112 C 125/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 18 697,38 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 18 697,38 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 172,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 965,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 096,08 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem 19,98 % ročně z částky 16 096,08 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 697,38 Kč se smluvenými úroky a zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 21 738 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 321Kč, s úrokovou sazbou 19,98 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách, odměny za administrativní činnost ve výši 4 941 Kč a nákladů na hotovostní inkaso ve výši 13 476 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 796 Kč nejpozději do [datum]. Věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného včetně dokladů vyžádaných od žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Žalovaný však sjednané splátky zcela neuhradil, zaplatil 21 486,52 Kč a poté pohledávku za žalovaným z této smlouvy společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil ještě dalších 7 554,10 Kč. Dluh žalovaného činí 18 697,38 Kč a sestává z neuhrazené jistiny 16 096,08 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 601,30 Kč. Žalovaný dosud svůj závazek nesplnil, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně kromě úhrady nesplacené jistiny a poplatku požaduje také zákonné a smluvené úroky z prodlení z dlužné jistiny. V podání ze dne [datum] žalobkyně dále uvedla, že žalovaný dne [datum] písemně uznal svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo] zavázal se jej zaplatit. Celková uznaná částka činila 41 554 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že měl za to, že již vše zaplatil, protože se mu dlouho nikdo neozval a ničeho nevymáhal. Namítal, že kdyby věděl, jaký je ve smlouvě úrok, tuto smlouvu by nepodepsal, neboť úroky činí přes 107 % ročně. Ujednání ve smlouvě bylo psáno malým písmem. V době, kdy smlouvu uzavíral, nikde nepracoval, a přesto mu byla půjčka poskytnuta. Nechtěli po něm žádné doklady při uzavírání smlouvy. Dále namítal, že mu nebyly doručovány žádné upomínky ani předžalobní výzva. V té době již byl zřejmě přestěhován.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a dle ní byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy zápůjčka ve výši 26 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 21 738 Kč představující úrok ve výši 3 321 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 941 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 13 476 Kč Celkem tak mělo být uhrazeno 47 738 Kč v 60 týdenních splátkách po 796 Kč.

4. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uhradil v nepravidelných splátkách za dobu od [datum] do [datum] celkovou částku 21 486,52 Kč 5. Z listiny označené jako Uznání dluhu soud zjistil, že žalovaný dne [datum] uznal vůči společnosti [právnická osoba] dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši 32 652 Kč a dále dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] ve výši 8 902 Kč a zavázal se dlužné částky věřiteli uhradit.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným z této smlouvy.

7. Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne (dle podacího lístku), byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě nesplacené zápůjčky z výše uvedené smlouvy v celkové částce 42 302,65 Kč do [datum].

8. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (oznámení o postoupení pohledávky vyhotovené původním věřitelem dne [datum]) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

9. Žalovaný soudu předložil poštovní platební poukázky, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný na účet žalobkyně dne [datum], [datum], [datum] a [datum] poukázal vždy 1 000 Kč, dále ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], 17. 2. 2020 4. 2020, [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] poukázal vždy na účet žalobkyně 500 Kč, přičemž veškeré platby byly označeny variabilním symbolem [číslo] (tedy číslem smlouvy o zápůjčce). Celkem tak žalovaný poukázal žalobkyni částku 12 000 Kč.

10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný je měl vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měl zaplatit částku 47 739 Kč ve sjednaných týdenních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 29 040,62 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

11. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků a výši poskytnuté částky (26 000 Kč) jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 a 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013 (tj. ke dni sjednání smlouvy), musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 9 odst. 1 tohoto zákona, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 citovaného zákona pak platí, že není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 zákona nesplnil. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak tato tvrzení nijak neprokázala. Naopak žalovaný uvedl, že v době sjednávání smlouvy nikde nepracoval a nikdo po něm při sjednávání smlouvy nepožadoval žádné doklady. Ohledně posuzování úvěruschopnosti původním věřitelem nebyl soudu předložen jediný důkaz. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proti ji soud nemohl poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě předložit důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska úvěruschopnosti, když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Poskytla-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 26 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo na jeho straně vzniknout bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., které by byl povinen vrátit. Žalovaný však před podáním žaloby již plnil. Dle tvrzení žalobkyně uhradil od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky (tj. do [datum]) částku 21 486,52 Kč a poté ještě v období od prosince 2018 do září 2020 měl uhradit dalších 7 554,10 Kč, tedy celkem tak měl zaplatit 29 040,62 Kč. Žalovaný u jednání tvrdil a rovněž prokázal (předloženými poštovními poukázkami), že na smlouvu [číslo] poskytl na účet žalobkyně v období od srpna 2018 do srpna 2020 celkovou částku 12 000 Kč, přičemž některé z poukázaných částek korespondují s údaji uvedenými v žalobě o těchto platbách žalovaného, jiné platby však ve výčtu plateb obsaženého v žalobě započteny nejsou. Soud se však pro nadbytečnost nezabýval tím, zda skutečně všechny poukázané platby byly žalobkyni připsány na její účet, případně na jaké nároky žalobkyně byly tyto žalovaným uhrazené částky započteny, když žalovaný výslovně určil uvedením variabilního symbolu, že by se mělo jednat o platby na smlouvu, která je předmětem žaloby. Již z žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný na částku 26 000 Kč poskytnutou bez právního důvodu, vrátil minimálně 29 040,62 Kč, takže zcela vrátil to, co mu bylo na základě neplatné smlouvy poskytnuto a není již povinen ničeho vracet. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl, neboť nároky touto žalobou uplatněné vyplývají z absolutně neplatné smlouvy. Pro nadbytečnost se soud již nezabýval námitkou žalovaného týkající se nepřiměřené výše sjednaných úroků ani skutečností, že mu řádně nebyly doručeny výzvy k plnění.

12. Pokud žalobkyně soudu předložila listinu, v níž žalovaný dne [datum] uznal vůči původnímu věřiteli své dluhy ze smluv o půjčkách ze dne [datum] a ze dne [datum] (tato smlouva není předmětem žaloby), má soud za to, že předmětné uznání je neurčité. Není zřejmé, jaký konkrétní závazek ze smlouvy byl žalovaným uznán, tedy zda dlužná částka představuje nesplacenou jistinu či její příslušenství a jaké, přičemž tato skutečnost je podstatná. Uznání závazku totiž není samostatným zavazovacím titulem, tudíž je nutno vždy zjišťovat, zda byl uznán platný závazek, aby mohla nastoupit domněnka existence dluhu v uznaném rozsahu ke dni jeho uznání ve smyslu ust. § 2053 o. z. Soud považuje uznávací prohlášení žalovaného za zcela neurčité a tudíž dle § 553 odst. 1 o. z. pouze za zdánlivé, k němuž se dle § 554 o. z. nepřihlíží. K platnému uznání závazku žalovaným tak dle názoru soudu nedošlo a žalobě není možno vyhovět ani z titulu uznaného závazku, což ostatně žalobkyně ani nenavrhovala.

13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který měl ve věci plný procesní úspěch, žádné náklady řízení nepožadoval.