111 C 87/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 19 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 25. 11. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 961 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 25. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 19 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 25. 11. 2023 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 5. 2023, ve stejný den žalovaná úvěr ve výši 15 000 Kč i čerpala a měla ho zaplatit s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč do 30 dnů od poskytnutí, žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne 4. 4. 2024 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z formuláře o předsmluvních informacích a smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru označená dvěma identifikační čísly (dále jen „ID“) a to ID žádosti , Anonymizováno, a ID klienta , Anonymizováno, . K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . V textu listiny se žalobkyně zavázala žalované převodem na účet č. , č. účtu, vyplatit částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala částku s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč vrátit žalobkyni v částce 15 594 Kč do 16. 6. 2023. Soudu předložená listina datovaná dnem 17. 5. 2023 nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce žalobkyně v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalované listina nemá žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovanou, jako podepisující osobou. Podle textu předložené smlouvy byl vytvořen pojem „kód“. Kód měl být použit jako podpis klienta na smlouvě. V soudu předložené smlouvě je na straně žalované uveden kód , Anonymizováno, a uvedena IP adresa zařízení, na kterém měla být smlouva podepsána. Soudu nebyla předložena komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení uvedeného unikátního kódu. Žalobkyně dvěma výpisy z účtu doložila, že dne 17. 5. 2023 žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč. Dalším výpisem z účtu doložila, že z účtu stejného čísla byla na účet žalobkyně dne 14. 6. 2023 odeslána částka 1 Kč, v tomto výpisu byla žalovaná označena jménem a příjmením jako majitelka odesílajícího účtu. Úhrada více jak částky 1 Kč nebyla z ostatních důkazů zjištěna. V předžalobní výzvě ze dne 10. 11. 2023 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 19 960 Kč do 24. 11. 2023, výzva byla poštou na adresu trvalého bydliště žalované odeslána dne 13. 11. 2023.

4. Soud v řízení provedl důkaz i potvrzením o provedení ověření bonity žalované, sazebníkem žalobkyně, výpisem čerpání a úhrad. Z těchto listin zjistil, že žalobkyně před dnem 17. 5. 2023 ověřila bonitu žalované se závěrem, že s příjmem ze mzdy ve výši 30 000 Kč, dvěma vyživovacími povinnostmi, splátkami jiným společnostem ve výši 3 500 Kč měsíčně, příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč a absencí záznamu v registrech dlužníků je schopna splatit dluh z úvěrové smlouvy.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Pro absenci prokázání procesu přidělení podpisového kódu žalované, nemohl být takový údaj bez dalšího považován za identifikační znak žalované. Tzv. IP adresa je unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele zařízení. Proto smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s její osobou a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalované byla z prostředků žalobkyně zaslána na její účet částka ve výši 15 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Pokud žalovaná před podáním žaloby na dluh zaplatila částku 1 Kč, tak nadále dluží částku 14 999 Kč, o kterou se obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalované došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). V rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 961 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne 13. 11. 2023, jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 16. 11. 2023, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalované (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě do 24. 11. 2023, jelikož tak neučinila, dostala se dne 25. 11. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 2 252 Kč. Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby částku 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 75 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % (úspěch 75 % mínus neúspěch 25 %), tj. v částce 1 126 Kč.