111 C 73/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 152 683,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 265 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 265 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 3. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 123 418,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 66 000,74 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 4. 2. 2023 do 2. 6. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 39 735,74 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 3. 6. 2023 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 52 863 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2023 domáhala po žalované zaplatit částku 152 683,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 66 000,74 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 52 863 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne 30. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 45 000 Kč, peníze byly žalované vyplaceny, úvěr měl být vrácen v 72 měsíčních splátkách po 1 158 Kč, dluh měl být splacen v celkové výši jistiny a úvěru v částce 83 376 Kč, úrok činil 23 % ročně, žalovaná zaplatila celkem jen 9 735 Kč, žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni 21. 12. 2022, dluh byl tvořen nesplacenou jistinou ve výši 45 000 Kč, úroky, úroky z prodlení, odměnou za inkasní služby, cenou za doplňkové služby, náklady na upomínkování a smluvní pokutou, vše celkem ve výši 152 683,88 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k prvnímu jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, zásilka s žalobou a předvoláním jí byla doručena dne 29. 5. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z emailu žalobkyně ze dne 30. 5. 2022 z 14.33 hodin bylo zjištěno, že žalobkyně žalované na email [email] zaslala instrukci k provedení verifikační platby a návrh smlouvy ve vztahu k uzavření smlouvy [číslo]. Z emailu žalobkyně ze dne 30. 5. 2022 z 14.47 hodin na email [email] bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila podpis smluvní dokumentace a tuto společně s předsmluvními informacemi žalované zaslala v příloze emailu, současně vyzvala žalovanou k provedení verifikační platby 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] na účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že dle obsahu měla být uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovanou jako spotřebitelem, datum podpisu byl uveden 30. 5. 2022, čas podpisu 14.47 hodin, podpis žalované tvořil sms kód [číslo], jenž měl být potvrzen z telefonního čísla [číslo]. Obchodní podmínky uvedené ve smlouvě popisovaly proces uzavření smlouvy v článcích [číslo] až [číslo], dle nichž k podpisu došlo tím, že spotřebitel v klientské zóně odškrtl políčko„ Souhlasím se zněním smluvní dokumentace“ a poté klikl na tlačítko„ Podepsat“, tím mu měla být automaticky odeslána SMS zpráva s jedinečným SMS kódem na jeho telefonní číslo a po jejím zápisu na vyhrazené místo měl odkliknout„ Potvrdit SMS kód“ a tím se smlouva považovala za podepsanou. Smluvně popsaný proces přidělení jedinečného kódu právě a jen žalované žalobkyně v řízení nedoložila. Žalovaná vzhledem ke své procesní pasivitě uzavření smlouvy neučinila za nesporné. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 45 000 Kč tak, že částka 22 510 Kč bude uhrazena na účet žalobkyně k zaplacení předchozího závazku žalované vůči ní ze smlouvy [číslo] ze dne 25. 2. 2022 a částka 13 490 Kč bude žalované vyplacena na bankovní účet do pěti pracovních dnů. Částku 9 000 Kč si žalobkyně rovnou započetla na náklady poskytnutí úvěru. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 1 158 Kč v celkové výši 83 376 Kč do 15. 5. 2028, úrok činil 23 % ročně. Smlouva obsahovala i Přílohu [číslo] k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zde bylo uvedeno, že žalovaná nemá vyživovací povinnost, je rozvedená, zaměstnán u [právnická osoba] [obec], [anonymizována tři slova], [IČO] v pracovním poměru s výdělkem 20 546 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou s bez toho, že údaje byly ověřeny u zaměstnavatele), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 3 000 Kč na bydlení (rovněž bez další specifikace) a 3 000 Kč na pravidelné finanční závazky, což měli být splátky předchozího úvěru. Měsíční zůstatek byl uveden v částce 12 599 Kč se závěrem, že žalovaná jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně měla k dispozici kopii rodného listu a občanského průkazu žalované, kterou předložila k důkazu s potvrzením ministerstva vnitra, že tento se nenachází v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dále měla k dispozici výpis z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 2. 2022 do 30. 4. 2022, který předložila k důkazu a z něhož bylo zjištěno, že v daném období měla žalovaná příjem jen v podobě mzdy. Žalobkyně měla dále k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku, rejstříku exekucí a registru Solus, žalovaná nikde neměla záznam. Z výpisu banky o převodu peněz bylo zjištěno, že dne 31. 5. 2022 byl zaúčtován převod z účtu žalované na účet žalobkyně částky 1 Kč s variabilním symbolem [číslo] (číslo smlouvy) a zprávou pro příjemce„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy c. [číslo]“. Z výpisu banky o převodu peněz soud dále zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 31. 5. 2022 převedena na účet žalované částka 13 490 Kč a dále byla převedena částka 22 510 Kč na jiný účet žalobkyně, u obou převodů byl uveden variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy, u částky 13 490 Kč to bylo [číslo] u převodu částky 22 510 Kč to bylo [číslo]. Z potvrzení o vyplacení úvěru a z potvrzení o úhradě dluhu zhotovených žalobkyní dne 31. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalované oznámila výplatu částky 22 510 Kč, kterou byl zaplacen její dluh z dřívějšího závazku vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] výplatu částky 13 490 Kč na účet žalované, částka 9 000 Kč pak byla započtena na náklady žalobkyně. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 11. 2022 první upomínku vůči žalované k úhradě dluhu ve výši 1 497 Kč z titulu plnění ze smlouvy [číslo] spolu s úhradou upomínky ve výši 300 Kč, dne 5. 12. 2022 vyhotovila druhou upomínku na částku 1 947 Kč spolu s úhradou první upomínky ve výši 300 Kč a druhé upomínky ve výši 500 Kč. Obě upomínky byly žalované odeslány poštou na adresu [adresa], což bylo zjištěno z předložených poštovních archů. Tato adresa nebyla uvedena ve smlouvě a nejednalo se ani o tehdejší adresu trvalého pobytu. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 21. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení částky 153 094,69 Kč a částky 18 295 Kč do 3. 2. 2023, současně ji poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 21. 12. 2022 na adresu [adresa], což bylo zjištěno z poštovního archu. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky nebyla dne 30. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a ani jinak. Žalobkyně žalované na její bankovní účet vyplatila dne 31. 5. 2022 částku 13 490 Kč, stejného dne vyplatila žalované i částku 22 510 Kč, tuto částku jako úhradu jejího předchozího závazku. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila žalobkyni částku v celkové výši 9 735 Kč. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění tvrzeného úvěru ke dni 21. 12. 2022. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalované k dispozici ve výši 12 599 Kč, aniž by zjišťovala jiné výdaje žalované než na bydlení a závazky vůči dalším věřitelům, přičemž žalovaná měla jediný příjem ze mzdy v částce 20 546 Kč a výdaj na bydlení byl uveden v podhodnocené výši 3 000 Kč. Upomínky k úhradě dluhu i předžalobní výzva byly žalované odeslány na poštou na adresu [adresa], tato adresa nebyla uvedena ve smlouvě a nejednalo se ani o tehdejší adresu trvalého pobytu žalované.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalované, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (uznávaný) elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V dané věci provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co ve svých obchodních podmínkách označila za kontraktační proces. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, se soud musí zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jelikož v této věci k uzavření smlouvy nedošlo, soud otázku úvěruschopnosti žalované již právně nehodnotil. Žalobkyně žalované z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytla částku 36 000 Kč (13 490 + 26 510), v důsledku přijetí plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaná žalobkyni zaplatila částku 9 735 Kč. Plnění žalované je třeba odpočítat od nároku žalobkyně bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2992 o. z.). S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno co do částky 26 265 Kč. Jelikož je žalovaná se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 26 265 Kč, a to ode dne 3. 6. 2023 do zaplacení, neboť žalovaná byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána až samotnou žalobou, která jí byla doručena 2. 6. 2023, tudíž do prodlení se poprvé dostala dne následujícího. Předchozí upomínky a předžalobní výzva od žalobkyně se nedostaly do sféry dispozice žalované, neboť byly zasílány na adresu, se kterou dle obsahu spisu neměla žalovaná nic společného. Jelikož žalovaná ani k době plnění nic netvrdila, byla jí povinnost k úhradě dluhu stanovena v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované, která byla dle výsledku řízení převážně procesně úspěšná, žádné náklady v řízení nevznikly.