V předžalobní výzvě ze dne , datum, zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši , částka, do 14 dnů od odeslání výzvy, výzva byla poštou na adresu trvalého bydliště žalované odeslána dne , datum, .

4. Skutkový stav v podobě uvedené v předchozím odstavci byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřela žalovaná. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Tzv. IP adresa je unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele tohoto zařízení. Proto smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s její osobou a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalované byla z prostředků žalobkyně zaslána na její účet částka ve výši , částka, , soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Pokud žalovaná před podáním žaloby na dluh zaplatila částku , částka, , tak nadále dluží částku , částka, , o kterou se obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalované došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). V rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne , datum, , jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne , datum, , který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalované (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě do , datum, , jelikož tak neučinila, dostala se dne , datum, dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující , částka, a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši , částka, . Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce , částka, , odměna advokáta ve výši , částka, za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby částku , částka, , náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po , částka, za jeden úkon dle § 13 a § 14b advokátního tarifu, celkem , částka, , a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce , částka, . Žalobkyně s přihlédnutím k výši požadované jistiny dluhu a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí byla úspěšná v rozsahu 61 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 % (úspěch 61 % mínus neúspěch 39 %), tj. v částce , částka, .