112 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání osobního automobilu <b>I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni osobní automobil tovární značky Ford Mondeo, Kombi, [příjmení]: WF0GXXGBBG9R12232, barvy šedé metal, [registrační značka], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 200 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat jí osobní automobil zn. Ford Mondeo Kombi, [registrační značka]. Žalobu odůvodnila tvrzením, že se stala vlastníkem předmětného vozidla dle kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž kupní cenu uhradila v plném rozsahu ze svých prostředků, které získala navýšením stávajícího úvěru u [právnická osoba] Účastníci žili ve společné domácnosti do měsíce června 2020 a poté co žalovaný odešel ze společné domácnosti, dohodli se, že toto vozidlo bude užívat do doby, než si zakoupí vozidlo nové žalovaný, nejpozději však do [datum]. Žalovaný hradil náklady spojené s provozem vozidla, pojištění a případné opravy vozidla. Po uplynutí sjednané lhůty k zapůjčení však žalovaný vozidlo žalobkyni zpět nepředal, ačkoli byl o to opakovaně vyzýván. V důsledku toho žalobkyně z vozidla odebrala registrační značky, které uložila v depozitu u Magistrátu města Havířova, zrušila pojištění vozidla, vyzývala žalovaného k jeho vydání, avšak žalovaný jí nesdělil, kde se vozidlo nachází.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Potvrdil, že si žalobkyně vozidlo koupila z úvěru poskytnutého [právnická osoba] Účastníci se však dohodli, že si žalobkyně koupí vozidlo nové a žalovaný si od ní odkoupí vozidlo [příjmení] [jméno] za částku 100 000 Kč, kterou uhradil převodem na účet žalobkyně dne [datum]. Poté začal vozidlo užívat výlučně žalovaný, platil veškerý servis, opravy, pojistku a náklady spojené s provozem vozidla. Opakovaně žalobkyni žádal o přepis vozidla v registru vozidel, což žalobkyně přislíbila udělat, avšak postupem času začala po žalovaném požadovat, aby jí za zakoupené vozidlo uhradil více peněz, což žalovaný odmítl. Ve vztahu k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky žalovaný své tvrzení u jednání dne [datum] upřesnil tak, že tato kupní smlouva byla uzavřena v bydlišti účastníků za přítomnosti [jméno] [příjmení] v den, kdy došlo k převodu částky 100 000 Kč na účet žalobkyně. Původně byla sjednána kupní cena ve výši 120 000 Kč, kdy část kupní ceny byla hrazena převodem na účet žalobkyně ve výši 100 000 Kč a ve výši 20 000 Kč byla hrazena úhradou za výměnu pneumatik v novém vozidle Peugeot a jeho pojištění.

3. Žalobkyně potvrdila, že jí žalovaný dne [datum] zaslal na její účet částku 100 000 Kč, avšak účelem bylo to, aby žalobkyni přispěl na koupi osobního automobilu Peugeot 508, který si dne [datum] zakoupil otec žalobkyně [jméno] [příjmení], který je invalidní. Z důvodu svého [anonymizováno] stavu měl nárok na dávku pro osoby se [anonymizováno] postižením, a to v částce 200 000 Kč, který mu byl přiznán a vyplacen dle rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě, které nabylo právní moci [datum]. Kupní cena za vozidlo Peugeot činila 292 999 Kč včetně 21% DPH a žalovaný zaslal na účet žalobkyně částku chybějící na zaplacení kupní ceny ve výši 100 000 Kč. Tuto částku však žalobkyně žalovanému vrátila v rozsahu částky 49 000 Kč dne [datum] poté, co jí bylo vráceno 50 852 Kč jako vratka DPH. Zbylých 51 000 Kč žalobkyně uhradila na účet žalovaného v nepravidelných platbách. Popřela, že by jí žalovaný poskytl na koupi vozidla [příjmení] [jméno] částku 100 000 Kč. Žádná kupní smlouva mezi účastníky o prodeji vozidla žalovanému neexistovala. Žalovaný se na koupi vozidla [příjmení] [jméno] nijak nepodílel a žalobkyni neuhradil žádnou platbu. Potvrdila, že po dobu, kdy žalovaný předmětný automobil užíval, hradil náklady s provozem vozidla, na tom byli domluveni. Pro žalovaného to bylo výhodné, neboť nemusel investovat do nového vozidla a nemusel hradit půjčovné.

4. Z technického průkazu ve vztahu k vozidlu [příjmení] [jméno] Kombi, [registrační značka] soud zjistil, že jako vlastník je v tomto technickém průkazu vedena žalobkyně, a to od [datum] s tím, že se jedná o čtvrtého vlastníka tohoto vozidla, které bylo poprvé zaregistrováno dne [datum].

5. Z nesporných tvrzení účastníků a kupní smlouvy č. K1255441, včetně faktur k této kupní smlouvě, bylo zjištěno, že žalobkyně zakoupila od [právnická osoba] a.s. vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka], barvy šedé metal, a to za ujednanou kupní cenu 159 499 Kč, dále bylo k vozidlu sjednáno pojištění vozidla (zjištěno z přihlášky do pojištění ze dne [datum]), a žalobkyně dne [datum] uhradila na účet [právnická osoba] a.s. celkem 166 193 Kč ze svého účtu vedeného u [právnická osoba], kdy jí na tento účet byl ke dni [datum] poskytnut kontokorent ve výši 150 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za měsíc březen 2018). Předmětné vozidlo bylo pojištěno pojistnou smlouvou o komplexním pojištění vozidla [číslo] ze dne [datum], pojistníkem byl [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalobkyně byla v pojistné smlouvě vedena jako vlastník vozidla, jak soud zjistil z této pojistné smlouvy.

6. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaný poukázal na účet žalobkyně dne [datum] částku 100 000 Kč, která byla téhož dne připsána na účet žalobkyně.

7. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne [datum] byla na její účet připsána částka 50 852 Kč od Finančního úřadu Moravskoslezského kraje a následně dne [datum] žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 49 000 Kč.

8. Ve vztahu k vozidlu Peugeot 508, [registrační značka] soud zjistil, že jeho vlastníkem se stal [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, a vozidlo bylo zakoupeno u [právnická osoba] (zjištěno z kupní smlouvy ze dne [datum]) za částku 292 999 Kč, včetně DPH, tato činila 50 851,06 Kč. Na toto vozidlo byl rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště [obec], které nabylo právní moci [datum], přiznán příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, ve výši 200 000 Kč, jak soud zjistil z tohoto rozhodnutí a kupní cena za vozidlo Peugeot byla uhrazena zálohově v částce 99 000 Kč a bezhotovostně ve výši 193 999 Kč dle faktury [číslo] splatné dne [datum], jak bylo zjištěno z této faktury podepsané za kupujícího pana [příjmení] žalobkyní.

9. Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp.zn. 123 Nc 48/2021 soud zjistil, že toto řízení se týkalo nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného], syna účastníků, narozeného [datum], a pro účely rozhodnutí soudu o výchově a výživě nezletilého u jednání konaného dne [datum] byla vyslýchána jako účastník řízení žalobkyně, která uvedla, jaké má příjmy, výdaje, a dále, že nevlastní žádný hodnotnější majetek. Žalovaný, otec nezletilého jako účastník řízení, uvedl, jaké má své příjmy, výdaje a mj. uvedl, že vlastní osobní automobil zn. Ford Mondeo, rok výroby 2009. Ve vztahu k této jeho výpovědi se žádný z účastníků, ani právní zástupci účastníků, nevyjadřovali. U tohoto jednání pak soud schválil dohodu rodičů, podle níž byl nezletilý [jméno] svěřen do střídavé péče, a dále bylo rozhodováno o výživném ve prospěch nezletilého.

10. Z emailu právního zástupce žalovaného zaslaného právní zástupkyni žalobkyně dne [datum] bylo zjištěno, že jí dle vzájemné dohody po soudním jednání byla zaslána plná moc na přepis vozidla s žádostí o doplnění údajů žalobkyně a její ověřený podpis s tím, že žalovaný je připraven podepsat daňový odpočet pro žalobkyni a součástí tohoto emailu byla plná moc, kterou měla udělit žalobkyně žalovanému pro účely přepisu vozidla [příjmení] [jméno] na příslušném obecním úřadě. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že k přepisu tohoto vozidla nedošlo.

11. Výzvou ze dne [datum] zaslanou žalovanému doporučeně [datum] vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k vydání předmětného vozidla žalobkyni, jak soud zjistil z obsahu této výzvy a z podacího lístku.

12. Z SMS zpráv a komunikace mezi účastníky soud zjistil, že žalovaný tímto způsobem vyzýval žalobkyni k podpisu na plné moci na auto pro účely prodeje a žalobkyně po žalovaném požadovala 30 000 Kč na opravy auta s tím, že potom plnou moc podepíše, což žalovaný v této komunikaci odmítal. Na to jej žalobkyně vyzvala, aby si auto nachystal, že si pro něj přijede a žalovaný reagoval tak, že žalobkyně chce peníze za auto, které už zaplatil. V další SMS zprávě žalobkyně sdělila žalovanému, že kdyby jí řekl, že vozidlo prodá za 70 000 Kč a dal jí z toho alespoň 10 000 Kč, papír by mu podepsala. Dne [datum] pak žalobkyně zaslala žalovanému [příjmení] zprávu s dotazem, kdy si má pro auto přijet a žalovaný na to reagoval tak, že dohoda byla taková, že dostane půlku s tím, že se z toho budou platit Ríšovy věci a jestli kvůli tomu chce žalobkyně dělat problémy, takto můžou dořešit, tak jak začali. Odpovědí žalobkyně bylo, že auto je její a že si žalovaný pořídil nové vozidlo. Dále probíhala mezi účastníky [příjmení] komunikace dne [datum], kdy žalobkyně chtěla po žalovaném, aby jí sdělil, kdy dostane auto a žalovaný se ptal, kdy dostane daně, přičemž ve vztahu k daním účastníci komunikovali emailem, např. dne [datum], kdy se primárně týká email nezletilého syna účastníků a dále žalobkyně žádala žalovaného o čestné prohlášení k tomu, aby mohla žádat o vyúčtování daně s tím, že po vyřízení mu poctivě pošle polovinu.

13. Z obsahu spisu Policie ČR, obvodní oddělení [obec a číslo], sp.zn. KRPT [číslo] 2022, soud zjistil, že od [datum] probíhalo šetření z důvodu objasnění skutečností důležitých pro odhalení [anonymizováno] činu nebo přestupku a jeho pachatele ve věci prověření oznámení o možném odcizení vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], kdy v této věci byli vyslýcháni oba účastníci řízení. Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem předmětného vozidla, které má v současné době v držení žalovaný a odmítl jí ho vrátit, přičemž v důsledku toho se žalobkyně obrátila na Policii a jejím prostřednictvím věc vyřešit. Žalovaný podal vysvětlení, v němž uvedl, že vozidlo od žalobkyně zakoupil za částku 120 000 Kč. Oba účastníci v rámci tohoto prošetřování předložili listinné důkazy obdobně jako v tomto soudním sporu, přičemž policejní orgán dne [datum] rozhodl, že se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu s odkazem na absenci subjektivní stránky trestného činu, ani přestupku a může se jednat o občanskoprávní spor, tudíž věc odložil.

14. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že s žalovaným společně nehospodařili už od roku 2013, avšak bydleli v jedné domácnosti a žalobkyně hradila nájemné a přispívala i na další platby, které hradil žalovaný, a to dle rozpisů vypracovaných žalovaným. Takto probíhalo i v době, kdy s nimi bydlela svědkyně [jméno] [příjmení], takže žalovaný v podstatě hospodařil se třemi příjmy. Žalobkyně hradila veškeré platby za tzv. zaměstnanecký byt a služby a zbytek peněz z pracovního poměru, přeposílala žalovanému, ponechávala si 1 000 Kč. V roce 2018 navrhl žalovaný, že jí nabízejí navýšení půjčky na účtu a že by bylo dobré, kdyby měli dvě auta. Úvěr jí zprostředkovala [jméno] [příjmení] a z těch peněz bylo zakoupeno vozidlo [příjmení] [jméno]. Následně žalovaný navrhl, že by bylo možno žádat dotaci na automobil pro jejího invalidního otce, o kterého se starala, což žalobkyně učinila a žalovaný sehnal Peugeot, který je psaný na otce žalobkyně. Dotace na vozidlo činila 200 000 Kč, kdy k této dotaci jí žalovaný zaslal na její účet 100 000 Kč představující doložení kupní ceny na Peugeot, protože auto stálo 299 000 Kč. Poté, co jí z finančního úřadu jí přišlo 50 000 Kč, žalobkyně žalovanému přeposlala částku 49 000 Kč, protože se jednalo o vrácení daně a žalovaný to vyžadoval. Po zakoupení vozidla Peugeot tímto převážně jezdila žalobkyně, neboť vozidlo bylo psáno na jejího otce a žalovaný jezdil [příjmení]. Oba účastníci užívali na střídačku obě vozidla až do doby, než se žalovaný odstěhoval. K tomu došlo v červnu 2020, a protože neměl žalovaný jak vozit syna na hokej, umožnila mu žalobkyně, aby mohl auto užívat s tím, že bude platit veškeré náklady na provoz vozidla. Žalobkyně původně měla zájem o [příjmení], který je kombi a žalobkyně by jej využila, protože má velkého psa a bydlí na domě, Peuget je sedan. S tím však žalovaný nesouhlasil, protože Peugeot byl psán na jejího otce a dále argumentoval tím, že do vozidla [příjmení] investoval 20 000 Kč. Nyní žalobkyně užívá nový automobil, také [příjmení] Kombi, neboť s vozidlem Peugeot měla vážnou dopravní nehodu. [příjmení] nového vozidla je opět otec žalobkyně, neboť toto vozidlo nahrazovalo původní vozidlo Peugeot, které bylo psáno na něj z důvodu jeho invalidity. Žalobkyně po nehodě nenavrhovala žalovanému, aby jí vrátil [příjmení], neměla na to myšlenky. Potvrdila, že následně mezi účastníky probíhala komunikace ohledně prodeje předmětného vozidla, kdy žalobkyně chtěla po žalovaném, aby jí auto vrátil s tím, že se auto prodá a utržené peníze budou oba dva investovat do [jméno]. Vše řešili přes SMS zprávy, maily a také v poradně. Vždy po něm žádala peníze, nejprve 10 000 Kč, a poté, co zjistila, že náklady na opravu jejího nového vozidla budou nákladnější, žádala jej o 30 000 Kč, což žalovaný odmítl. Po návštěvách poradny na doporučení sociální pracovnice jí napsal žalovaný email, v němž ohledně automobilu uvedl, že nemá problém s tím, že se auto prodá a peníze investují do [jméno]. Poté proběhl soud týkající se nezletilého syna, který byl svěřen do střídavé péče, a po dvou měsících žalobkyně zjistila, že má žalovaný nové vozidlo. Začala situaci s automobilem řešit, protože již skončila technická kontrola, auto stálo na parkovišti zbytečně. Požádala proto žalovaného, zda si pro automobil může přijet, což on odmítal. Žalobkyně sundala z Fordu registrační značky a dala je do depozita. Zavolala i policii, aby jí žalovaný vozidlo vydal, ale vozidlo již před jeho domem nebylo. Nesouhlasila s tím, aby se peníze investovaly do syna účastníků, jakož i do dalšího syna, kterého má žalovaný se svědkyní [příjmení]. Účastníci rovněž řešili úlevy na daních, žalovaný jí úlevu na dani jí podepsal a žalobkyně obdržela peníze, které investovala do jejich syna.

15. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že od roku 2013 účastníci žili ve společné domácnosti a žalovaný se staral o veškeré finance, platil nákupy ze svého účtu, následně tyto nákupy sečetl a žalobkyně mu zaplatila za daný měsíc. Žalobkyně si zakoupila vozidlo [příjmení] [jméno], na což si vzala půjčku. Poté měla možnost získat dotaci na příspěvek od svého otce ve výši 200 000 Kč, měla zájem o auto v hodnotě 300 000 Kč a žalovaný v té době vlastnil Audi. Toto vozidlo prodal za 70 000 Kč a umožnil jí, aby byl zakoupen nový Peugeot. Peugeot stál 299 000 Kč, kdy část kupní ceny byla financována z dotace 200 000 Kč a žalobkyně od něj dostala 100 000 Kč na účet. Žalovaný užíval [příjmení], platil pojistku a staral se o něj. V červnu 2020 se od žalobkyně odstěhoval a vozidlo má ve svém držení, avšak neužívá jej, protože má koupeno vozidlo nové. Poté, co měla žalobkyně v lednu 2021 havárii s vozidlem Peugeot, po něm nepožadovala vrácení Fordu, on jí domluvil vozidlo BMW od příbuzného své přítelkyně [jméno] [příjmení], s níž žije v družském vztahu. Žalobkyně [příjmení] krátce užívala, ale pak už jej nechtěla a žalovaný jí pomohl pořídit nové vozidlo. [příjmení] [příjmení] [jméno] chtěl žalovaný prodat už v září 2021, žádal žalobkyni o plnou moc, což mu žalobkyně neumožnila. Poté začala SMS komunikace mezi účastníky, kdy žalobkyně po něm požadovala různé částky - 30 000 Kč, 10 000 Kč a vrácení daní s tím, že potom na něj auto přepíše.

16. Žalovaný dále vypověděl, že pro něj bylo výhodnější prodat své vozidlo Audi a vykoupit si od žalobkyně [příjmení], čímž umožnil žalobkyni koupi nového Peugeotu. Toto zrealizovali v obývacím pokoji v jejich domě za přítomnosti [jméno] [příjmení], kdy se s žalobkyní dohodli, že žalobkyně mu prodá [příjmení] za 120 000 Kč. Při té příležitosti poslal přes počítat na účet žalobkyně 100 000 Kč. Zbývajících 20 000 Kč na kupní cenu uhradil tak, že zakoupil zimní gumy na vozidlo Peugeot za 15 000 Kč a také uhradil pojistku ve výši 4 000 Kč. [příjmení] 49 000 Kč, kterou mu žalobkyně zaslala, byla na rekonstrukci pokoje syna, na vánoční dárky a náklady na wellness, které hradil. Dále žalovaný uváděl, že žalobkyni navrhl, že vozidlo [příjmení] prodá a rozdělí mezi své dvě děti, což bude i pro ni výhodné, s čímž žalobkyně souhlasila, avšak poté, co zjistila, že má nové vozidlo, zřejmě ze závisti, mu napsala zprávu, že si přijede pro staré auto. Ohledně dělení peněz mezi dvě děti se dohodli i v sociální poradně. Popřel, že by mu auto půjčila do roku 2021, kdy ho měl vrátit, a to z toho důvodu, aby mohl vozit syna [jméno], neboť jí bylo známo, že může disponovat s autem od dědy jeho přítelkyně, takže žádné auto nepotřeboval.

17. Z objednávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že se jednalo o objednávku pobytu pod Tatrami se snídaněmi i wellness a za tyto dva vouchery za období od 13. 2. do [datum] bylo zaplaceno celkem 8 680 Kč dne [datum].

18. Žalovaný dále soud předložil lístky (bez uvedení přesných dat), které si pro účely hospodaření po dobu společného soužití s žalobkyní a také s [jméno] [příjmení] psali ohledně nákladů na vedení domácnosti, pořizování potravin a dalších potřeb, jak vyplynulo také z výpovědí obou účastníků a svědkyně [jméno] [příjmení], přičemž se jednalo o lístky za měsíc srpen, prosinec, kde jsou uváděny různé částky se specifikací, na co byly vynaloženy a je zde uveden dluh 15 350 Kč, k čemuž se žalovaný vyjádřil tak, že hospodaření účastníků probíhalo tím způsobem, že žalovaný za potřeby rodiny utratil 30 000 Kč až 50 000 Kč, kdy tito jezdili na různé dovolené, pobyty wellness, žalovaný hradil stravu. Měsíčně se vše sečetlo, odpočetl se nájem, který hradila výlučně žalobkyně a následující měsíc mu to žalobkyně doplatila, o čemž žalovaný sepisoval lístečky. V prosinci 2018 kupovali dárky pro [jméno], novou sedačku, televizi, play station, probíhala rekonstrukce jeho pokoje, vše stálo celkem 40 000 Kč a žalobkyně mu poslala jen 18 000 Kč. [příjmení] 15 350 Kč představuje dluh žalobkyně za měsíc prosinec. Rovněž z výpovědi svědkyně [příjmení] bylo ve vztahu k hospodaření zjištěno, že oba účastníci včetně svědkyně dávali určitou část prostředků na úhradu společných potřeb, kdy uvedené částky dle dohody byly zasílány na účet žalovaného. Z toho se hradilo jídlo, služby, chod domácnosti, výlety, náklady na bydlení hradila zcela žalobkyně. Výdaje na syna [jméno] se dělily pouze mezi žalobkyni a žalovaného.

19. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], DiS., sociální pracovnice Sociálních služeb města Havířova, jakož i ze zprávy vypracované touto svědkyní a psycholožkou Mgr. [jméno] [příjmení] (za Sociální služby města Havířova) ze dne [datum], bylo zjištěno, že účastníci navštívili poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy za účelem uspořádání poměrů k jejich synovi [jméno] poprvé v září 2021. Do jejich vztahu zasahoval i majetkový konflikt, kdy řešili především automobil, který pořídila žalobkyně. V listopadu 2021 byly vztahy mezi nimi vyostřené, v únoru 2022 však kontaktovali poradnu s tím, že se chtějí dohodnout a domluvili se na majetkovém vyrovnání, což odůvodnili tím, aby byl syn v klidu a mohla být schválena střídavá péče ve vztahu k němu. Při jednání zaznělo, že žalovaný zašle žalobkyni nějaké peníze, avšak žalobkyně o tom vyjadřovala pochybnosti. Při následné schůzce dne [datum] se do poradny dostavila již pouze žalobkyně, která sdělila, že žalovaný svůj slib ze dne [datum] týkající se majetkového vyrovnání ohledně automobilu, nesplnil. K tomu došlo poté, co již byla schválena střídavá péče.

20. Ve vztahu k vozidlu [příjmení] [jméno] prováděl také výslechy svědků, kteří uvedli následující: Svědkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně], matka žalobkyně, potvrdila, že účastníci měli více automobilů. Vozidlo Audi žalovaný prodal, žalobkyně v roce 2018 zakoupila vozidlo [příjmení], který půjčila žalovanému a ten by ho měl mít v držení. [příjmení] je psaný na žalobkyni a nikdo jí nesdělil, že by žalovaný měl vozidlo od žalobkyně zakoupit. Žalobkyně má ještě další auto. Svědkyně nemá s žalovaným od počátku dobré vztahy.

21. Svědkyně [jméno] [příjmení], sousedka účastníků, bydlící v bezprostředním sousedství žalobkyně, uvedla, že účastníci měli automobily [příjmení] a Audi. V současné době je tam už jenom [příjmení], který je však odlišný od toho původního. [příjmení] [příjmení] využíval žalovaný pro cesty syna na tréninky, nebo s ním jezdil nakupovat. [příjmení] byl v místě bydliště účastníků do doby, než se žalovaný odstěhoval před rokem a půl. [příjmení] [příjmení] [jméno] je psaný na žalobkyni a nikomu jej neprodávala. Žalovaný před svým odstěhováním svědkyni sdělil, že auto je od žalobkyně, žalovaný má ho kvůli synovi, s tím, že pokud si žalovaný koupí své auto, [příjmení] vrátí žalobkyni. Obdobné skutečnosti měl žalovaný uvádět svědkyni také letos na jaře při zateplování finského domku žalobkyně, kde pomáhal. Stejně vypovídal i svědek [jméno] [příjmení], soused žalobkyně. Tento svědek uvedl, že když žalovaný opouštěl žalobkyni a se svědkem se asi před dvěma lety loučil, říkal mu, že si vozidlo [příjmení] ponechá, že si ho půjčí, aby mohl vozit [jméno] na zápas a do školy. Když se odstěhoval, vzal si auto sebou. V současné době má žalobkyně jiný [příjmení] [jméno] ve vínové barvě.

22. Také svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného, vypověděl, že si žalobkyně vzala úvěr a koupila si [příjmení]. V té době měl žalovaný své vozidlo Audi. Je mu známo, že vozidlo je od žalobkyně a nikoho jiného, ačkoli žalovaný jí toho [příjmení] vzal, poté jej užíval, jezdil s ním, nyní jej schoval a odmítá jí ho vydat. V současné době má žalobkyně červeného [příjmení]. Neví nic o tom, že by si žalovaný vozidlo od žalobkyně zakoupil. Svědek připustil, že k žalovanému nemá žádný vztah, naopak s žalobkyní má přátelský vztah, stýkají se.

23. Další vyslechnutí svědci uvedli následující: [jméno] [celé jméno žalovaného], bratr žalovaného, uvedl, že účastníci v minulosti měli dvě vozidla, Peugeot a [příjmení] [jméno], stříbrný, a když je navštívil asi před třemi lety, hovořili o vozidlech tak, že Peugeot je od žalobkyně a [příjmení] od žalovaného. Není mu známo, kde stříbrný [příjmení] v současné době je. Žalobkyně jezdí v novém typu Mondeo, barvě červené, vínové. I žalovaný má nové vozidlo [příjmení] [jméno], barvy zlaté. Je mu známo, že mezi účastníky probíhají spory o původní [příjmení] [jméno] a že žalobkyně žádá žalovaného, aby auto vrátil, avšak podle něj na něj nemá žádný nárok. Žalovaný vždy o sobě hovořil jako o vlastníku vozidla. Když svědek jel s žalovaným do Chorvatska v roce 2020 stříbrným [příjmení], jeli za žalobkyní do [obec], v době, kdy už spolu nebydleli, aby jim podepsala papír, že může žalovaný s autem odjet, protože formálně bylo psáno na žalobkyni. Ona proti tomu neměla výhrady, papíry podepsala. Neuváděla nic o tom, že by auto bylo její. Dle svědka bylo vozidlo zakoupeno za 160 000 Kč a další rok za 120 000 Kč jej odkoupil od žalobkyně žalovaný. Tuto skutečnost mu sdělil žalovaný, a to i před žalobkyní, k čemuž žalobkyně žádný komentář neměla. Svědek potvrdil, že vztahy mezi žalovaným a jeho otcem [jméno] [celé jméno žalovaného] jsou špatné, nekomunikují spolu, stejně tak jako svědek nekomunikuje se svým otcem.

24. Rovněž svědek [celé jméno svědka], který zná účastníky z místa bydliště, neboť v minulosti bydlel v [obec] a k oběma má dobrý vztah, uvedl, že účastníci měli vozidla Audi, [příjmení], Peugeot a také Golf. Když byl koupen [příjmení], pak bylo prodáno Audi a zakoupen Peugeot. Není mu známo, kdo které auto nyní má. Jednou vezla žalobkyně svědka domů vozidlem Peugeot a na jeho dotaz, čí to auto je, tak řekla, že její a když se jí otázal, co je se starým autem, řekla, že ho prodala žalovanému.

25. Svědkyně [jméno] [příjmení], současná družka žalovaného, uvedla, že v domácnosti účastníků bydlela od roku 2016 do února 2020. V době, kdy se nastěhovala, měl žalovaný vozidlo Audi a kvůli synovi si pořídili vozidlo [příjmení]. Poté, co došlo k tragédii u otce žalobkyně, si žalobkyně mohla pořídit vůz za dotaci. Žalovaný řešil to, že by prodal Audi a peníze za něj by poslal navíc k dotaci pro žalobkyni, aby si mohla koupit Peugeot s tím, že [příjmení] bude poté jeho. Společně s žalobkyní konzultovali, že by mohla být lepší dvě nová auta, než Audi, kterého se žalovaný chtěl zbavit. Dohodli se, že jí peníze pošle, aby to měla k dotaci na Peugeot. Vše se řešilo v zimě roku 2018 nebo 2019, bezprostředně před tím, než byl koupen Peugeot. Žalovaný poslal za přítomnosti svědkyně žalobkyni na její účet částku 100 000 Kč přes internetové bankovnictví, s poznámkou, že až si pořídí nové auto, bude [příjmení] jeho, s tím žalobkyně souhlasila a dali si na to ruce. Pak byl koupen Peugeot, a když pro něj jeli, žalovaný pohladil palubovku Fordu a řekl, že je jeho. Rovněž při návštěvách rodiny na jejich dotaz, zda má žalobkyně dvě auta, bylo vždy řečeno, že [příjmení] je žalovaného a žalobkyně má Peugeot. Z rodiny je navštěvoval [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a také [celé jméno svědka]. Potvrdila, že po nehodě s Peugeotem žalobkyně [příjmení] nepožadovala a svědkyně jí zajistila zapůjčení vozidla BMW, posléze jí žalovaný pomohl s koupí nového vozidla, kdy společně i s bratrem žalovaného jeli do [obec] a auto dovezli domů. Žalovaný se od žalobkyně odstěhoval v půlce roku 2020 a vozidlo [příjmení] si vzal s sebou, hradil veškeré náklady na toto vozidlo a užíval ho ještě do letošního roku. Poté, co se svědkyně ze společné domácnosti účastníků odstěhovala, nastěhoval se žalovaný k ní a od té doby žijí společně. Žalobkyně po něm požadovala vrácení původního [příjmení], až když se dozvěděla, že má nové auto, které si zakoupil na jaře roku 2022. Svědkyně považovala žalovaného za vlastníka [příjmení].

26. Z ostatních listinných důkazů předložených žalovaným, zejména SMS zprávy, která mu byla zaslána z čísla [číslo] ve dnech [datum] a [datum], dále komunikace s jeho právním zástupcem emailem dne [datum], generální plné moci udělené [jméno] [příjmení] žalobkyni pro účely jednání se zdravotní pojišťovnou a veškerou administrativu vůči panu [příjmení], jakož i výpisu z pojistné smlouvy ve vztahu k vozidlu Peugeot a úhradě částky 145 000 Kč dne [datum], kterou zaslala žalobkyně žalovanému, soud nečiní žádná podstatná skutková zjištění vzhledem k tomu, že jednak se jedná o SMS zprávu, o níž nebylo tvrzeno, ani prokázáno, kdo jí měl žalovanému zaslat a dále, že předmětem řízení není vozidlo Peugeot, popř. jeho pojištění, ani platba za vypořádání z nákladů na investice do finského domku, v němž účastníci společně žili, tedy se jedná o důkazy nadbytečné.

27. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně se ke dni [datum] stala vlastníkem vozidla [příjmení] [jméno], které je předmětem žaloby a je jako jeho vlastník uvedena i v technickém průkazu. Tento závěr soud učinil jednak z nesporných tvrzení účastníků, jednak z předložených listinných důkazů, zejména z kupní smlouvy a technického průkazu ve vztahu k tomuto vozidlu. [příjmení] [příjmení] je v současné době v držení žalovaného, ačkoli jej neužívá, hodlá jej prodat a byl žalobkyní opakovaně vyzván k jeho vydání, avšak bezvýsledně, což bylo prokázáno jednak z nesporných tvrzení účastníků, tak z jejich účastnických výpovědí, jakož i ze spisu vedeného Policií ČR.

28. Dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by si žalovaný vozidlo [příjmení] od žalobkyně zakoupil za ujednanou kupní cenu ve výši 120 000 Kč v bydlišti účastníků tím způsobem, že by kupní cena byla hrazena dle jejich dohody tak, že 100 000 Kč bylo poukázáno na účet žalobkyně a 20 000 Kč na zimní gumy s tím, že celá tato dohoda o převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného měla proběhnout [datum]. Soud ve věci provedl řadu důkazů, kdy kromě výpovědí účastníků, které jsou zcela rozporné v části týkající se prodeje vozidla [příjmení] žalovanému, byly provedeny výslechy svědků a je zřejmé, že někteří svědkové, kteří mají, bližší vztah k žalobkyni, zejména matka žalobkyně [příjmení] [celé jméno žalobkyně] a otec žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], shodně vypovídali, že jim není o prodeji vozidla žalobkyni žalovanému nic známo. Obdobně vypovídal i sousedi účastníků, manželé [příjmení]. Naopak druhá skupina svědků, bratr žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], současná družka žalovaného [jméno] [příjmení], jakož i bývalý soused účastníků [celé jméno svědka], vypovídali, že žalobkyně měla žalovanému vozidlo [příjmení] prodat a že je žalovaný jeho vlastníkem. Soud má za to, že z těchto důkazů nelze učinit jednoznačný závěr o tom, zda a jaká dohoda ohledně vlastnictví vozidla mezi účastníky byla. Tito svědkové (vyjma svědkyně [jméno] [příjmení]) při tvrzeném prodeji vozidla nebyli přítomni. Listinnými důkazy, zejména výpisem z účtu žalovaného, bylo prokázáno to, že dne [datum] poukázal na účet žalobkyně částku 100 000 Kč. Účel této platby však zřejmý není. Žalobkyně popřela, že by se jednalo o kupní cenu za vozidlo [příjmení] [jméno], dle ní šlo o doložení peněz na vozidlo Peugeot, které stálo cca 293 000 Kč, a otci žalobkyně byla přiznána dotace na vozidlo v částce 200 000 Kč. Svědkyně [příjmení] ve své spontánní výpovědi také uvedla, že šlo o doložení peněz ke kupní ceně na vozidlo Peugeot pořizovaného pro otce žalobkyně, a žalovaný naopak tvrdil, že se jednalo o kupní cenu za vozidlo [příjmení] [jméno]. Následně proběhly ještě další transakce mezi účastníky, kdy žalobkyně poté, co jí přišla vrácená daň z finančního úřadu ve výši 50 000 Kč z vozidla Peugeot, obratem převedla částku ve výši 49 000 Kč s tím, že se jednalo o vrácení části poskytnuté částky 100 000 Kč a že zbývající platby žalovanému vrátila, což však nebylo podpořeno jinými důkazy ze strany žalobkyně, avšak toto není podstatné. Ostatní svědci, kteří vypovídali ve prospěch vlastnictví žalovaného, měli tyto informace zprostředkovaně od žalovaného, nebo si sami učinili závěr o tom, že je žalovaný vlastníkem vozidla [příjmení], na základě toho, že žalobkyně převážně užívala Peugeot a žalovaný převážně [příjmení] a že si toto vozidlo s sebou odvezl a užíval jej i poté, co se odstěhoval od žalobkyně. Z této skutečnosti však nelze dovozovat existenci dohody účastníků o převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného. Tento závěr nelze učinit ani z komunikace mezi účastníky, ať již prostřednictvím SMS zpráv, či z komunikace jejich advokátů, či v poradně Sociálních služeb. Žalobkyně sice souhlasila s tím, aby žalovaný vozidlo prodal, však vždy trvala na tom, že po něm bude požadovat určitou finanční částku z tohoto prodeje, aby byla investována do jejich společného syna [jméno]. Skutečnost, že požadovala různé částky z kupní smlouvy, nejprve 10 000 Kč, popř. 30 000 Kč, rovněž prokazuje, že by žalovaný byl vlastníkem tohoto vozidla a žalobkyně jeho vlastnické právo potvrzovala. Navíc i v rámci návštěv v poradně, jak bylo potvrzeno svědkyní [příjmení] [příjmení], se účastníci v konečné fázi dohodli na tom, že vozidlo prodá žalovaný a dojde k rozdělení finanční částky mezi účastníky. Skutečnost, že každý z nich měl jinou představu o tom, jak bude probíhat toto dělení, však vyvolávala další neshody mezi nimi, tyto se týkaly vrácení daní a zejména otázky péče o nezletilého [jméno]. Soud na rozdíl od žalovaného nemá za to, že pokud při soudním jednání, jehož výsledkem bylo schválení dohody obou rodičů o střídavé péči ve vztahu k jejich nezletilému synovi, žalobkyně nenamítala nic proti výpovědi žalovaného o tom, že je vlastníkem vozidla [příjmení], že by vlastnictví žalovaného uznávala. Je možno akceptovat její vysvětlení, z jakého důvodu se proti skutečnostem uváděným v jeho výpovědi nijak neohrazovala, když toto činila na doporučení obou právních zástupců účastníků, aby nedocházelo k dalším konfliktům mezi nimi a mohlo dojít ke schválení již předjednané dohody o střídavé péče u nezletilého syna. Pokud žalovaný namítal, že částka 49 000 Kč, kterou mu žalobkyně zaslala a o níž tvrdila, že jde o vrácení části peněz poskytnutých na vozidlo Peugeot, představovala náklady na provoz domácnosti a dárky pro nezletilého [jméno] za měsíc prosinec 2018 a případně wellness, který účastníci absolvovali společně se svědkyní [příjmení] v únoru 2019, nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že by se skutečně jednalo o platbu na tyto částky, které byly současně žalovaným evidované na lístcích, které žalovaný vedl. Soud nezpochybňuje to, že tyto náklady žalovaný uhradil, zejména s ohledem na způsob hospodaření potvrzený jak výpovědí žalobkyně, tak svědkyně [příjmení]. Avšak tato skutečnost není podstatná, neboť v tomto řízení není spor o vrácení uhrazené kupní ceny za vozidlo a tudíž další dokazování k této skutečnosti soud považuje za nadbytečné.

29. S ohledem na výše má soud za prokázáno, že se žalobkyně stala vlastníkem předmětného vozidla [příjmení] [jméno], a to na základě kupní smlouvy sjednané ve smyslu ust. § 2079 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Nebylo však prokázáno, že by se dalším vlastníkem tohoto vozidla stal žalovaný. Vlastnické právo k věci určené jednotlivě se ve smyslu ust. § 1099 o. z. převádí smlouvou k okamžiku její účinnosti, tedy není zapotřebí předání věcí na rozdíl od dřívější právní úpravy obsažené v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. účinném do 31. 12. 2013, který okamžik nabytí vlastnického práva smlouvou vázal na předáním movité věci novému nabyvateli (§§ 132 a 133 odst. 1 obč. zák.). V režimu nového občanského zákoníku nepostačuje předání věci kupujícímu, ale pro převod vlastnického práva je zapotřebí účinná kupní smlouva, tedy dohoda stran o všech podstatných náležitostech tohoto převodu, zejména o předmětu koupě, o ceně a smlouva by měla obsahovat závazek prodávajícího kupujícímu věc odevzdat, ale zejména mu umožnit nabytí vlastnického práva k této věci a také závazek kupujícího věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Je nepochybné, že žalovaný převážně vozidlo [příjmení] [jméno] užíval, avšak souběžně s ním jej užívala také žalobkyně po dobu, kdy účastníci bydleli v jedné domácnosti. V daném případě se však po zhodnocení všech důkazů nepodařilo učinit závěr, že účastníci si žalovaným tvrzenou kupní smlouvu k vozidlu sjednali a za jakých podmínek. Není zřejmé, zda ke koupi vozidla žalovaným mělo dojít tak, jak tvrdí žalovaný, v den, kdy byla žalobkyni prokazatelně odeslána na její účet částka 100 000 Kč, či kdykoli později, a zda bylo nutno k tomu učinit nějaký další úkon, když celá transakce byla vázána na pořízení vozidla Peugeot pro otce žalobkyně. Rovněž soud poukazuje na to, že žalovaný při plánovaném prodeji vozidla nabízel žalobkyni, že jí vyplatí polovinu z utržené ceny, k tomu však nikdy nedošlo. Není zřejmé, z jakého důvodu by byl ochoten tuto částku žalobkyni vyplácet, pokud by nebyla vlastníkem vozidla.

30. Jak bylo výše uvedeno, existuje řada důkazů svědčící ve prospěch vlastnictví vozidla žalobkyně a řada důkazů svědčící ve prospěch vlastnictví vozidla žalovaného. Protože však po rozsáhlém dokazování není možno učinit závěr o tom, že by žalobkyně vozidlo žalovanému prodala za ujednanou kupní cenu tak, jak je žalovaným tvrzeno, ani závěr o tom, že by to jeho tvrzení bylo nepravdivé, soud musel využít institut důkazního břemene a rozhodnout dle něj. Důkazní břemeno v této věci stíhá žalovaného, který tvrdí, že je vlastníkem vozidla, neboť mu vozidlo bylo prodáno, a tudíž není povinen žalobkyni vozidlo vracet. Žalovaný splnil svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní, avšak přes rozsáhlé dokazování nebylo jednoznačně a nepochybně prokázáno to, že by ve vztahu k předmětnému vozidlu byla mezi účastníky sjednána kupní smlouva a žalovaný se stal jeho vlastníkem, jak tvrdil. Je tedy dán stav tzv. důkazní nouze a soud musel rozhodnout v neprospěch žalovaného, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost, tedy převod vlastnického práva k vozidlu na jeho osobu kupní smlouvou.

31. Soud proto vycházel z toho, že vlastníkem vozidla je žalobkyně, její vlastnické právo k vozidlu nabyté na základě kupní smlouvy z roku 2018 bylo mezi účastníky nesporné a také bylo prokázáno. Žalobkyni byla proto poskytnuta ochrana jejího vlastnického práva ve smyslu ust. § 1040 o. z., a žalovanému, který má v současné době vozidlo v držení a neoprávněně jej zadržuje, bylo uloženo předmětné vozidlo žalobkyni vydat.

32. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 200 Kč k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 13 500 Kč dle § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu při odměně 1 500 Kč za jeden úkon právní pomoci, a to za převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ke stanovisku žalovaného ze dne [datum], účast u jednání ve dnech [datum] a [datum], přičemž za každé z těchto jednání byla přiznána odměna v rozsahu 2 úkonů s ohledem na délku trvání jednání přesahujících dvě hodiny a dále účast u jednání ve dnech [datum] a [datum], celkem tedy za 9 úkonů 13 500 Kč, včetně 9 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 2 700 Kč dle § 13 odst. 3 tarifu.