112 C 146/2025

Plný text

Okresní soud v adresa - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochrana a uchování držby

I. Žaloba, aby žalovanému bylo uloženo strpět přístup (vstup a vjezd) žalobkyň a) a b) přes svůj pozemek p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, při hranici s pozemkem p. č. 2260/2 v katastrálním území , adresa, na pozemek p. č. 2260/2 v katastrálním území , adresa, , a zdržel se tak rušení držby práva žalobkyň a) a b) vstupovat a vjíždět na pozemek žalovaného p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, za účelem přístupu (vstupu a vjezdu) žalobkyň a) a b) na pozemek p. č. 2260/2 v katastrálním území , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 6 655 Kč k rukám jeho právního zástupce , Jméno advokáta B, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2025 domáhaly se žalobkyně a) a b) rozhodnutí soudu o tom, že se žalovanému ukládá, aby strpěl přístup formou vstupu a vjezdu žalobkyň přes svůj pozemek p. č. , hodnota, , v kat. území , adresa, , při hranici s pozemkem p. č. 2260/2 v kat. území , adresa, na pozemek č. 2260/2 v kat. území , adresa, a zdržel se tak rušení držby práva žalobkyň vstupovat a vjíždět na pozemek žalovaného za účelem přístupu žalobkyň na jejich pozemek č. 2260/2 v kat. území , adresa, . Žalobu odůvodnily tvrzením, že mají v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví mj. pozemek p. č. 2260/2 spolu s dalšími pozemky zapsanými na LV č. , hodnota, v kat. území , adresa, a přístup na tento pozemek a další sousedící pozemky je možný toliko po , adresa, přes pozemek č. , hodnota, , který je ve vlastnictví žalovaného. Tímto způsobem byl zajištěn vstup a vjezd k nemovitostem právními předchůdci žalobkyň, a to po řadu desítek let. Žalovaný však v reakci na to, že se žalobkyně rozhodly nabídnout k prodeji nemovitosti cestou realitní kanceláře, upozornil realitní kancelář dne 14. 7. 2025 e-mailem na to, že přístupová cesta k pozemkům vede přes jeho soukromý pozemek, který není veřejnou komunikací a že nebylo uděleno věcné břemeno přístupu, v budoucnu neplánuje tento souhlas udělit, a tedy se jedná o pozemek bez právně zajištěného přístupu. Dále umístil v blízkosti pozemní komunikace vlevo ve směru k nemovitostem žalobkyň ceduli s vyobrazením dopravní značky „zákaz vjezdu, soukromý pozemek“. Dne 25. 7. 2025 se uskutečnila schůzka žalobkyně a), právního zástupce žalobkyň s žalovaným a členy jeho rodiny za účelem smírného vyřešení věci a zachování stavu, který panoval po desítky let, avšak žalovaný setrval na svém stanovisku. Žalovaný tak informacemi uváděnými v e-mailu ze dne 14. 7. 2025 a umístěním cedule nejpozději dne 16. 7. 2025 svémocně ruší držbu, resp. pokojné užívání pozemku p. č. , hodnota, v kat. území , adresa, coby přístupu k nemovitostem žalobkyň. Žalovaný byl požádán o nápravu, tedy o upuštění rušení držby, avšak k tomu nedošlo, a to i přesto, že byl žalobkyněmi upozorněn, že zde s ohledem na dosavadní pokojné užívání předmětného pozemku po řadu desítek let vzniklo právo služebnosti cesty a stezky. Žalobkyně dosud v držbě rušeny nebyly, neboť měly po celou dobu možnost se na své nemovitosti dostat, aniž by jim to žalovaný zakazoval. Žalobkyně tak mají za to, že žalovaný jejich držbu věcného práva služebnosti (věcného břemene) práva cesty a stezky ruší a ohrožuje ji a této aktivity se dopustil nejdříve dne 14. 7. 2025. Žalobkyně se proto žalobou na ochranu rušené držby domáhají rozhodnutí soudu, aby jim poskytl proti žalovanému ochranu a uchování držby služebnosti cesty a stezky. Dále uvedly, že i jejich pozemek p. č. 2260/2 je zčásti také cestou a slouží pro přístup pro další nemovitosti, a to i ve vlastnictví žalovaného. Tento pozemek je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní plocha – ostatní komunikace, stejně jako pozemek žalovaného p. č. , hodnota, .

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, předně namítal, že žaloba není přesně označena jako žaloba z rušené držby a není tak zřejmé, zda se žalobkyně domáhají prostřednictvím zápůrčí žaloby definitivně ochrany svého držebního práva nebo jestli se dovolávají jen provizorní ochrany své poslední pokojné držby dle § 1003 a násl. občanského zákoníku. Ve věci dále uvedl, že žádnou držbu žalobkyň svémocně neruší. Potvrdil skutečnosti týkající se vlastnictví všech účastníků, přičemž uvedl, že je vlastníkem předmětných nemovitostí zapsaných na LV číslo , hodnota, v katastrálním území , adresa, od roku 1995 a žalobkyně jsou spoluvlastnicemi nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, asi jeden rok. Uvedl, že pozemek žalobkyň parc. č. 2265/1 byl využíván jako zahrada, na pozemek občas docházela matka žalobkyň paní , jméno FO, , která přijížděla autobusem. Dle povědomí žalovaného žalobkyně v posledních několika letech na předmětné pozemky nedocházely, v regionu ani nebydlí. Dle žalovaného je přístup na pozemek žalobkyň možný také po pozemcích ve vlastnictví Statutárního města , adresa, parc. č. 2254/8, č. 2308/2 a č. 2310/3, na nichž je vybudován i chodník. Potvrdil, že příjezd motorovými vozidly k pozemkům žalobkyň je možný skutečně po pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, , avšak žalovaný matce žalobkyň ani žalobkyním přístupu na jejich zahradu nikdy nebránil a nebrání. Je však pravdou, že žalovaný a jeho rodina nemají zájem na tom, aby na tento jejich pozemek vcházely a vyjížděly jiné osoby se svými vozidly. Jedná se totiž o slepou ulici, vozidla se otáčejí přímo u domu žalovaného a žalovaný se svou rodinou nechce být rušen cizími lidmi. Navíc jde o klidnou lokalitu, kterou chce žalovaný zachovat. Potvrdil, že poté, co v červenci 2025 z inzerce zjistil, že žalobkyně chtějí své pozemky prodat na výstavbu nového rodinného domu, považoval za slušnost upozornit realitního makléře, že není právně vyřešen příjezd k předmětným pozemkům, neboť tato informace v inzerátu scházela. Žalobkyně jej o svém záměru nemovitosti prodat nevyrozuměly, neprojednaly to s ním, byť jim muselo být zřejmé, že minimálně pro příjezd budou muset řešit užívání pozemku žalovaného. Svým sdělením realitní kanceláři v žádném případě žalovaný nesledoval to, aby žalobkyně, popřípadě jejich maminka, nemohly na zahradu přijít. Tím chtěl pouze vyjádřit to, aby žalobkyně s ním měly zájem o celé záležitosti jednat. Stejně tak nemínil svémocně rušit držbu žalobkyním a zakazovat jim vjezd, ale chtěl umístěním zákazu cedulky „zákaz vjezdu“ předejít tomu, aby mu na pozemek v budoucnu vjížděli pracovníci realitních kanceláří s různými dalšími třetími osobami, pracovníci stavebních firem a cizí lidé, kteří se budou otáčet svými auty u domku žalovaného a jeho plotu, který je již nakloněn, a to z důvodu, že se daný pozemek nachází v dobývacím prostoru , adresa, . Cedule „zákaz vjezdu“ byla umístěna v místě, kde končí místní komunikace v majetku města Havířova, a tedy veřejné užívání na základě veřejnoprávního institutu pozemní komunikace. Na žádost žalobkyň a jejich matky došlo dne 25. 7. 2025 došlo k setkání, kde byl přítomen i právní zástupce žalobkyň. Při tomto jednání vyplynulo, že žalobkyně navrhují uzavření smlouvy o zřízení služebnosti stezky a cesty na části pozemku žalovaného č. , hodnota, přináležející k pozemku žalobkyň č. , hodnota, , zhruba do místa, kde se nachází branka na pozemku parc. č. 2260/2, přičemž žalobkyně mu nabídly za zřízení služebnosti částku 150 000 Kč. Žalovaný měl návrh žalobkyň zvážit a dne 2. 8. 2025 sdělil žalobkyni a), že se zřízením věcného břemene souhlasí. Požádal však zakreslení věcného břemene, aby pozemek nebyl zatížen celý a také nepatrné navýšení úplaty za zřízení věcného břemene. Tento jeho přístup rozhodně nesvědčí o tom, že by chtěl narušovat pokojný stav a bránit žalobkyním v přístupu na jejich pozemky. Na jeho e-mail reagoval advokát žalobkyň e-mailem adresovaným dceři žalovaného, který mu byl přeposlán dne 23. 8. 2025 a z jeho obsahu je zřejmé, že postačí dohodnout konkrétní podmínky nově zřízené služebnosti, dohodu připravit a uzavřít. Advokát žalobkyň jej však upozornil, že může vůči němu podat hned několik žalob. Žalovaný poté e-mailem ze dne 24. 8. 2025 sdělil advokátovi, že se musí i on poradit se svým zástupcem, nicméně, než se stihl se svým advokátem potkat, již byla podána žaloba. Situace je tedy taková, že žalobkyně místo toho, aby jednaly s žalovaným o jeho návrhu na zřízení služebnosti, podaly tuto žalobu, která věc neřeší, má zřejmě žalovaného zastrašit. Po schůzce na pozemku žalovaného dne 25. 7. 2025 na pozemky žalobkyň normálně docházela jejich matka, ani advokátovi žalobkyň v příjezdu nikdo nebránil. Žalobkyně mohu své pozemky užívat bez omezení. Žalovaný svémocně jejich držbu rušit nijak nechce, pouze má za to, že je vhodné dohodnout služebnost stezky a cesty, včetně konkrétních podmínek.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního území pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , bylo zjištěno, že na listu vlastnictví č. , hodnota, pro kat. území , adresa, , obec , adresa, , je zapsáno vlastnické právo žalovaného k pozemkům p. č. , hodnota, se stavbou rodinného domu č.p. 212, p. č. , hodnota, , p. č. 2268/1, p. č. 2268/2, p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, – ostatní plocha, ostatní komunikace. K tíži pozemku p. č. , hodnota, je zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy pro parcely zde specifikované ve vlastnictví třetích osob, nikoli však pro parcely ve vlastnictví žalobkyň.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , v kat. území , adresa, , obec , adresa, , bylo dále zjištěno, že žalobkyně a) a b) jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitostí p. č. 2254/2, p. č. 2254/7, p. č. 2260/2 – ostatní plocha – ostatní komunikace, p. č. 2265/1, p. č. 2265/3 se stavbou bez čp/če a ve prospěch těchto pozemků není zapsáno žádné věcné břemeno. K tíži pozemku p. č. 2260/2 je zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy pro parcely zde specifikované ve vlastnictví třetích osob. Nabývacím titulem pro obě žalobkyně byla darovací smlouva ze dne 15. 8. 2024.

5. Z inzerátu realitní kanceláře , právnická osoba, bylo zjištěno, že prostřednictvím této realitní kanceláře je nabízen prodej stavebního pozemku na , adresa, s tím, že uvedený pozemek nabízí bydlení v klidné lokalitě v této oblasti. Je zde specifikace této nemovitosti, informace o tom, že se zde nachází dvě dřevěné chatky, elektrická přípojka, vodovodní přípojka, plynová přípojka, poblíž je obecní kanalizace. Nejsou zde uvedeny žádné skutečnosti týkající se přístupu k nemovitostem.

6. Z e-mailu žalovaného adresovaného realitnímu makléři , tituly před jménem, , jméno FO, dne 14. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný upozornil realitního makléře jako zprostředkovatele prodeje nemovitostí p. č. 2265/3, p. č. 2265/1 a p. č. 2260/2, který přímo sousedí s pozemkem žalovaného p. č. , hodnota, , že přístupová cesta k těmto pozemkům vede přes soukromý pozemek žalovaného p. č. , hodnota, , který není veřejnou komunikací, ani není ve vlastnictví města. Na tento pozemek nebylo uděleno věcné břemeno přístupu a žalovaný do budoucna ani neplánuje takový souhlas udělit. Proto se jedná o pozemek bez právně zajištěného přístupu a vzhledem k tomu, že tato skutečnost není uvedena v inzerci k dané nemovitosti, požádal o její doplnění, aby nedocházelo k uvedení potencionálních zájemců v omyl.

7. Žalobkyně i žalovaný soudu doložili fotografie, na nichž je vyobrazena část pozemku žalovaného, sloužícího pro přístup k pozemkům ve vlastnictví žalobkyň a) a b), přičemž z fotografií je patrné, že uvedený pozemek má charakter příjezdové cesty, mj. k pozemkům ve vlastnictví žalobkyň, které parkují své vozidlo před bránou k vjezdu na jejich pozemky. Na jedné z fotografií předložených žalobkyněmi je při vjezdu k nemovitostem žalobkyň vlevo umístěna značka „zákaz vjezdu soukromý pozemek“.

8. Z geodetického zaměření části oplocení parcely č. 2261/5 vypracovaného dne 16. 7. 2025 geodetem Vladislavem Střížem bylo zjištěno, že pozemek p. č. 2265/1 je oplocen podél celé jeho části sousedící bezprostředně s pozemkem p. č. 2260/2, zčásti je oplocení přímo v hranici tohoto pozemku a na severní části pozemku je v oplocení příjezdová brána, k níž je možno dostat se pouze přes pozemek p. č. 2260/2. Pozemek p. č. 2260/2 bezprostředně v plném rozsahu sousedí s pozemkem p. č. , hodnota, a z dalších fotografií je zřejmé, že i pozemek žalobkyň částečně slouží jako příjezdová komunikace.

9. Z informativních výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, je zapsáno vlastnické právo Statutárního města , adresa, k pozemkům p. č. 2309/2, p. č. 2310/3 a p. č. 2254/8. Z katastrální mapy je zřejmé, že uvedené pozemky ve vlastnictví Statutárního města , adresa, vedou podél oplocení nemovitostí žalobkyň a) a b) ze strany, v níž navazují na pozemek ve vlastnictví žalovaného p. č. , hodnota, , a to podél celé jejich plochy oplocení ze severozápadní strany.

10. Z ostatních listinných důkazů pro nadbytečnost jsou nečiní žádná skutková zjištění. Jedná seco fotografie oplocení žalovaného a kupní smlouvu, kterou v roce 2005 měli rodiče žalobkyň prodávat třetím osobám části svých nemovitostí, neboť těmito skutečnostmi se soud pro nadbytečnost neměl potřebu zabývat.

11. Z e-mailu žalovaného adresovaného žalobkyni a) dne 2. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný v návaznosti na schůzku konanou dne 25. 7. 2025, která se týkala přístupu na pozemek žalobkyně uvedl, že souhlasí se zřízení věcného břemene chůze a jízdy pro parcelu č. , hodnota, ve prospěch parcel č. 2254/7, č. 2265/3, č. 2265/1, č. 2254/2 a č. 2260/2 za zde uvedených podmínek, tedy, že finanční úplata za zřízení břemene bude 190 000 Kč, dále bude hrazeno pravidelné roční plnění 5 000 Kč, veškeré náklady spojené se zřízením věcného břemene, zejména administrativního charakteru, ponese oprávněný z věcného břemene, tedy vlastník těchto pozemků a další podmínky se týkaly případné náhrady škody vzniklé v souvislosti se zřízením a realizací věcného břemene, a že užívání pozemku žalovaného pro účely stavby musejí být předem konzultovány s žalovaným a ten musí dát k tomu písemný souhlas. Požádal žalobkyni, aby se k jeho podmínkám vyjádřila, případně zaslala návrh smlouvy o zřízení věcného břemene. Na tento e-mail reagoval dne 19. 8. 2025 právní zástupce žalobkyň, který zaslal paní , jméno FO, (dceři žalovaného) e-mail pro žalovaného s tím, že jeho klientky se přišly s žalovaným dohodnout na narovnání, neboť mají za to, že žalovanému desetiletí stávajícího fungování vztahů není komfortní. Uvedl, že žalovaný svým e-mailem ze dne 14. 7. 2025 bezproblémovost dosavadního pokojného stavu narušil, respektive zpochybnil, na což je třeba právně reflektovat, a to byl důvod, že celou záležitost řešili. Ve vztahu k narovnání se dále vyjadřuje k otázce úplaty, kdy žalobkyně jsou ochotny uhradit za zřízení věcného břemena 150 000 Kč, nikoliv však již hradit pravidelné měsíční plnění 5 000 Kč. Jsou schopny nést náklady na vyhotovení dohody o narovnání, rovněž není problém se v případě škody dohodnout na její náhradě, když navíc tato otázka vychází z obecné zákonné povinnosti. Uváděl, že žalobkyně nechtějí odpovídat za otázku technického stavu komunikace, neboť i v tomto případě je třeba řešit otázku náhrady škody dle zákona, stejně tak jako odpovědnost za škodu třetím osobám. Navrhl, že žalobkyně připraví dohodu o narovnání, která bude zahrnovat stávající věcně právní vztah, včetně návrhu na vklad s tím, že bude recipročně ošetřeno také z hlediska nemovitostí žalobkyň, jimiž jsou obsluhovány nemovitosti žalovaného. Pokud by žalovaný neměl dohodu o narovnání zájem uzavřít, pak žádal o sdělení této informace, aby žalobkyně mohly započít s řešením situace, která byla vyvolána emailem ze dne 14. 7. 2025, kdy je primárně zpochybňována pokojná držba práv žalobkyň. S ohledem na plynutí lhůt pro případné zahájení nejméně jednoho z daných čtyř řízení, jej vyzval do jednoho týdne k vyjádření, zda o uzavření dohody o narovnání má žalovaný zájem či nikoliv. Marným uplynutím lhůty budou podány nejméně tři žaloby k soudu a jeden návrh s tím, že následně již bude věc pouze deklarace stávajícího stavu. Na tento e-mail reagoval žalovaný tak, že žalobkyni a) zaslal dne 24. 8. 2005 e-mailovou odpověď, že vzhledem k tomu, že se jedná o právně významnou záležitost, chce obsah projednat i s právním zástupcem a schůzku s ním má domluvenou na nejbližší možný termín, jakmile ji absolvuje, sdělí informace.

12. Z ostatních listinných důkazů pro nadbytečnost jsou nečiní žádná skutková zjištění. Jedná se o fotografie oplocení žalovaného a kupní smlouvu, kterou v roce 2005 měli rodiče žalobkyň prodávat třetím osobám části svých nemovitostí, neboť těmito skutečnostmi se soud pro nadbytečnost neměl potřebu zabývat.

13. Soud dospěl k závěru, že výše uvedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně a) a b) jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitostí specifikovaných na LV č. , hodnota, v kat. území , adresa, , a to na základě darovací smlouvy ze dne 15. 8. 2024. Jedna pozemková parcela, konkrétně p. č. 2260/2 ostatní plocha – ostatní komunikace, bezprostředně sousedí s pozemkem žalovaného p. č. , hodnota, ostatní plocha – ostatní komunikace a je zapsaná na LV č. , hodnota, v kat. území , adresa, . Dne 14. 7. 2025 žalovaný jako vlastník tohoto pozemku, přes který vede příjezdová cesta jak nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně, tak k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného a třetích osob, sdělil realitnímu makléři v souvislosti se zamýšleným prodejem nemovitostí ve vlastnictví žalobkyň, že k prodávaným nemovitostem nevede přístupová cesta a že nehodlá udělit souhlas pro věcné břemeno přístupu. V následujících dnech umístil žalovaný na začátek svého pozemku p. č. , hodnota, vlevo značku označující zákaz vjezdu se sdělením, že se jedná o soukromý pozemek. Dne 25. 7. 2025 proběhla schůzka žalobkyně a) a jejího advokáta, žalovaného a členů jeho rodiny, při níž bylo hovořeno o tom, že situace bude řešena uzavřením smlouvy o zřízení služebnosti stezky a cesty na části pozemku žalovaného č. , hodnota, , a to za částku 150 000 Kč, přičemž k tomuto návrhu se žalovaný vyjádřil žalobkyni a) emailem ze dne 2. 8. 2025 a sdělil další podrobnosti a podmínky k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Žalobkyně navrhovanou smlouvu nazývají smlouvou o narovnání a prostřednictvím svého právního zástupce se vyjádřily tak, že s některými částmi návrhu žalovaného souhlasí, s některými nikoliv a daly žalovanému lhůtu pro to, aby se k jejich konečným návrhům vyjádřil do sedmi dnů od 19. 8. 2025. Žalovaný dne 24. 8. 2025 na tento požadavek reagoval e-mailem a požádal o další lhůtu za účelem konzultace se svým právním zástupcem, s nímž má schůzku sjednánu v nejbližším možném termínu. Dne 25. 8. 2025 pak podaly žalobkyně žalobu na ochranu rušené držby.

14. Soud si je vědom, že rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby má být dle ust. § 177 odst. 1 o. s. ř. vydáno ve lhůtě 15 dnů. Avšak vzhledem k tomu, že nejprve bylo zapotřebí vybrat soudní poplatek z podané žaloby a současně zaslat žalovanému do vlastních rukou žalobu s výzvou k vyjádření a poskytnout mu alespoň lhůtu tří dnů pro vyjádření ve věci, nebylo možno tuto zákonnou lhůtu dodržet.

15. K námitkám žalovaného o tom, že je zde pochybnost, zda skutečně uvedená žaloba je žalobou z ochranné držby ve smyslu ustanovení § 1003 a následujících občanského zákoníku, soud uvádí, že byť žaloba takto přesně označena není, z žalobních tvrzení je zřejmé, že se žalobkyně domáhají, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se rušení držby. Žalobkyně odůvodňují počátek běhu lhůty pro podání této žaloby uvedením přesného data, kdy žalovaný měl započít zrušením držby a žalobní tvrzení směřují k tomu, že chováním žalovaného dochází k rušení pokojného užívání předmětného pozemku. S ohledem na to soud má za to, že uvedená žaloba je žalobou z ochranné držby ve smyslu stanovení § 176 o. s. ř.

16. Soud se nejprve zabýval včasností podané žaloby a má za to, že žaloba byla podána včas v souladu s ust. § 1008 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), tedy ve lhůtě 6 týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděly o svém právu a o osobě, která držbu ruší či ohrožuje. Šestitýdenní lhůta počala běžet 14. 7. 2025, kdy byl žalobkyním znemožněn žalovaným přístup k předmětným nemovitým věcem, neboť tohoto dne poprvé žalovaný sdělil žalobkyním, že k jejich pozemku není přístupová cestu a následně toto vyjádřil umístěním zákazové značky. Pokud tedy žalobkyně podaly žalobu dne 25. 8. 2025, podaly ji včas.

17. Soud věc projednal a rozhodl podle hlavy páté části třetí o. s. ř., tj. podle § 176 až 180 o. s. ř. Ve věci nebylo třeba nařizovat jednání a soud se v řízení omezil na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, neboť smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu. Soud svá skutková zjištění opřel o listiny předložené žalobkyněmi.

18. Podle § 1003 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále o. z.) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

19. Dle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.

20. Dle § 1007 odst. 2 o. z. vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

21. V řízení o žalobě na ochranu proti rušení držby, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení, musí žalobce tvrdit i prokázat, že je držitelem práva, o jehož rušení jde a že jej žalovaný ruší. Vychází se z předpokladu, že držbu není nikdo oprávněn rušit, pokud k tomu nemá právní důvod.

22. Dle názoru soudu žalobkyně prokázaly, že jsou držitelkami práva přístupu ke svému pozemku a z něj k dalším svým nemovitostem přes pozemek ve vlastnictví žalovaného, který je možno považovat za přístupovou cestu pěšky i dopravními prostředky nejen k pozemkům žalobkyň, kde je umístěna vjezdová brána, ale i k pozemkům třetích osob, v jejichž prospěch bylo k tíží pozemků ve vlastnictví žalobkyň i žalovaného zřízeno věcné břemeno cesty.

23. Nebylo však tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně toto právo vykonávaly pravidelně, na svůj pozemek přicházely či přijížděly. Dle tvrzení žalovaného přístup po jeho pozemku využívala především matka žalobkyň, a to nejprve po chodníku na pozemku ve vlastnictví Statutárního města , adresa, a částečně po pozemku žalovaného.

24. Zejména však nebylo prokázáno, že by žalovaný rušil držbu žalobkyň spočívající v právu cesty a chůze přes pozemek jeho k pozemkům v jejich vlastnictví. Skutečnost, že žalovaný dne 14. 7. 2025 zaslal realitní kanceláři upozornění, že v souvislosti se zamýšleným prodejem nemovitostí není zřízena přístupová cesta, soud za jakékoliv bránění ve výkonu rušené držby nepovažuje. Jedná se pouze o informaci, která se týká zejména třetích osob (potencionálních zájemců), nikoliv samotných žalobkyň. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem bránil žalobkyním a) a b) ke vstupu na jejich pozemek. Žalovaný nepopírá, že svůj pozemek p. č. , hodnota, , bezprostředně sousedící s pozemky ve vlastnictví města Havířova, z nichž pak vede přístup k pozemkům ve vlastnictví žalobkyň, je umístěna značka „zákaz vjezdu, soukromý pozemek.“ Nicméně se nejedná o žádnou faktickou zábranu a neznamená to, že by žalobkyně nemohly na svůj pozemek vcházet či vjíždět. Tyto skutečnosti prokázány nijak nebyly a sám žalovaný tvrdí, že na uvedený pozemek i po umístění značky docházela bez problémů i matka žalobkyň, jakož i samotná žalobkyně a). Soud tedy přisvědčil žalovanému, že oběma skutečnostmi tvrzenými žalobkyněmi, tedy umístěním značky se zákazem vjezdu a sdělením informací realitní kanceláří, nijak svémocně nerušil držbu žalobkyň, jak tvrdí a není třeba žalovanému ukládat povinnosti tak, jak žalobkyně v této žalobě navrhují. Soud poukazuje na to, že žalovaný projevil vstřícnost a hodlal se žalobkyněmi záležitost jejich přístupu k nemovitostem řešit a sjednat s nimi smlouvu o věcném břemeni či dohodu o narovnání, jak to nazývají žalobkyně, nicméně na jeho žádost o poskytnutí delší lhůty pro jeho konzultaci s právním zástupcem nebylo ze strany žalobkyň reagováno, naopak byla ihned podána tato žaloba na ochranu rušené tržby.

25. Soud konstatuje, že toto řízení nemá za úkol vyřešit sporné vztahy mezi účastníky, ale má pouze poskytnout ochranu pokojnému stavu. Všechny sporné otázky mezi účastníky mohou být definitivně vyřešeny až v nalézacím řízení o petitorní žalobě, které, jak právní zástupce žalobkyň avizoval, hodlají vyvolat samy žalobkyně.

26. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalobkyně a) a b) uhradit žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, náklady řízení ve výši 6 655 Kč k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta ve výši 4 600 Kč za 2 úkony právní služby po 2 300 Kč dle § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále „advokátní tarif“), a to za převzetí zastoupení a za sepis vyjádření k žalobě, včetně 2 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 5 500 Kč, což činí 1 155 Kč.