111 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 14 002 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 757 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 22. 6. 2022 do 21. 3. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 757 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 22. 3. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 000 Kč.

III. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 7 245 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 541,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 247,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 829,30 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 072,30 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do 21. 3. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 072,30 Kč za dobu od 22. 3. 2023 do zaplacení, úroku 26,1 % ročně z částky 7 829,30 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 1. 11. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 14 002 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 30. 12. 2019, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou měla splatit formou 52 týdenních splátek po 313 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 7 245 Kč, žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně ani včas, poslední splátka byla splatná ke dni 28. 12. 2020, žalovaná na dluh zaplatila jen 2 243 Kč, naposledy plnila dne 12. 2. 2020, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku dne 28. 1. 2022 postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka na jistině částku 7 829,30 Kč a na souhrnném poplatku částku 6 172,70 Kč, celkem částku 14 002 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem před podáním žaloby. Před prvním jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět o částku 1 000 Kč, kterou žalovaná zaplatila ke dni 21. 3. 2023 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání (a současně i žaloby) bylo stanoveno ke dni 3. 3. 2023, kdy si poštovní zásilku osobně převzala do vlastních rukou, z účasti u jednání se omluvila, nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. V rámci telefonické omluvy soudu sdělila, že svůj dluh začala žalobkyni splácet.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 30. 12. 2019 a v ní obsažených smluvních podmínek bez uvedení data účinnosti bylo zjištěno, že byla sepsána mezi zapůjčitelem (dále také„ věřitelem“) [právnická osoba], [IČO] (dále také„ věřitel“ či„ původní věřitel“) a žalovanou jako vydlužitelem-fyzickou nepodnikající osobou (dále také jen„ dlužník“), obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 9 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 16 245 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 7 245 Kč v 52 týdenních splátkách po 313 Kč (poslední 282 Kč), první splátka byla splatná u hotovostní varianty dnem uzavření smlouvy. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 2 793 Kč a poplatku za administrativní činnost v částce 4 452 Kč. Žalovaná si ve smlouvě měla možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná, a zásilka bude doručena třetím pracovním dnem po jejím předání k poštovní přepravě, a to i v případě nepřevzetí zásilky dlužníkem na poslední oznámené adrese. Smlouva obsahovala právo věřitele na vrácení celé dosud nesplacené jistiny v případě smluvně definované výše nedoplatku. Pro případ prodlení s úhradou dluhu měl věřitel právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je dlužník v prodlení. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Z předložené zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná byla ke dni 30. 12. 2019 žena se základním vzděláním, svobodná, na mateřské či rodičovské dovolené, bydlící v nájemním bytě, s jednou vyživovací povinností k dítěti. Osoby spolupodílející se na chodu domácnosti v kartě označeny nebyly. Jediný příjem žalované byl uveden ve výši 7 600 Kč ze sociální dávky. Žalovaná neuvedla jiné své dluhy. Věřitel v kartě zapsal příjem žalované ve výši 37 600 Kč, kdy započetl i blíže nedefinovaný„ další příjem domácnosti“ ve výši 30 000 Kč. Měsíční výdaje žalované byly„ odhadnuty“ částkou 1 500 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že částka 9 000 Kč byla čerpána dne 30. 12. 2019, na dluh bylo celkem uhrazena částka 2 243 Kč jako součet celkem tří splátek ze dnů 20. 1. 2020, 23. 10. 2020 a 12. 2. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba] [IČO] pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalované postoupení pohledávek žalobkyni dopisem ze dne 30. 1. 2022 odeslaným poštou dne 24. 2. 2022 na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 6. 6. 2022 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do 21. 6. 2022, dopis byl dne 7. 6. 2022 odeslán poštou rovněž na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec], což bylo také zjištěno z podacího lístku. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že adresa [adresa] adresou trvalého pobytu žalované.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla písemnou formou uzavřena 30. 12. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka 9 000 Kč, kterou měla v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni 28. 12. 2020, a to spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 7 245 Kč, tvořeným kapitalizovaným úrokem a odměnou za administrativu smlouvy. Žalovaná před podáním žaloby na svůj dluh ze zápůjčky zaplatila částku 2 243 Kč, poslední splátku (před žalobou) zaplatila dne 12. 2. 2020, po podání žaloby zaplatila dne 21. 3. 2023 další částku 1 000 Kč Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, žalobkyně soudu předložila jen jeden důkaz, z něhož bylo možno zjistit osobní a majetkové poměry žalované v době uzavření smlouvy, tzv. zákaznickou kartu. Žalovaná jako svobodná žena se základním vzděláním, na mateřské či rodičovské dovolené, bydlící zřejmě sama v nájemním bytě, s jednou vyživovací povinností k dítěti, požádala dne 30. 12. 2019 původního věřitele o zápůjčku 9 000 Kč, jediný příjem měla ve výši 7 600 Kč ze sociální dávky, měsíční výdaje žalované byly původním věřitelem stanoveny částkou 1 500 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 28. 1. 2022 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovanou k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 6. 6. 2022 se splatností ke dni 21. 6. 2022 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná na svůj dluh ke dni vydání rozsudku zaplatila více, než částku 3 243 Kč.

5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 1879 a násl. o. z. byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalované předány, smlouva se proto stala účinnou. Soud však tuto posoudil jako absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že jako smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto musel zabývat tím, zda věřitel dostál své zákonné povinnosti a to, zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o zápůjčce zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům. Dle provedeného dokazování věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet nedostatečně. Věřitel kalkuloval s částkou 37 600 Kč jako příjmem, který má žalovaná k dispozici, přičemž jediným jejím vlastním příjmem byla jen sociální dávka 7 600 Kč, částka 30 000 Kč jako další příjem domácnosti nebyla nijak doložena či aspoň osvědčena. Věřitel následně kalkuloval s měsíčními výdaji žalované v pouhé výši 1 500 Kč. Je vyloučené, že by tím byly kryty náklady spotřebitele (žalované) na bydlení, osobní potřeby, výdaje na nezaopatřené dítě ani výdaje na ostatní záležitosti běžného života. Pokud věřitel dospěl k závěru, že žalovaná po uhrazení všech závazků má k dispozici částku, z níž je schopna splácet úvěr ve splátkách po 1 252 Kč měsíčně (313 Kč x 4 týdny) po dobu jednoho roku (52 týdenních splátek), pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalované poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopna částku splátky řádně platit, navíc za stavu, kdy příjmy žalované v době uzavření smlouvy byly zjevně účelově nadhodnoceny a výdaje podhodnoceny. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť soudu předložené smlouvy jsou v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního jednání působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního jednání nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění věřitele poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Věřiteli, a proto i žalobkyni, tak vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalované plnil na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 9 000 Kč, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku 2 243 Kč a po podání žaloby částku 1 000 Kč, tak žalobkyni již bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala a nadále dluží částku 5 757 Kč, o kterou se žalovaná obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení zbytku jistiny a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalované prokazatelně odeslána dne 7. 6. 2022. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 10. 6. 2022, který byl třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit do 21. 6. 2022, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinila, dostala se dne 22. 6. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 22. 6. 2022 činila zákonná výše úroku z prodlení 11,75 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve výši 10 % (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni 20. 2. 2020). V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta. V rozsahu zpětvzetí bylo řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože procesně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.