111 C 62/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 27. 10. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 11 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 25. 7. 2019 do 26. 10. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 807,39 Kč a úrok ve výši 5 199 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 331 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul. jméno příjmení, sídlem adresa.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplatit částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 25. 7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 1 807,39 Kč a kapitalizovaný úrok v částce 5 199 Kč s odůvodněním, že dne 21. 10. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 11 000 Kč výplatou na účet žalovaného, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru i úrok, úvěr byl splatný v částce 13 750 Kč do 15. 6. 2017, smlouva byla sjednána přes internetové stránky věřitele, žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení, na svůj závazek nic nezaplatil. Pohledávka byla ke dni 22. 7. 2019 písemnou smlouvou postoupena žalobkyni, žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 12. 3. 2021 náhradní formou doručení dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru a dodatku ke smlouvě soud zjistil, že dne 21. 10. 2016 byla vyhotovena listina nazvaná Smlouva o úvěru číslo dle obsahu měl žalovaný (fyzická osoba) jako klient získat od věřitele právnická osoba, IČO (dále také jako„ věřitel“) úvěr ve výši 7 000 Kč splatný do 15. 11. 2016, úrok byl sjednán ve výši 1 718 Kč. V listině bylo uvedeno číslo bankovního účtu žalovaného bankovní účet. Listina nazvaná Dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 10. 2016 byla datována dne 17. 5. 2017, dle obsahu měla být žalovanému poskytnuta další částka úvěru ve výši 4 000 Kč s úrokem ve výši 1 032 Kč, celkově měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 13 750 Kč a to do 15. 6. 2017. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný jako klient dne 4. 10. 2016 akceptoval věřitelovy všeobecné obchodní podmínky poskytování úvěrů, obchodní podmínky součástí smlouvy ani dodatku nebyly a nebyly ani soudu předloženy k důkazu. Smlouva s dodatkem byly soudu předloženy v podobě, kdy byly napsány strojově a neobsahovaly jakýkoliv podpis žádné smluvní strany, neobsahovaly ani žádný identifikační kód, který by byl nepochybně spojen s osobou žalovaného. Z výpisu z účtu věřitele u právnická osoba bylo zjištěno, že z účtu byla dne 20. 10. 2016 odeslaná částka 7 000 Kč a dne 16. 5. 2017 částka 3 000 Kč, vždy na číslo účtu uvedeného u žalovaného ve smlouvě o úvěru. V tabulce s údaji o klientovi bylo uvedeno jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, identifikační číslo kontraktu (jiné, než číslo na smlouvě), adresa bydliště, emailová adresa, datum splatnosti a to dne 15. 6. 2017, výše vyplacené jistiny a to 11 000 Kč a výše vymáhané částky a to 25 429 Kč. Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 22. 7. 2019 smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky, kdy v textu smlouvy je uveden odkaz na Přílohu 1, jež měla obsahovat postoupené pohledávky, žádná příloha však součástí soudu předložené smlouvy nebyla. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalovanému v dopise ze dne 19. 8. 2019 odeslaném poštou dne 20. 8. 2019. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně zastoupena advokátem vyzvala žalovaného dne 19. 10. 2020 k úhradě dluhu ve výši 25 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 265,59 Kč do 26. 10. 2020, jinak podá žalobu. Z poštovního archu bylo zjištěno, že zásilka s výzvou byla odeslána dne 20. 10. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě a to ulice a číslo, PSČ obec.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Z účtu věřitele byla dne 20. 10. 2016 odeslaná částka 7 000 Kč a dne 16. 5. 2017 částka 3 000 Kč, vždy na číslo účtu uvedeného u žalovaného v listině nazvané Smlouva o úvěru a Dodatek ke smlouvě o úvěru, kdy první listina byla datovaná dnem 21. 10. 2016 a druhá dnem 17. 5. 2017. Žádná z listin nebyla žalovaným podepsána vlastnoručně ani elektronicky. Obě byly napsány strojově. Věřitel žalovaného upomenul k úhradě dluhu ve výši 25 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 265,59 Kč do 26. 10. 2020 předžalobní výzvou, zásilka s výzvou byla odeslána dne 20. 10. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě a to ulice a číslo, PSČ obec. Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 22. 7. 2019 smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky, kdy v textu smlouvy je uveden odkaz na Přílohu 1, jež měla obsahovat postoupené pohledávky, žádná příloha součástí soudu předložené smlouvy nebyla. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalovanému v dopise ze dne 19. 8. 2019 odeslaném poštou dne 20. 8. 2019. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě žalované částky byť částečně došlo.

5. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V dané věci byla žalobkyně nadaná aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Žalobkyně svou legitimaci prokázala oznámením postoupení věřitelem dlužníkovi. Provedenými důkazy však nebyla zjištěna existence tvrzené úvěrové smlouvy. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. Právní teorie se však dosud shoduje na závěru, že pouze uznávaný elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalovaného, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 31. 11. 2016, byl požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemělo však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V dané věci provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl. Žalobě mohlo být vyhověno pouze z pohledu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z., kdy výplatou částky 11 000 Kč na svůj účet žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Rozhodnou skutečností bylo, že peníze vyplatil právní předchůdce žalobkyně žalovanému, kdy provedené důkazy tuto skutečnost prokázaly, neboť z předložených důkazů o výplatě peněz bylo zjištěno, že částka 11 000 Kč byla z bankovního účtu věřitele postupně zaslána na účet žalovaného. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co bylo k rukám žalovaného plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 11 000 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena, přičemž žalovaný nic nesplatil. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že první kvalifikovanou výzvou k plnění bezdůvodného obohacení byla předžalobní výzva k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na jí známou adresu žalovaného dne 20. 10. 2020. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději třetím pracovním dnem po odeslání podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019), tj. dnem 23. 10. 2020. Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ke dni 26. 10. 2020 (viz text předžalobní výzvy), jelikož tak neučinil, dostal se dne 27. 10. 2020 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 27. 10. 2020 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně, ke dni 16. 6. 2017 (od kdy žalobkyně úrok požadovala) činila zákonná výše úroku z prodlení 8,05 % ročně. Soud určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,05 % ročně i od 27. 10. 2020, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 2 071 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, odměna advokáta ve výši 750 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 300 Kč (sepis předžalobní výzvy byl honorován pro jednoduchost polovinou, tj. částkou 150 Kč), náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad byla přiznána ve výši 221 Kč. V souvislosti s otázkou posouzení procesního úspěchu a neúspěchu je nutno uvést, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky či úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Žalobkyně měla částečný procesní úspěch vyjádřený výrokem I. rozsudku (součet jistiny a příslušenství zkapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu, tj. 11 000 Kč + 362 Kč jako úroku z prodlení 8,05 % ročně z 11 000 za dobu od 27. 10. 2020 do 24. 3. 2021, celkem 11 362 Kč), v rozsahu částek uvedených ve výroku II. rozsudku (součet kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. 1 114 Kč jako úroku z prodlení 8,05 % ročně z 11 000 za dobu od 25. 7. 2019 do 26. 10. 2020 + 1 807,39 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení + 5 199 Kč jako úroku, celkem 8 120 Kč) byla neúspěšná. Předmětem řízení byla částka 19 482 Kč (součet jistiny 11 000 Kč + kapitalizované příslušenství v celkové sumě 8 482 Kč). Náklady celkem činily částku 2 071 Kč, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 58 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 % (úspěch 58 % mínus neúspěch 42 %), tj. v částce 331 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.