112 C 134/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 9 965 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 769 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 769 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu částky 9 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 965 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 196 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 965 Kč se zákonnými úroky z prodlení od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne datum, které měl žalovaný vrátit včetně souhrnného poplatku za půjčku ve výši 9 196 Kč ve sjednaných týdenních splátkách po 341 Kč do datum Celkem měl zaplatit 20 196 Kč, avšak uhradil pouze část svého dluh ve výši 10 231 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností ke dni datum postoupena původním věřitelem právnická osoba S.á.r.l., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum převedla předmětnou pohledávku žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh 9 964 Kč na jistině půjčky, neboť platby žalovaného byly v souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy započteny nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na výzvu předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se ve smlouvě o půjčce číslo ze dne datum zavázala jako věřitel poskytnout žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 196 Kč, celkem tedy částku 20 196 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 341 Kč a poslední splátce ve výši 77 Kč. V článku 5 smlouvy o půjčce se účastníci dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti převzal celou půjčenou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum sjednanou mezi společností právnická osoba a přechodným věřitelem právnická osoba S.á.r.l. byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy ke dni datum postoupena tomuto přechodnému věřiteli a následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni předžalobní výzvou ze dne datum zaslanou žalovanému doporučeně s termínem splnění do datum.

4. Žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 196 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný do podání žaloby uhradil na dlužnou pohledávku částku 10 231 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil něčeho dalšího. Soud je názoru, že tento souhrnný poplatek ve smlouvě sjednaný v částce 9 196 Kč, představuje fakticky úrok z půjčky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. Soud však má za to, že v části týkající se sjednaného úroku, resp. poplatku, je smlouva o půjčce neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy upravoval jak starý občanský zákoník v ust. § 39 obč. zák., tak nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), který neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy upravuje v ust. § 588 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. V dané věci byl sjednán úrok ze zapůjčené částky 11 000 Kč ve výši 9 196 Kč, jde v podstatě o odměnu za poskytnutí půjčky na dobu 60 měsíců v rozsahu 83,60 % z celé půjčené jistiny, což několikanásobně přesahuje úroky, za které byly poskytovány půjčky či úvěry poskytované bankami na území ČR domácnostem v období sjednané půjčky, tedy v srpnu 2009. Dle údajů ČNB činila úroková sazba korunových úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně 14,13 % ročně. Sjednaný úrok ve smlouvě o půjčce představující cca 83,60 % (tedy 5,9 násobek běžných úroků) je tak odměnou nepřiměřeně vysokou a tuto je možno považovat za hraničící s lichvou a tedy odměnou sjednanou v rozporu s dobrými mravy, což nelze společensky akceptovat. V tomto případě je tedy možno ujednání o odměně, resp. úroku, posoudit jako neplatné, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu má soud za to, že tento nárok původnímu věřiteli na sjednaný úrok (poplatek) nevznikl a v části smlouvy, kterým byl tento úrok sjednán, je smlouva absolutně neplatná. Plnil-li proto původní věřitel společnost právnická osoba žalovanému z neplatné smlouvy o půjčce částku 11 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, pak v důsledku přijetí tohoto plnění na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 a § 457 obč. zák., a protože žalovaný žalobkyni zaplatil částku 10 231 Kč, je nutno toto jeho plnění odpočíst, a to bez formálního zápočtu, které u vypořádání z neplatné smlouvy není třeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 769 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním a částkou uhrazenou žalovaným. Ve zbývající části, tj. co do částky 9 196 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť nárok na ni vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 769 Kč žalobkyni, která v řízení prokázala, že jí pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., a je tedy ve věci aktivně legitimována. Kromě tohoto byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení z částky 769 Kč, avšak až od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne datum žalobkyně sice soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky vyhotovené původním věřitelem ze dne datum, v niž byl mj. žalovaný vyzýván k úhradě dluhu z uvedené smlouvy, avšak nebylo prokázáno odeslání tohoto dopisu žalovanému tímto původním věřitelem. Dále bylo soudu předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum zaslané žalovanému přechodným věřitelem, avšak v tomto oznámení nebyla stanovena konkrétní částka, kterou by měl žalovaný z titulu předmětné smlouvy uhradit, tudíž jej není možno považovat za řádnou výzvu k plnění. Touto výzvou způsobilou vyvolat splatnost dluhu je tedy až předžalobní výzva žalobkyně s termínem jeho úhrady do datum, a pokud tedy žalovaný svou povinnost nesplnil, je v prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně, který jí byl v této výši přiznán, ačkoli by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla nárok na úroky vyšší, neboť je soud vázán návrhem účastníka a nemůže jej překročit Za dobu předchozí, tj. datum do datum byl požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z celé žalované částky 9 965 Kč zamítnut jako nedůvodný a stejně tak byl zamítnut požadavek žalobkyně na úhradu částky 9 196 Kč, neboť se jedná o částku, která má původ v neplatné smlouvě.

5. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému měl ve věci převážný procesní úspěch, v souvislosti s tímto řízením mu prokazatelně žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle § 202 odstavec 2 o. s. ř., neboť tím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.