111 C 98/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 37 493,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 018,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 12. 11. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 3 475 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 436,40 Kč od 26. 3. 2019 do 1. 10. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 612,65 Kč od 26. 3. 2019 do 1. 10. 2021, úroku ve výši 18,4 % ročně z částky 34 018,22 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 34 018,22 Kč za dobu od 2. 10. 2021 do 11. 11. 2021 ve výši 8,5 % ročně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 324 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplatit částku 37 493,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 26. 3. 2019 smlouvu o úvěru na částku 81 000 Kč, žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, věřitel úvěr celý zesplatnil ke dni 6. 8. 2021, dosud dluží žalovanou částku, pohledávka byla postoupena žalobkyni, žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu k zaplacení dluhu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, žaloba a předvolání k jednání byli žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 3. 5. 2022, k prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“) jako postupitelem a [právnická osoba] a.s., [IČO] jako postupníkem dne 9. 9. 2021, v příloze [číslo] smlouvy byla v seznamu postoupených pohledávek uvedena i pohledávka za žalovaným dle podané žaloby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a.s., [IČO] jako postupitelem a žalobkyní dne 1. 10. 2021, v příloze [číslo] smlouvy byla v seznamu postoupených pohledávek uvedena i pohledávka za žalovaným dle podané žaloby. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel i následný věřitel postoupení pohledávky oznámili žalovanému dopisem ze dne 14. 10. 2021 a ze dne 1. 11. 2021. Z podacího archu pošty bylo zjištěno, že první oznámení bylo žalovanému odesláno na adresu [adresa žalovaného]. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný dne 26. 3. 2019 vlastnoručně podepsal žádost o poskytnutí úvěru vůči původnímu věřiteli, žádal o úvěr ve výši 60 000 Kč, v žádosti uvedl, že je svobodný, žije sám, nemá vyživovací povinnosti, má maturitu a pracuje od 31. 3. 2017 jako zaměstnanec s příjmem 18 148 Kč v pracovním poměru na dobu určitou, bydlí v družstevním bytě, doklad o výši příjmu předložen nebyl, u platby nájemného bylo uvedeno 0 Kč. Finanční závazky žalovaného v žádosti uvedeny nebyly. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena dne 26. 3. 2019 písemnou formou, listina obsahuje podpis žalovaného, který je tzv. biometrickým podpisem, výše úvěru byla sjednána v částce 81 000 Kč s tím, že částkou 19 705 Kč bude uhrazen dluh žalovaného z úvěrové smlouvy rovněž uzavřené s původním věřitelem, zbytek úvěru bude žalovanému vyplacen bez určení jeho použití, k výplatě mělo dojít nejpozději ke dni 18. 4. 2019, žalovaný se zavázal úvěr splatit do 21. 3. 2022 po 2 987 Kč měsíčně s úrokem ve výši 18,4 % ročně v 36 splátkách počínaje dnem 23. 4. 2019, celkem měl žalovaný zaplatit částku 106 540 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek bylo dohodnuto, že původní věřitel může prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě a potom bude žalovaný povinen jednorázově zaplatit všechny dluhy z úvěru za podmínek dle písemné výzvy. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník služeb původního věřitele. Z interního výpisu původního věřitele bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán výplatou částky 19 509,30 Kč a částky 61 490,70 Kč, dluh žalovaného na jistině činí částku 34 018,22 Kč, na úrocích částku 436,40 Kč a na poplatcích částku 3 475 Kč. Z upomínky bylo zjištěno, že původní věřitel vyzval dopisem ze dne 5. 7. 2021 žalovaného k úhradě dluhu ve výši 12 045 Kč do 6. 8. 2021. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo zjištěno, že původní věřitel dopisem ze dne 7. 8. 2021 oznámil žalovanému okamžitou splatnost celé zbývající částky úvěru z důvodu dluhu na splátkách, ke dni 6. 8. 2021 činil dluh částku 37 657 Kč. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně dopisem ze dne 1. 1. 2021 vyzvala žalovaného k zaplacení částky 45 808,94 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla na adresu trvalého bydliště žalovaného odeslána dne 4. 11. 2021.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), a to písemnou formou. Dle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně jako původní věřitel žalovanému na jeho žádost úvěr, a to tak, že na úhradu předchozího závazku žalovaného vůči původnímu věřiteli byla poskytnuta částka 19 705 Kč, částka 61 295 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného bez uvedení účelu. Žalovaný nehradil dluh řádně. Původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 7. 8. 2021. Při uzavření smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, přičemž výše mzdy žalovaného nebyla ověřena a u nájemné bylo uvedeno ve výši 0 Kč bez bližšího vysvětlení. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni písemnou smlouvou ke dni 9. 9. 2021. Žalovaný dluh nebyl zaplacen ani po odeslání předžalobní výzvy dne 4. 11. 2021.

5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V projednávané věci byl ve smlouvě obsažen podpis žalovaného. Jednalo se o tzv. dynamický biometrický podpis (dále jen„ DBP“). DBP vzniká snímáním vlastnoručního podpisu s využitím speciálního zařízení (např. tablet). Ten zachycuje dynamické vlastnosti podpisu, jako jsou čas, tlak, rychlost, forma a tvar, křivky, velikost a jiné. Uvedené vlastnosti představují biometrickou stopu, která je unikátní pro každého jednotlivce. Oproti běžnému podpisu tak DBT umožňuje lépe ověřit a potvrdit, že dokument skutečně podepsala deklarovaná osoba (k biometrickému podpisu viz např. [příjmení], F., [příjmení], F. Písemnost, elektronický a biometrický podpis v elektronickém právním jednání. Bulletin advokacie. [číslo] s. 31). V kontextu posuzované věci je stěžejní naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal. Zatímco listinné dokumenty se nejčastěji opatřují vlastnoručním podpisem (uvedení jména a příjmení), elektronické dokumenty nutno podepsat pomocí tzv. elektronického podpisu, jehož právní status zakotvuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016 (před jeho účinností to byl zákon č. 227/2000 Sb.). Zaručený elektronický podpis je plnohodnotným ekvivalentem úředně ověřeného vlastnoručního podpisu a vyznačuje se vysokou míru spolehlivosti a autentičnosti, což je dáno systémem certifikace. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda původní věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle provedeného dokazování však původní věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalovaného úvěr řádně splácet nedostatečně. Původní věřitel kalkuloval s částkou 18 148 Kč jako s neověřeným jediným příjmem žalovaného, přičemž u výdajů na bydlení byla uvedena částka 0 Kč a nebyla provedena kalkulace ani žádných jiných výdajů žalovaného. Pokud původní věřitel dospěl k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr ve splátkách po 2 987 Kč měsíčně po dobu 36 měsíců, pak s tímto se soud neztotožňuje. Doba tří let je natolik dlouhá, aby zjištěné poměry žalovaného poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že žalovaný bude schopen částku splátky řádně platit, navíc za stavu, kdy žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy měl splácet minimálně jeden úvěr vůči samotnému původnímu věřiteli a byl i s tímto v prodlení. I z této skutečnosti mohl původní věřitel vyvodit odpovídající závěry o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr splácet řádně. Protože nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitel žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru fakticky poskytl částku 81 000 Kč, v důsledku přijetí plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Rozdíl toho, co žalovaný dostal, a toho, co zaplatil, činil částku 34 018,22 Kč. Proto bylo žalobě vyhověno co do této částky dlužné jistiny. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení, a to ode dne 12. 11. 2021 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou žalobkyně odeslané dne 4. 11. 2021 s termínem splnění do 7 dnů od odeslání, tj. do 11. 11. 2021. Soud je s přihlédnutím k důvodové zprávě toho názoru, že § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobce domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobce domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný k době plnění nic netvrdil, byla mu povinnost k úhradě dluhu stanovena v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 4 053 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 1 875 Kč, odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad byla přiznána ve výši 378 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 91 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 82 % (úspěch 91 % mínus neúspěch 9 %), tj. v částce 3 324 Kč.