112 C 191/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 147,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 147,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 147,68 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 1 147,68 Kč se zákonnými úroky z prodlení s odůvodněním, že žalovaný dne datum v obec řídil své motorové vozidlo a při kontrole hlídkou Policie ČR byl vyzván, aby se podrobil orientačnímu vyšetření zjišťujícímu přítomnost alkoholu v organismu. Alkohol u žalovaného byl v dechu zjištěn, a proto se podrobil také lékařskému vyšetření spojeným s odběrem krve, s čímž souhlasil. Přítomnost alkoholu v jeho krvi byla tímto odběrem zjištěna, přičemž v souvislosti s odborným lékařským vyšetřením ve zdravotnickém zařízení provedeném dne datum vynaložila žalobkyně celkovou částku 1 147,68 Kč Náklady na dopravu vozidlem Policie ČR činily 12,63 Kč, náklady na odborné lékařské vyšetření a odběr biologického materiálu činily 341,55 Kč a na rozbor biologického materiálu 793,50 Kč a všechny tyto částky uhradila žalobkyně, ačkoli je měl uhradit žalovaný. Z tohoto důvodu požaduje zaplacení této částky po žalovaném, k čemuž byl vyzván, avšak bezvýsledně. Žalobkyně požaduje přiznání úroku z prodlení ode dne následujícího po vydání rozhodnutí, až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: příjmení Policie ČR, obvodní oddělení obec a číslo, dne datum při výkonu své činnosti zastavila vozidlo žalovaného, kdy při kontrole bylo v dechu žalovaného zjištěno 0,72 promile alkoholu. Žalovaný s naměřenými hodnotami souhlasil a dále žádal lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu, což bylo provedeno v nemocnice v obec, kam byl žalovaný dovezen vozidlem Policie ČR. Náklady na převoz vozidlem žalovaného do nemocnice činily 12,63 Kč. Při odborném vyšetření dne datum byla žalovanému odebrána krev a náklady na odběr krve činily 341,55 Kč. Toxikologickým vyšetřením provedeným ve Fakultní nemocnici v obec byla u žalovaného ve vzorku krve zjištěna hladina alkoholu 0,62 g, přičemž tyto náklady na odborné vyšetření činily 793,50 Kč. Všechny tyto částky zdravotním zařízením uhradila Policie ČR. Výzvou k úhradě ze dne datum zaslanou žalovanému doporučeně na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 1 147,68 Kč do 15 dnů od doručení výzvy, přičemž tato mu byla zaslána doporučeně a vrátila se žalobkyni zpět.

5. Žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že příslušníci Policie ČR vyzvali žalovaného k tomu, aby se podrobil orientačnímu vyšetření alkoholu v krvi v souladu s ust. § 21 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek účinného od 31. 5. 2017. Žalovaný se tomuto orientačnímu vyšetření podrobil a následně u něj bylo provedeno odborné lékařské vyšetření na jeho žádost příslušnými zdravotnickými službami ve smyslu ust. § 22 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla přítomnost alkoholu v krvi zjištěna, je podle § 24 odst. 2 povinen uhradit náklady tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborná lékařská vyšetření, tedy žalobkyni. Stejně tak je povinen uhradit náklady na dopravu vozidlem Policie do zdravotnického zařízení ve smyslu § 24 odst. 3 citovaného zákona. Z tohoto důvodu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 1 147,68 Kč, a to spolu s úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok dle § 1970 občanského zákoníku a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány ode dne datum do zaplacení dle jejího žalobního požadavku, a to ve výši 8,5 % ročně, když žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou žalobkyně ze dne datum s termínem splnění do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva se dostala do dispozice žalovaného dne datum, kdy pro něj byla uložena na poště a od toho okamžiku počala plynout lhůta stanovená žalobkyní. Žalovaný se tedy dostal do prodlení dříve, než požaduje žalobkyně, avšak soud je vázán žalobním návrhem, a tudíž přiznal žalobkyni úroky z prodlení dle jejího žalobního požadavku, avšak ve výši platné úrokové sazby ke dni prodlení žalovaného, tj. 8,5 % ročně.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinností žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení ve výši 600 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů žalobkyně ve výši dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), a to za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby po 300 Kč.

7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích bylo dále rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, neboť žalobkyně je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozena a s ohledem na výsledek řízení, kdy byl žalovaný neúspěšný, přešla poplatková povinnost na žalovaného, který nebyl od placení soudních poplatků osvobozen. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky číslo písm. a) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k citovanému zákonu, a to částkou 1 000 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle § 202 odstavec 2 o. s. ř., neboť tím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.