112 C 145/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 71 344,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 71 344,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 71 344,08 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2024 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 71 344,08 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 19. 6. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že jí byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena pohledávka původního věřitele společnosti , Anonymizováno, Bank p.l.c. (dříve , Anonymizováno, bank p.l.c.) za žalovaným. Závazek vznikl ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 9. 2018, který žalovaný čerpal v konečné výši 71 344,08 Kč a měl jej splatit do 18. 6. 2024, avšak do termínu splatnosti jej zcela neuhradil a nadále dluží 71 344,08 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele, na které se žalovaný nejprve zaregistroval, zadal osobní údaje, zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu a po dokončení registrace zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru, který mu byl po prověření úvěruschopnosti splácet poskytnut. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřil výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji, přičemž bylo kalkulováno s rezervou 10 %, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu v částce 3 410 Kč. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích a v daném případě nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně přiznání jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, potvrdil, že se společností , Anonymizováno, bank uzavřel smlouvu o revolvingu v roce 2018 s tím, že původně požadoval 10 000 Kč, avšak bylo mu poskytnuto 50 000 Kč. Tvrdil, že na smlouvu již uhradil okolo 320 000 Kč, rozhodně se nepovažuje za neplatiče. Z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu v loňském roce, kdy prodělal mrtvici, nemohl ničeho platit. Jeho ostatní věřitelé mu odpustili úroky. Uvedenou smlouvu uzavíral přes internet, má k tomu doma k dispozici všechny listiny. Při sjednávání smlouvy uváděl, jaké má příjmy, výdaje, že bydlí nájmu, kolik tento činí, kolik utrácí za jídlo a na soukromé účely. K tomu však žádné listiny nepředkládal, jen to uvedl do žádosti. V té době měl i jiné závazky, tehdy měl nedostatek finančních prostředků, protože zajišťoval potřeby své dcery v Itálii z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu a opakované hospitalizaci.

3. Z nesporných tvrzení účastníků, smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 9. 2018, včetně listiny označené jako loan application info, bylo zjištěno, že mezi společností , Anonymizováno, bank p.l.c. jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla na dobu neurčitou sjednána smlouva o revolvingovém úvěru, dle níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč, současně byl sjednán úrok ve výši 8,5 % měsíčně a za každé čerpání úvěru poplatek ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Úvěr měl být poskytován vždy na základě žádosti klienta o čerpání prostřednictvím webové stránky věřitele nebo telefonicky prostřednictvím jeho zákaznického servisu s tím, že věřitel poté převede na bankovní účet klienta uvedené prostředky. Dlužník byl povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání ze svého bankovního účtu ve výši odpovídající 12,5 procentům nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Smlouva byla sjednána v souladu s obchodními podmínkami vydanými věřitelem.

4. Z přehledu čerpání, plateb ke smlouvě č. , hodnota, včetně výpisů o poukázání čerpaných částek právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, prostřednictvím plateb ThePay bylo zjištěno, že v období od 18. 9. 2018 do 16. 6. 2024 žalovaný obdržel celkovou částku 143 300 Kč a uhradil celkem 305 977,91 Kč. Současně z tohoto přehledu vyplývá, na co byly platby žalovaného započteny (poplatky, úroky, jistina). Ke dni 16. 6. 2024 je vyčíslen celkový dluh na částku 71 344,08 Kč, z tohoto dlužná jistina činí 53 870,19 Kč, dlužné poplatky činí 500 Kč a dlužné úroky činí 16 973,89 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný je od 5. 12. 2006 majitelem a disponentem bankovního účtu č. 357810080227/0100.

5. Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. , hodnota, k ní ze dne 18. 11. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, bank p.l.c. a žalobkyní a dle této smlouvy byly žalobkyni postupně prodávány pohledávky postupitele za svými dlužníky z nesplacených spotřebitelských úvěrových pohledávek, přičemž ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalobkyni byla postoupena také pohledávka za žalovaným ve výši 71 344,08 Kč pod VS , var. symbol, .

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 7. 2024 zaslané žalovanému téhož dne (dle podacího lístku) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě částky z nesplacené smlouvy č. CLS-CZ-45583, která měla být uzavřena dne 18. 9. 2018 mezi společností , Anonymizováno, Bank p.l.c. a žalovaným, dle níž byla žalovanému poskytnuta částka 54 500 Kč. Dluh v celkové výši 71 344,08 Kč měl být uhrazen do tří dnů na zde specifikovaný bankovní účet.

7. Z ostatních listinných důkazů soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

8. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru prostřednictvím webové stránky původního věřitele, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1820 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho požádání finanční prostředky v celkové výši 143 300 Kč bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalovaný se poskytnuté částky vrátit spolu s úroky a poplatky, přičemž z listinných důkazů korespondujících s vyjádřením žalovaného o výši uhrazené částky vyplývá, že uhradil minimálně částku 305 977,94 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

9. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016 musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak toto její tvrzení nebylo nijak prokázáno. Tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Ohledně této lustrace nebyly soudu předloženy žádné doklady či listiny. Pokud jde o příjmy a výdaje, žalovaný sice potvrdil, že uváděl, jaké má příjmy, náklady na bydlení a případně další potřeby, avšak žádným způsobem výši původnímu věřiteli nedokládal, naopak uvedl, že v uvedeném období měl ještě další závazky. Dle názoru soudu nepostačí pouze zjistit od spotřebitele jeho majetkovou situaci, ale je třeba, aby tato byla ověřena z běžně dostupných listin (například doklady o výši mzdy, předpisy nájmu či výpisy z účtu spotřebitele). Nepostačuje, pouze pokud se věřitel spokojí s údaji, které spotřebitel uvádí, aniž by je nijak náležitě neověřil.

11. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proto nemohla být poučena o potřebě navrhnout důkazy ve vztahu k prokázání jejího tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného způsobem tvrzeným v žalobě, když toto poučení soud ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje zásadně u jednání.

12. S ohledem na výše uvedené je možno učinit závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 143 300 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně by tak měla nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytl. Protože však žalovaný v období do 16. 6. 2024 uhradil celkem 305 977,94 Kč, již není žalobkyni povinen ničeho vracet. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

13. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který měl ve věci plný procesní úspěch, žádné náklady řízení nepožadoval.