111 C 63/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 589 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 589 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 545,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 052,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 754,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 19,98 % ročně z částky 3 754,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 5 589 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 545,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 052,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 754,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 19,98 % ročně z částky 3 754,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 9. 10. 2013 s právním předchůdcem žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem odeslaným nejméně sedm dnů před podáním žaloby, dluh zaplacen nebyl.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že měla ochotu dluh splatit, ale poslední čtyři splátky věřitel nepřijal, protože zástupce věřitele oprávněný k výběru splátek v hotovosti se nedostavil ani po urgencích žalované.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 9. 10. 2013 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] [IČO] a žalovanou jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku v částce 14 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky půjčky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 25 705 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 11 705 Kč v 59 týdenních splátkách po 429 Kč s poslední 60. splátkou ve výši 394 Kč, první splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy, poslední ke dni 3. 12. 2014. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 1 788 Kč, poplatku za administrativní činnost v částce 2 661 Kč a úhradou za hotovostní inkaso splátek v částce 7 256 Kč. Žalovaná si ve smlouvě měla možnost zvolit úhradu nikoliv hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, ale bezhotovostním převodem na účet věřitele, což zpoplatněno nebylo. V případě hotovostního inkasa se věřitel za úplatu zavázal v dohodnutých termínech zasílat do místa bydliště žalované oprávněného zástupce, pověřeného k výběru splátek, žalovaná jako dlužník se zavázala řádně uchovávat tzv. kartu splátek. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Strany si dohodly, že splátky zaplacené dlužníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Současně bylo dohodnuto, že bude-li dlužník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Smluvní strany si dále dohodly, že v případě splatnosti v rozsahu 60 splátek činí úroková sazba 19,98 % ročně. Pro případ prodloužení doby trvání smlouvy v důsledku prodlení s úhradou splátek bylo dohodnuto, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena. Dlužník (žalovaná) svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o půjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty (tato listina soudu předložena nebyla). Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovanou ve výši 9 782,12 Kč. Postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 20. 1. 2020, oznámení bylo žalované zasláno na smluvní adresu poštou dne 14. 2. 2020. Předžalobní upomínkou vyhotovenou dne 23. 4. 2020 žalovanou vyzval k úhradě dluhu ve výši 7 465,75 Kč do 30. 4. 2020, jinak bude podána žaloba k soudu, upomínka byla žalované odeslaná poštou dne 24. 4. 2020. Z nesporného tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná na svůj smluvní závazek do doby podání žaloby zaplatila celkem částku 20 116 Kč.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla písemnou formou uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka 14 000 Kč, kterou měla v týdenních splátkách vrátit spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 11 705 Kč, jenž byl tvořen součtem částky úroku dohodnutého v podobě určené částky, poplatku za administrativu a úhradu za hotovostní inkaso, kdy žalovaná měla na výběr volbu platby v hotovosti nebo převodem na účet, což zpoplatněno nebylo. Žalovaná neplnila povinnost splácet dluh řádně a ke dni 8. 5. 2018 zaplatila splátku naposledy, přičemž splatnost poslední splátky nastala při řádném průběhu ke dni 3. 12. 2014. Ke dni zahájení soudního řízení měla žalovaná na svůj dluh splacenu částku 20 116 Kč Smlouva o půjčce obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, žalobkyně však soudu nepředložila žádný důkaz, z něhož bylo možno zjistit osobní a majetkové poměry žalované v době uzavření smlouvy, ani způsob, jakým byla schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet posouzena. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovanou k plnění dluhu vyzvala dopisem.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě původní věřitel půjčil žalované finanční částku a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Smlouva je dle § 52 obč. zák. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Půjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze žalované byly předány, smlouva se proto stala účinnou a právnímu předchůdci žalobkyně, a tedy i žalobkyni, které byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), vznikl nárok na vrácení půjčky. Soud však smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že tato smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 9 odst. 1 věty poslední zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle uvedeného zákonného ustanovení byl poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování měl vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o půjčce zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smluv. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že provedla postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získala informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalované) a mohla tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně spotřebitelský úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. S uvedenými závěry se soud plně ztotožňuje a posuzovaný případ neskýtá žádných důvodů se od těchto formulovaných závěrů odchýlit. Na tomto místě soud rovněž odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že žalobkyně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku) s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovanou je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalované bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 14 000 Kč, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná však již před podáním žaloby věřiteli zaplatila částku 20 116 Kč, tak bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala a nadále nic nedluží. Žaloba byla proto jako nedůvodná zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.