111 C 55/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno], sídlem [adresa žalobkyně].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 5. 2021 do zaplacení, žalovaný se měl ve výši žalované částky na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatit, dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne 24. 3. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z formuláře o informacích o spotřebitelském úvěru a z listiny o smlouvě o úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrující měla s žalovaným jako úvěrovaným (dále také jako„ klient“) prostřednictvím internetových stránek www. [webová adresa] uzavřít smlouvu o úvěru (výslovně uveden § 2395 občanského zákoníku) a to dne 28. 12. 2018, dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 7 500 Kč a žalovaný se zavázal jednou měsíčně splácet za tuto dobu přirostlý úrok, dohodnutý ve výši 25 % ročně, jistinu měl zaplatit nejpozději při ukončení smlouvy, kdy datum ukončení nebyl v obou listinách uvedený. Žádná listina také nebyla žalovaným nijak podepsána. Z obchodních podmínek věřitele předložených soudu ve verzi označené [anonymizováno] soud zjistil, že upravují podmínky uzavírání smluv o zápůjčce, smluv o úvěru se žádným ustanovením netýkaly. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne 28. 12. 2018 věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalovaného částku 7 500 Kč Smlouvou ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla obsažena v příloze smlouvy. Věřitel dopisem ze dne 16. 5. 2021 oznámil žalovanému postoupení jeho pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému na adresu trvalého pobytu odesláno dne 16. 5. 2021 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 16. 5. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně prokázala, že peníze byly věřitelem vyplaceny. Provedenými důkazy nebyla však existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s jeho osobou a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků věřitele zaslána na účet částka ve výši 7 500 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Pokud žalovaný před podáním žaloby na dluh nic nezaplatil, tak nadále dluží částku 7 500 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor právního předchůdce žalobkyně, který měl za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 16. 5. 2021, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 19. 5. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě„ do 3 dnů“, tj. do 22. 5. 2021, jelikož tak neučinil, dostal se dne 22. 5. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 22. 5. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve stejné výši, ale až od 27. 5. 2021, soud proto určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,25 % ročně i od 27. 5. 2021.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 1 489 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 189 Kč.