111 C 99/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 2 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku , částka, a zákonný úrok z prodlení z téže částky ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, , žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, a měl ho zaplatit s úrokem v celkové výši dluhu , částka, do , datum, , žalovaný na dluh nic nezaplatil, neučinil tak ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru, potvrzení o platbě, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako „věřitel“) společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , dle níž se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet č. , č. účtu, vyplatit částku , částka, a žalovaný se měl zavázat stejnou částku s úrokem ve výši , Anonymizováno, % vrátit ke dni , datum, . Soudu předložená listina datovaná dnem , datum, nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala podpis žádné ze stran. Podle textu předložené smlouvy byl vytvořen pojem „kód“, kdy kód měl být vygenerovaný automaticky. Kód měl být použit jako podpis klienta na smlouvě. V předložené smlouvě není na straně žalovaného uveden žádný kód, pouze sdělení, že byl odeslána na telefon č. , hodnota, . Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního kódu. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne , datum, věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Že jde o účet žalovaného, bylo prokázáno verifikační platbou ve výši , částka, uskutečněnou z téhož účtu dne , datum, , protiúčet rovněž nesl název shodný se jménem a příjmením žalovaného. Věřitel dopisem ze dne , datum, oznámil žalovanému postoupení jeho pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne , datum, společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě „do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne , datum, . V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou jeho a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši , částka, , soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Žalovaný před podáním žaloby nic nezaplatil a nadále dluží částku , částka, , o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu označené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně (právní nástupkyně původního věřitele), která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne , datum, , jak se podává z podacího lístku odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne , datum, , který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě „do tří dnů“, tj. do , datum, , jelikož tak neučinil, dostal se dne , datum, dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni , datum, činila zákonná výše úroku z prodlení 12,75 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve výši 14,75 % ročně (měla za to, že k prodlení došlo již ke dni , datum, ). V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

5. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce , částka, , neboť neúspěch žalobkyně byl jen v poměrně nepatrné části žalobního nároku. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku , částka, , výše nákladů byla proto dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) redukována. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po , částka, dle § 14b odst. 1 a. t. ve znění do , datum, , celkem , částka, , náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby vždy po , částka, za jeden úkon dle § 14b odst. 2 a. t., celkem , částka, , k nákladům patří i náhrada 21% DPH, kterou je advokát povinen z přiznané odměny a náhrad odvést v částce , částka, .