112 C 150/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 9 704 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu částky 6 704 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 2. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkové částky 9 704 Kč s odůvodněním, že na základě žádosti žalovaného poskytla žalovanému dne 7. 2. 2020 jeho bankovní účet spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 204 Kč nejprve do 11. 3. 2020, následně s prodlouženým termínem do 11. 10. 2020. Žalovaný však úvěr nesplatil a žalobkyně kromě nesplaceného úvěru s poplatkem požaduje také úhradu částky 450 Kč a 650 Kč za upomínky odeslané žalovanému, dále částky 1 500 Kč za předání věci k inkasnímu řízení a také úhradu smluvní pokuty ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč) z důvodu prodlení žalovaného se splněním povinností. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a žalovaný při jejím sjednávání uhradil ověřovací poplatek 1 Kč z bankovního účtu, na který byl následně úvěr žalovanému poskytnut. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně náležitě posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že si vyžádala potvrzení o příjmu žalovaného a údaje o jeho výdajích získala z jeho čestného prohlášení. Kromě toho prověřovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registrů dlužníků právnická osoba Justitia s negativním výsledkem. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 26. 5. 2021 se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena dne 7. 2. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru č, na základě které se žalobkyně zavázala dle žádosti poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30 dnů spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč Součástí smlouvy je ujednání, že v případě nesplacení úvěru je žalovaný povinen hradit poplatky za upomínky ve výši 450 Kč při prodlení 7 dní, 650 Kč při prodlení 20 dní, 1 500 Kč za náklady spojené s předáním věci inkasní agentuře (článek 7.4 smlouvy). Dále byla v článku 7.1. sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Smlouvu žalovaný podepsal dne 7. 2. 2020 unikátním podpisem ze své IP adresy, přičemž žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného předloženou při sjednávání smlouvy. příjmení dne mu byly spolu se smlouvou poskytnuty předsmluvní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, které obsahují popis základních vlastností spotřebitelského úvěru. příjmení 3 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 7. 2. 2020 na jeho bankovní účet č. bankovní účet, který je uveden ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jako bankovní účet žalovaného a z něhož žalovaný dne 7. 2. 2020 poukázal na účet žalobkyně částku 1 Kč jako ověřovací poplatek.

4. Dne 22. 10. 2020 a 1. 11. 2020 zaslala žalobkyně žalovanému doporučeně upomínky k úhradě nesplaceného úvěru 3 000 Kč a současně jej vyzvala k úhradě úroku, poplatků a pokut. Poslední výzvou před žalobou zaslanou žalovanému doporučeně dne 14. 1. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanému k úhradě nesplacené půjčky dle jeho žádosti ze dne 6. 2. 2020, jejíž splatnost nastala dne 11. 10. 2020, v celkové výši 9 800 Kč s tím, že pokud tuto částku neuhradí do 21. 1. 2021, bude věc řešena soudně.

5. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ust. § § 1824 a § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání úvěr ve výši 3 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 39 % ročně a s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 204 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil, a to ani v tvrzeném prodlouženém termínu splatnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak žádné z těchto tvrzení neprokázala. Nebyl předložen jediný důkaz k posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného, či k lustraci osoby žalovaného v registrech dlužníků. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně při sjednávání úvěru splnila své povinnosti vyplývající z výše uvedeného zákonného ustanovení, tedy náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného při sjednávání smlouvy, a proto soud posoudil dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tuto smlouvu jako neplatnou, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě předložení důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru částku 3 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalovaný před podáním žaloby nezaplatil ničeho, je tedy povinen vrátit žalobkyni částku 3 000 Kč, která byla tímto rozhodnutím žalobkyni přiznána. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně na smluvní pokutu, poplatky za úvěr a za náklady na upomínání, v celkové výši 6 704 Kč byl zamítnut, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch a měl by tedy právo na jejich náhradu, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.