112 C 143/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci manželky: ; celé jméno manželky , narozená dne datum trvale bytem adresa manžela a manželky fakticky bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a; manžela: ; celé jméno manžela , narozený dne datum trvale bytem adresa manžela a manželky zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství <b>I. Manželství manželů [celé jméno manželky], rozené [příjmení], a [celé jméno manžela] uzavřené dne [datum] v kostele [anonymizováno] [příjmení] [jméno] v [obec] [část obce], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala se manželka rozvodu manželství účastníků s odůvodněním, že manželství uzavřeli dne [datum], avšak manželství je dlouhodobě nesouladné, od července 2020 účastníci společně nežijí a nehospodaří. Manželka již nechce v manželství setrvat. Z jejich vztahu pochází nezletilá dcera [jméno], [datum narození].

2. K tomuto návrhu se manžel připojil, avšak následně soudu zaslal písemné vyjádření s tím, že s rozvodem nesouhlasí, manželku má rád a chybí mu každodenní styk s ní i s dcerami. Dle něj může dojít k obnovení soužití. K jednání konanému dne [datum] se nedostavil, avšak prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že se rozvádět nechce, chce udržet rodinu, avšak pokud manželka na rozvodu trvá, souhlasí s rozvodem.

3. Ve věci je dán tzv. mezinárodní prvek spočívající v tom, že manželka je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se tedy musel zabývat tím, zda je dána pravomoc a příslušnost zdejších soudů k projednání a rozhodnutí této věci. Podle článku 3 bodu 1. písm. a) Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti je ve věcech rozvodu příslušný soud toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Ze zjištěných údajů je zřejmé, že oba účastníci mají obvyklé bydliště na území České republiky a zdejší soud je pak soudem místně příslušným podle § 383 zákona o zvláštních řízeních soudních, neboť v jeho obvodu měli manželé poslední společné bydliště a ke dni podání návrhu v něm oba bydleli. Dále se soud zabýval tím, jaké hmotné právo bude ve věci aplikováno. Dvoustranná Smlouva o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanskoprávních a trestních věcech uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou publikovaná jako vyhl. č. 209/1993 Sb. tuto problematiku neřeší, a proto soud vycházel z ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, podle něhož rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 citovaného zákona se osobní poměry manželů řídí právní řádem státu, jehož jsou oba občany a jsou-li občany různých států, řídí se právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt. V dané věci mají manželé obvyklý pobyt na území České republiky, soud proto na hmotněprávní posouzení aplikoval právní řád České republiky.

4. Z výpovědi manželky a z oddacího listu má soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] kostele [anonymizováno] [příjmení] [jméno] v [obec] [část obce], manželka jako manželství první, manžel jako manželství druhé, když předchozí zaniklo rozvodem. Manželství přestalo být souladné před 2,5 lety, kdy se mezi účastníky projevily neshody ohledně vedení společné domácnosti, společného života a výchovy dětí. Manžel jezdil s kamionem, domů přijížděl jen na víkendy a během jeho pobytu doma se účastníci kvůli těmto rozdílným názorům hádali, a to i před společnou dcerou účastníků [jméno] a dcerou manželky z předešlého vztahu [jméno]. V červenci 2020 se po vzájemné dohodě manžel ze společné domácnosti odstěhoval a do bytu manželky pouze docházel kvůli nezletilým dětem, avšak nepřespával tam. Tehdy ukončili společné hospodaření i intimní soužití. Po určité době navštívili advokáta, který jim sepsal návrh na rozvod, s čímž manžel souhlasil a s rozvodem souhlasil i v průběhu opatrovnického řízení. Původně měli v úmyslu uzavřít dohodu o vypořádání majetku, avšak nedošlo k tomu. Manželka se i s nezletilými dcerami v červnu 2021 odstěhovala do okresu [obec], kde má zaměstnání. Dcera účastníků je s otcem v pravidelném kontaktu.

5. Ze vztahu účastníků pochází nezletilá dcera [jméno] a úpravě poměrů k nezletilé pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], jak má soud za prokázáno z opatrovnického spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka].

6. Manžel se k soudnímu jednání nedostavil z důvodu pracovní vytíženosti a vzhledem k tomu, že s rozvodem souhlasil a netvrdil jiné příčiny rozvratu manželství, soud dle § 389 odst. 1 věty druhé z. ř. s. od jeho výslechu upustil.

7. S ohledem na výše uvedená zjištění dospěl soud k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný, neboť soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželství již neplní svůj účel uvedený v ust. § 655 občanského zákoníku Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje na straně obou účastníků, kteří nedokázali překonat rozdílné názory na společný život, výchovu dětí i vedení společné domácnosti a tyto řešili tím, že manžel opustil společnou domácnost. Od července 2020 je jejich manželství jen formální, a protože manželka možnost obnovení soužití zcela vylučuje a za této situace s rozvodem manželství souhlasí i manžel, soud v souladu s ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku návrhu vyhověl a manželství rozvedl. Z manželství účastníků pochází dosud nezletilá dcera a byla tedy splněna i podmínka existence rozhodnutí opatrovnického soudu o úpravě poměrů k nezletilé pro dobu po rozvodu (§ 755 odst. 3 občanského zákoníku). Rozvod nebude v rozporu s jejími zájmy, když žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil a nebyly v řízení zjištěny ani jiným způsobem.

8. Podle § 23 věty první zákona o zvláštních řízeních soudních bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, neboť se jedná o řízení ve statusových věcech manželských a současně se oba účastníci tohoto práva výslovně vzdali.