112 C 157/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 994 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 994 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu částky 6 Kč s úrokem 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 14,75 % ročně z částky 6 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem 2 % ročně z částky 19 994 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 781,02 Kč od , datum, do , datum, , se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 624 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s obchodním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě byl žalovanému poskytnut kontokorent k čerpání na tomto běžném účtu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však porušil podmínky pro čerpání kontokorentu, byl mu zablokován a nadále jej nemohl čerpat. Ke dni , datum, došlo k zesplatnění kontokorentu a žalovaný z tohoto smluvního vztahu dluží 20 000 Kč představující nesplacenou jistinu kontokorentu, dále smluvní úrok z kontokorentu do zesplatnění ve výši 781,02 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, a ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení (ve výši dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.) a zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný na úvěru uhradil částku 6 Kč, kterou žalobkyně započetla na obchodní úrok. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného tak, že si ověřila informace z jeho dokladů a údaje o jeho finanční situaci dle informací, které jí žalovaný poskytl v žádosti o úvěr a také vycházela z interních a externích databází umožňující posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má čistý příjem ve výši 28 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Při posuzování výdajů žalobkyně stanovila částku, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. Rovněž jej prověřila v interních a externích databázích, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, přičemž v bankovním registru neměl žádný úvěrový produkt. Také provedla dotaz do insolvenčního rejstříku a posoudila případnou exekuční minulost žadatele. Žalovaný v žádosti o kontokorent neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léků, dopravu nebo splátky úvěru, proto žalobkyně ohledně výdajů žalovaného využila statistických modelů pro vyhodnocení schopnosti úvěr splácet, a to částku 4 860 Kč. Zohlednila tzv. maximální limit splátky a dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, přičemž na jeho běžných účtech nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem či jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky prostřednictvím mobilního bankovnictví dne , datum, bylo zjištěno, že se v ní žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby, mj. vést pro něj běžný účet č. , č. účtu, a poskytnout mu debetní kartu, s tím, že žalovaný se zavázal za bankovní služby platit cenu dle ceníku banky.

4. Z dodatku číslo , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, sjednaného dne , datum, prostřednictvím mobilního bankovnictví bylo zjištěno, že dle žádosti žalovaného mu byl poskytnut úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent do výše 20 000 Kč, a to formou přečerpání běžného účtu číslo , č. účtu, a žalovaný se zavázal hradit úroky ve výši 18,9 % ročně s tím, že podmínkou bylo, aby žalovaný kontokorent splatil do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu, celkem mělo být uhrazeno 23 779,97 Kč.

5. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný jej vyčerpal do výše 20 000 Kč k datu , datum, , přičemž v tomto období měl na svém účtu zůstatek 0 Kč. Ke dni zesplatnění , datum, a ke dni , datum, (podání žaloby) činila nesplacená jistina úvěru 20 000 Kč. Dne , datum, bylo zaplaceno 6 Kč a žalobkyně tuto částku započetla na nesplacený obchodní úrok.

6. Z mimořádného výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že počáteční zůstatek tohoto účtu činil 0 Kč, konečný zůstatek činil 0 Kč. Žalovaný z něj dne , datum, vyčerpal 17 794 Kč, 500 Kč a 1 700 Kč, žádné příchozí platby zde evidovány nejsou, ke dni , datum, došlo k převedení kontokorentu. Ve výpisu je specifikován také obchodní úrok z kontokorentu v celkové výši 781,02 Kč.

7. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 781,02 Kč přestavující nesplacený kontokorent do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, bude podána žaloba a tato výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne , datum, (zjištěno z knihy odeslané pošty).

8. Z úvěrové zprávy vytvořené dne , datum, , vyžádané systémem žalobkyně pro úvěrovou žádost číslo , hodnota, bylo zjištěno, že u žalovaného jsou uvedeny osobní údaje, dále údaj o tom, že neměl žádný zablokovaný kontrakt, a že nejsou u něj evidovány žádné splátkové a nesplátkové kontrakty.

9. Z přehledu žádosti o úvěr ve vztahu k žalovanému má žalobkyně evidována následující aplikační data: žalovaný dne , datum, požádal o kontokorent 5 000 Kč (žádost č. , hodnota, ) a jeho žádost byla schválena. U této žádosti nejsou uvedeny žádné údaje o rodinném stavu žalovaného, splátky uvedené klientem nejsou, výdaje domácnosti (na bydlení, na léky, jídlo a dopravu, splátky ostatních členů) 0 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 0. Jako zaměstnavatel je u něj vedena společnost AMA metalbau, pracovní poměr ve stavebnictví od , datum, na dobu neurčitou s příjmem 28 000 Kč. Žalovaný doložil doklad o výši mzdy ze dne , datum, a výpis z účtu v cizí měně vedený na jméno žalovaného (v německém jazyce), z nichž bylo zjištěno, že žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši 1 072,75 Eur dne , datum, .

10. Z ostatních listinných důkazů, zejména ze standardních informací, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ceníku pojištění, přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání úvěrů, podmínek pro užívání kontokorentu a pro používání úvěru, soud pro nadbytečnost s ohledem na závěry níže uvedené nečiní žádná podstatná skutková zjištění.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla distančně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 1820 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. (dále jen o. z), dle které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr formou kontokorentu, tedy přečerpáním částky ve výši 20 000 Kč z jeho běžného účtu, který byl mezi účastníky sjednán rámcovou smlouvou. Žalovaný se zavázal tento úvěr čerpat a splatit spolu s úrokem do 1 roku od čerpání. Žalobkyně svou povinnost vyplývající z výše uvedeného vztahu splnila. Pokud jde o žalovaného, tento dle tvrzení žalobkyně a dle údajů ve výpisu z účtu uhradil pouze 6 Kč a tato částka byla žalobkyní započtena na obchodní úrok. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by nad rámec výše uvedeného žalobkyni zaplatil něčeho dalšího.

12. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od , datum, , musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tuto svou povinnost splnila a také jakým způsobem. Dle názoru soudu však žalobkyně svou povinnost nesplnila řádně a dostatečně. Při posuzování příjmové stránky žalovaného žalobkyně vycházela ze skutečností, které jí žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, tedy z toho, že je zaměstnán u zahraničního zaměstnavatele na dobu neurčitou, avšak tato skutečnost nebyla nijak osvědčena (např. pracovní smlouvou). Žalobkyně měla k dispozici toliko listiny o tom, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 1 072,75 Eur (cca 28 000 Kč), avšak není zřejmé, zda se skutečně jedná o jeho pravidelný měsíční příjem či pouze jednorázový. Pokud jde o výdaje žalovaného, ani tyto nebyly dle názoru soudu náležitě zjištěny. Sám žalovaný ve své žádosti žádné své výdaje neuváděl a žalobkyně proto (jak sama uvedla), že vycházela z částky 4 860 Kč dle její expertní analýzy jako částky potřebné na jeho výdaje, což považuje za dostatečné i s přihlédnutím k výši poskytovaného úvěru. S tímto se soud neztotožňuje, když má za to, že zákon o spotřebitelském úvěru nějak nerozlišuje výši úvěru a rozsah zkoumání schopnosti spotřebitele úvěr splácet s ohledem na výši poskytovaného úvěru. K základním principům odpovědného úvěrování patří to, aby poskytovatel úvěru nejen potřebné údaje od spotřebitele zjistil, ale také je ověřil, případně si vyžádal listiny či jiné dokumenty k jejich ověření. Výdajová stránka žalovaného tak dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena, a to zejména ve vztahu k nákladům na bydlení (předložení listin o platbách nájemného či za bydlení není pro spotřebitele nijak obtížné).

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, soud ji nemohl poučit o nutnosti navrhnout další důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že náležitě zjišťovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání.

14. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost vyplývající z výše uvedených ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. a podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé a druhé tohoto zákona proto posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Poskytla-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení částky úvěru ponížené o plnění, které žalovaný již dle neplatné smlouvy poskytl, tedy částky 6 Kč (byť ji žalobkyně započetla na obchodní úrok). Soud proto přiznal žalobkyni částku 19 994 Kč spolu s úroky z prodlení, na které má nárok ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně, a to od , datum, do zaplacení s ohledem na dobu splatnosti stanovenou v předžalobní výzvě. Co do částky 6 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z přiznané částky ve výši přesahující zákonem stanovenou míru, byla žaloba zamítnuta, neboť na tyto částky nemá žalobkyně nárok. Rovněž byla žaloba zmítnuta jako nedůvodná v části požadovaných obchodních úroků, neboť se jedná o nárok, který má původ v absolutně neplatné smlouvě.

15. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 78 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 11 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 89 % (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, a proto jí byla s ohledem na její procesní úspěch přiznána částka 624 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku.