112 C 134/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 9 965 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 769 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 769 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 9 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 965 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 196 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 965 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum], které měl žalovaný vrátit včetně souhrnného poplatku za půjčku ve výši 9 196 Kč ve sjednaných týdenních splátkách po 341 Kč do [datum] Celkem měl zaplatit 20 196 Kč, avšak uhradil pouze část svého dluh ve výši 10 231 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností ke dni [datum] postoupena původním věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedla předmětnou pohledávku žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh 9 964 Kč na jistině půjčky, neboť platby žalovaného byly v souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy započteny nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na výzvu předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se ve smlouvě o půjčce [číslo] ze dne [datum] zavázala jako věřitel poskytnout žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 196 Kč, celkem tedy částku 20 196 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 341 Kč a poslední splátce ve výši 77 Kč. V článku 5 smlouvy o půjčce se účastníci dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti převzal celou půjčenou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] sjednanou mezi společností [právnická osoba] a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l. byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy ke dni [datum] postoupena tomuto přechodnému věřiteli a následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni předžalobní výzvou ze dne [datum] zaslanou žalovanému doporučeně s termínem splnění do [datum].

4. Žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 196 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný do podání žaloby uhradil na dlužnou pohledávku částku 10 231 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil něčeho dalšího. Soud je názoru, že tento souhrnný poplatek ve smlouvě sjednaný v částce 9 196 Kč, představuje fakticky úrok z půjčky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. Soud však má za to, že v části týkající se sjednaného úroku, resp. poplatku, je smlouva o půjčce neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy upravoval jak starý občanský zákoník v ust. § 39 obč. zák., tak nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), který neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy upravuje v ust. § 588 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. V dané věci byl sjednán úrok ze zapůjčené částky 11 000 Kč ve výši 9 196 Kč, jde v podstatě o odměnu za poskytnutí půjčky na dobu 60 měsíců v rozsahu 83,60 % z celé půjčené jistiny, což několikanásobně přesahuje úroky, za které byly poskytovány půjčky či úvěry poskytované bankami na území ČR domácnostem v období sjednané půjčky, tedy v srpnu 2009. Dle údajů ČNB činila úroková sazba korunových úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně 14,13 % ročně. Sjednaný úrok ve smlouvě o půjčce představující cca 83,60 % (tedy 5,9 násobek běžných úroků) je tak odměnou nepřiměřeně vysokou a tuto je možno považovat za hraničící s lichvou a tedy odměnou sjednanou v rozporu s dobrými mravy, což nelze společensky akceptovat. V tomto případě je tedy možno ujednání o odměně, resp. úroku, posoudit jako neplatné, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu má soud za to, že tento nárok původnímu věřiteli na sjednaný úrok (poplatek) nevznikl a v části smlouvy, kterým byl tento úrok sjednán, je smlouva absolutně neplatná. Plnil-li proto původní věřitel společnost [právnická osoba] žalovanému z neplatné smlouvy o půjčce částku 11 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, pak v důsledku přijetí tohoto plnění na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 a § 457 obč. zák., a protože žalovaný žalobkyni zaplatil částku 10 231 Kč, je nutno toto jeho plnění odpočíst, a to bez formálního zápočtu, které u vypořádání z neplatné smlouvy není třeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 769 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním a částkou uhrazenou žalovaným. Ve zbývající části, tj. co do částky 9 196 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť nárok na ni vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 769 Kč žalobkyni, která v řízení prokázala, že jí pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., a je tedy ve věci aktivně legitimována. Kromě tohoto byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení z částky 769 Kč, avšak až od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] žalobkyně sice soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky vyhotovené původním věřitelem ze dne [datum], v niž byl mj. žalovaný vyzýván k úhradě dluhu z uvedené smlouvy, avšak nebylo prokázáno odeslání tohoto dopisu žalovanému tímto původním věřitelem. Dále bylo soudu předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané žalovanému přechodným věřitelem, avšak v tomto oznámení nebyla stanovena konkrétní částka, kterou by měl žalovaný z titulu předmětné smlouvy uhradit, tudíž jej není možno považovat za řádnou výzvu k plnění. Touto výzvou způsobilou vyvolat splatnost dluhu je tedy až předžalobní výzva žalobkyně s termínem jeho úhrady do [datum], a pokud tedy žalovaný svou povinnost nesplnil, je v prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně, který jí byl v této výši přiznán, ačkoli by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla nárok na úroky vyšší, neboť je soud vázán návrhem účastníka a nemůže jej překročit Za dobu předchozí, tj. [datum] do [datum] byl požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z celé žalované částky 9 965 Kč zamítnut jako nedůvodný a stejně tak byl zamítnut požadavek žalobkyně na úhradu částky 9 196 Kč, neboť se jedná o částku, která má původ v neplatné smlouvě.

5. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému měl ve věci převážný procesní úspěch, v souvislosti s tímto řízením mu prokazatelně žádné náklady nevznikly.