111 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., Anonymizováno , zapsaná Anonymizováno ,sč. zápisu Anonymizováno ,IČ - Anonymizováno , jednající v ČR prostř. Jméno žalobkyně A ., organizační složka,IČO IČO žalobkyně B ,sídlem Adresa žalobkyně B , Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 49 246,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení úroku , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 2 % ročně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , právnická osoba, , sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku , částka, a příslušenství. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, a měl ho zaplatit v 84měsíčních splátkách po , částka, , žalovaný dosud dluží jistinu , částka, a smluvní úrok, nic nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, žaloba i předvolání byly doručeny dne , datum, náhradní formou dle § 50m občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z žádosti o zřízení účtu a ze smlouvy o vedení účtu soud zjistil, že ke dni , datum, žalobkyně žalovanému zřídila účet , Anonymizováno, . Z žádosti o poskytnutí úvěru a smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena smlouva o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . K uzavření smlouvy mělo dojít elektronickou cestou. V textu listiny se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnou jím požadovaný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, převodem na účet č. , č. účtu, nazvaný , Anonymizováno, , žalovaný se zavázal v 84měsíčních splátkách ve výši , částka, úvěr do , datum, splatit. Úrok činil , Anonymizováno, % ročně. Žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit částku , částka, . Soudu předložená listina datovaná dnem , datum, nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce žalobkyně v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina nemá žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Podle textu předložené smlouvy byla žalovaným smlouva podepsána v mobilní aplikaci prostřednictvím PIN s číslem potvrzovací žádosti , Anonymizováno, . Soudu nebyla předložena komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního kódu právě jen pro žalovaného. Z výpisu sms komunikace ze dne , datum, taková informace zjištěna nebyla. Smlouva měla být uzavřena za účinností podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů, obchodních podmínek žalobkyně pro účty fyzických osob a sazebníku účinných ke dni , datum, . V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl své osobní a majetkové poměry, žalobkyně o žalovaném věděla, že je , Anonymizováno, , nemá vyživovací povinnosti, jeho příjem činí , částka, měsíčně bez uvedení zdroje, kolonka pro závazky (náklady na bydlení) nebyla vyplněna. Ze záznamu o procesu zkoumání úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně příjmy žalovaného kontrolovala z příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně, jeho příjem takto určila částkou , částka, , výdaje odvodila z interního ekonomického modelu částkou , částka, měsíčně. V době žádosti o úvěr žalovaný mimo žalobkyni nesplácel jiné finanční produkty a nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Žalovaný nebyl v exekuci ani v insolvenci. Z výpisu , Anonymizováno, žalovaného bylo zjištěno, že se jednalo o běžný účet vedený žalobkyní od , datum, , výpis končil dnem , datum, a dne , datum, byla žalovanému na účet vyplacena částka , částka, z prostředků žalobkyně. Z historie úvěru za dobu od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, dne , datum, , naposledy na dluh platil dne , datum, a k tomuto dni neměl splacenu částku , částka, . Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne , datum, žalovaného vyzvala k úhradě dluhu , částka, do sedmi dnů od doručení s tím, že pokud nezaplatí, tak žalobkyně ve stejné lhůtě od smlouvy o úvěru odstoupí. Dle poštovní dodejky byl dopis žalovanému odeslán na smluvně dohodnutou korespondenční adresu, z níž se vrátil nedoručený z důvodu odstěhování adresáta. Dle obchodních podmínek pro hotovostní úvěry uvedených v § 13 odst. 10 k odstoupení došlo dle žalobkyně ke dni , datum, . V předžalobní výzvě ze dne , datum, zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši , částka, s příslušenstvím a náklady zastoupení do 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla poštou na smluvní korespondenční adresu žalovaného (odlišnou od trvalého pobytu) odeslána dne , datum, .

4. Skutkový stav v podobě uvedené v předchozím odstavci byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřel žalovaný. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. I tzv. IP adresa je unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele tohoto zařízení. Proto smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s jeho osobou a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši , částka, , soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Pokud žalovaný před podáním žaloby na dluh plnil a v době podání žaloby dlužil na jistině částku , částka, , tak nadále tuto dluží, v této výši se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na jí známou adresu žalovaného dne , datum, , jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne , datum, , který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě do 10 dnů od doručení, tj. do , datum, , jelikož tak neučinil, dostal se dne , datum, dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

5. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce , částka, , neboť neúspěch žalobkyně byl jen v poměrně nepatrné části žalobního nároku. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku , částka, , výše nákladů byla proto dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) redukována. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po , částka, dle § 14b odst. 1 a. t. ve znění do , datum, , celkem , částka, , náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby vždy po , částka, za jeden úkon dle § 14b odst. 2 a. t., celkem , částka, , k nákladům patří i náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce , částka, .