112 C 296/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného 2) celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalované o 106 792,77 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 36 086,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 36 086,32 Kč za dobu od 2. 6. 2019 do 20. 8. 2020 ve výši 4 299,20 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 36 086,32 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, a to společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 70 706,45 Kč s kapitalizovaným úrokem od 8. 7. 2016 do 20. 8. 2020 ve výši 33 175,96 Kč, s úrokem 18,5 % ročně z částky 104 930,79 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 696 Kč od 24. 5. 2019 do 20. 8. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 68 844,47 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 21. 10. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaných 1) a 2) zaplacení částky 106 797,77 Kč s obchodním úrokem 18,5 % ročně z částky 104 930,79 Kč v kapitalizované výši 33 175,96 Kč za dobu od 8. 7. 2016 do 20. 8. 2020 a s obchodním úrokem z této částky od 21. 8. 2020 do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do 20. 8. 2020 ve výši 10 995,2 Kč a od 20. 8. 2020 z částky 104 930,79 Kč do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 8. 7. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 161 160,14 Kč, který žalovaní vyčerpali tak, že jim byl vyplacen dne 8. 7. 2016 na jimi určené účty. Žalovaní se dostali do prodlení s úhradou splatných splátek úvěru a žalobkyně proto ke dni 23. 5. 2019 prohlásila všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné. Do zesplatnění úvěru žalovaní uhradili 27 řádných splátek po 4 467 Kč a ještě po zesplatnění uhradili další částku 4 464,28 Kč, celkem zaplatili 125 073,82 Kč a tato částka byla použita částečně na úhradu jistiny, smluvních úroků a na úhradu pravidelných poplatků spojených s poskytnutým úvěrem. Ke dni podání žaloby žalovaní dluží na jistině 104 930,79 Kč. Dále žalobkyně požaduje poplatky, které byli žalovaní povinni hradit, a to za základní pojištění úvěru sjednaného pro případ smrti nebo invalidity ve výši 209 Kč měsíčně, kdy za pojištění dlužné poplatky činí 418 Kč za dva měsíce leden a únor 2019, dále jsou povinni hradit poplatky za správu úvěru ve výši 445 Kč za pět měsíců od ledna do května 2019 po 89 Kč měsíčně a kromě toho vyúčtovala žalobkyně žalovaným poplatek ve výši 500 Kč za zaslanou výzvu k úhradě, což za dvě výzvy činí 1 000 Kč. Na poplatcích činil dluh žalovaných 1 863 Kč a tato částka byla ponížena o částečnou úhradu žalovaných, takže nadále dlužné poplatky činí 1 861,98 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizované smluvní úroky ve sjednané výši 18,5 % ročně vyčíslené do 20. 8. 2020 s přihlédnutím k částečným platbám žalovaných v částce 33 175,96 Kč a dále z dlužné jistiny 104 930,79 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalovaných požaduje také kapitalizované úroky z prodlení v zákonné výši, a to z jednotlivých dlužných splátek na jistinu a sankčních poplatků vyčíslené ke dni 20. 8. 2020 v částce 10 995,20 Kč a od 21. 8. 2020 do zaplacení z dlužné jistiny úvěru 104 930,79 Kč. Úvěr byl žalovaným poskytnut k restrukturalizaci jejich dřívějších dosud nesplacených úvěrových kontraktů a žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaných na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných informací získaných od žalovaných, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Úvěr byl schválen v individuálním schvalovacím procesu jako účelově vázaný konsolidační spotřebitelský úvěr. Schvalovatel žalobkyně prověřil a následně vyhodnotil dřívější platební morálku žalovaných, důvod nesplacení předchozích úvěrových kontraktů v řádném termínu, jejich zaměstnání, kvalifikaci příjmů, výdaje domácnosti a další závazky žalovaných vůči jiným peněžním ústavům. Rovněž zkontroloval pravdivost a správnost údajů o žalovaných nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, prolustroval žalované v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra ČR a následně také v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací a v registru zájmového sdružení právnických osob [příjmení]. Tím ověřil s náležitou odbornou péčí všechny rozhodující informace o žalovaných a vyhodnotil možná rizika vztahující se jednak k osobám žalovaných a ke konkrétnímu požadovanému konsolidačnímu úvěru sloužícímu k restrukturalizaci již dříve uzavřených úvěrových kontraktů žalovaných. Při schvalování zjistil příjem žalovaných na základě jimi doložených příjmů 19 800 Kč. Výdaje činily 9 498 Kč s tím, že se jednalo o deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů v domácnosti, včetně vyživovaných členů, které zahrnuje životní minimum, náklady na bydlení, splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Platební kapacita vypočtená systémem a současně ověřená žalobkyní tak byla 10 302 Kč a z ní byli žalovaní schopni hradit poskytnutý konsolidační úvěr po dobu 60 měsíců v částce 4 169 Kč měsíčně. K námitkám 1) žalovaného žalobkyně uvedla, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla mezi žalovanými uzavřena dne 16. 10. 2017, tedy až po sjednání smlouvy o úvěru, a tudíž nelze přihlédnout ke zpětnému účinku této dohody na dříve existující zákonný majetkový režim manželů. Navíc dle § 734 občanského zákoníku platí, že dohodou o vypořádání SJM nesmí být dotčeno právo třetí osoby, zejména věřitele, přičemž dle § 737 odst. 2 o. z. má vypořádání dluhu účinky mezi manžely, z čehož je patrné, že vypořádání dluhu, které si mezi sebou žalovaní smluvně upravili, nemá žádný právní účinek vůči žalobkyni, a tudíž ani na práva a povinnosti žalovaných vyplývající ze smlouvy o úvěru. 2. 1) žalovaný s žalobou nesouhlasil a v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu namítal, že dne 21. 11. 2017 byli rozvedeni dle § 757 občanského zákoníku, přičemž se v souvislosti s tímto rozvodem dohodli na majetkovém vypořádání, které předložili pro účely rozvodu k soudu. V tomto majetkovém vyrovnání se 2) žalovaná zavázala půjčku u žalobkyně uhradit v plné výši a 1) žalovaný převzal další dluhy. 2) žalovaná nějakou dobu půjčku splácela, pak přestala. 1) žalovaný se snažil s žalobkyní komunikovat a usiloval o přepis úvěrové smlouvy na 2) žalovanou, avšak bezvýsledně, neboť v té době, již nebyl úvěr řádně splácen. 3. 2) žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne 10. 12. 2020 se bez omluvy nedostavila. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti 2) žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 130 C 361/2017 má soud za prokázáno, že na základě společného návrhu žalovaných 1) a 2) bylo jejich manželství uzavřené dne 26. 4. 2013 rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v [obec] ze dne 21. 11. 2017 č. 130 C 361/2017-15, který nabyl právní moci 6. 12. 2017, což bylo prokázáno tímto rozsudkem. Pro účely tohoto nesporného rozvodu účastníci předložili dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a úpravě společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 16. 10. 2017 a v rámci této dohody si manželé ujednali, že spotřebitelský úvěr u ČSOB č. účtu [bankovní účet] se zavazuje uhradit v plné výši 2) žalovaná s tím, že splátky činí 4 467 Kč + 95 Kč poplatky za vedení účtu spojeného s úvěrem. 1) žalovaný se zavázal uhradit další v dohodě specifikovanou půjčku od třetí osoby.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázáno, že tato byla sjednána mezi účastníky dne 8. 7. 2016 a žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovaným jako spoludlužníkům zavázaným společně a nerozdílně spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 161 160,14 Kč s tím, že tyto peněžní prostředky mohou být čerpány 8. 7. 2016 jednorázově, a to za účelem předčasného splacení všech peněžitých závazků klientů vyplývajících ze smlouvy sjednané mezi žalovanými a žalobkyní ze dne 23. 4. 2014 a 29. 6. 2015 s tím, že se jednalo nesplacené úvěry ve výši 141 586,84 Kč a 19 570,30 Kč s úroky nebo poplatky úvěru. Úvěr byl dne 8. 7. 2016 poskytnut na účty zde specifikované č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet], jak má soud za prokázáno i z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vedeného u žalobkyně na jméno 1) žalovaného. Úvěr byl sjednán s pevnou úrokovou sazbou 18,5 % ročně, takže celkem měli žalovaní dle této smlouvy uhradit 259 160,02 Kč. Poplatek za vedení základního typu účtu byl sjednán částkou 55 Kč měsíčně a dále byla sjednána částka 89 Kč za správu úvěru s výpisem v papírové formě za každý měsíc, který je splatný k 23. dni v měsíci, stejně tak jako úvěrové splátky. Žalovaní se zavázali splácet úroky s jistinou v 60 měsíčních splátkách po 4 169 Kč (splátka včetně poplatku za pojištění činila 4 467 Kč) splatných vždy k 23. dni v měsíci, počínaje 23. 8. 2016 Poslední splátka měla být uhrazena 23. 7. 2021 Smlouva obsahuje i ujednání o právu věřitele na úroky z prodlení, smluvní pokutu a další důsledky v případě prodlení žalovaných se splácením úvěru, mj. na částku 500 Kč jako poplatek za výzvu k úhradě. Smlouva obsahuje i ujednání o pojištění úvěru s tím, že byla sjednána základní varianta I pojištění pro případ smrti nebo invalidity s měsíční splátkou 209 Kč. Dále bylo ujednáno, že pokud klient ve lhůtě 30 dnů od prvého upomenutí uhradí dluh, je žalobkyně oprávněna jistinu zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení. Žalovaným byly současně předány předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru obsahující základní parametry úvěru, výši čerpání úvěru, splatnost, přehled splátek a další podstatné náležitosti. Součástí smlouvy účastníci učinili také obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry vydané žalobkyní.

6. Ze schvalovacího protokolu vyhotoveného dne 28. 6. 2016 má soud za prokázáno, že tento obsahuje údaje, že byl pořízen k žádosti o úvěr (bez bližší specifikace) a není k němu přiložena ani žádost o úvěr a schvalovatel má v této souvislosti prověřit splnění ústní splátkové dohody, ověřit zaměstnání, kvantifikaci příjmů, výdaje na domácnost, další závazky u jiných peněžních ústavů a důvod nesplácení úvěrů, dále má prověřit [příjmení] a CBCB, aktuální a historické dluhy. Má prověřit výši zaúvěrování, měsíční náklady dluhové služby, dále exekuce na běžném účtu, konkurs, insolvenci. Tyto činnosti dle protokolu zřejmě provedeny byly s tím, že rozhodnutí schvalovatele je takové, že schvaluje konsolidaci na 60 měsíců u úvěru [číslo] [číslo] jako spolužadatel zůstává manželka klienta 2) žalovaná. Poplatek za smluvní dokumentaci bude zaúčtován při realizaci příslušných změn.

7. Z první upomínky ze dne 26. 11. 2018 má soud za prokázáno, že v ní žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné splátky úvěru ke dni 25. 11. 2018 s tím, že tato upomínka je zpoplatněna dle platného sazebníku částkou 300 Kč. Soudu však nebyl předložen doklad o jejich odeslání žalovaným. Dne 10. 12. 2018 žalobkyně vyhotovila pro žalované výzvy k zaplacení dluhu, který činil ke dni 9. 12. 2018 5 179,70 Kč, tato výzva byla dle žalobkyně zpoplatněna částkou 500 Kč s tím, že je zahrnuta v dlužné částce. Ani o odeslání této výzvy žalovaným nebyla soudu předložena žádná listina. Z opakované výzvy k zaplacení dluhu ze dne 7. 2. 2019 má soud za prokázáno, že žalobkyně ji vyhotovila pro oba žalované. Dluh ke dni 6. 2. 2019 činil 8 789,46 Kč a jeho součástí je i poplatek za výzvu ve výši 500 Kč. Nebylo doloženo odeslání těchto výzev žalovaným.

8. Za poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 11. 3. 2019 adresované žalovaným má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalované k úhradě dlužné částky z poskytnutého úvěru s tím, že dluh ke dni 10. 3. 2019 činil 13 811,82 Kč a jeho součástí je také poplatek za výzvu 500 Kč účtovaný dle platného sazebníku poplatku. Tyto výzvy byly žalovaným zaslány doporučeně, jak má soud za prokázáno z dodejek. 1) žalovanému byla výzva doručena 15. 3. 2019 a u 2) žalované se zásilka vrátila žalobkyni zpět s tím, že na uvedené adrese není známa.

9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 5. 2019 má soud za prokázáno, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný v plném rozsahu ke dni 23. 5. 2019 z důvodu jeho řádného nesplacení a žalovaní byli vyzváni k úhradě částky 116 329,17 Kč do 1. 6. 2019 na zde uvedený účet. Toto oznámení bylo 1) žalovanému doručeno 1. 6. 2019 a pro 2) žalovanou byla zásilka dne 29. 5. 2019 uložena na poště a následně vrácena zpět žalobkyni z důvodu nevyzvednutí v úložní době, jak má soud za prokázáno z dodejek.

10. Z historického výpisu účtu [číslo] má soud za prokázáno, že tento obsahuje podrobné údaje o poskytnutém úvěru dne 8. 7. 2016, dále údaje o aktuálních výších nesplacené jistiny, částkách, které byly uhrazeny a na jaké konkrétní položky byly žalobkyni započteny s tím, že podstatné je, že bylo uhrazeno celkem 27 řádných splátek od sjednání úvěru do zesplatnění po 4 467 Kč a dne 10. 12. 2018 byla uhrazena částka 4 464,82 Kč. Další platby již na úvěr prokázány nebyly. Výpis obsahuje i údaje o tom, na jaké konkrétní položky žalobkyně splátky úvěru započetla a vyčíslení poplatků a úroků, avšak s ohledem na závěry níže uvedené, tyto skutečnosti soud pro nadbytečnost již neuvádí.

11. Žalobkyně dále soudu předložila výpis z úvěrového účtu [číslo] z něhož má soud za prokázáno, že tento obsahuje podrobnou specifikaci nesplaceného úvěru s tím, že ke dni zesplatnění úvěru 23. 5. 2019 činila dlužná jistina nesplaceného úvěru 104 930,79 Kč, kapitalizované úroky obchodní činily 9 119,48 Kč, dlužné poplatky činily 1 861,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 341,65 Kč. Ke dni 20. 8. 2020, tedy ke dni podání žaloby, pak byla nesplacená jistina úvěru stejná, obchodní úroky do 20. 8. 2020 činily 33 175,96 Kč, kapitalizované zákonné úroky byly vyčísleny částkou 10 995,2 Kč a dlužné poplatky 1 861,98 Kč.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 8. 2020 má soud za prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala oba žalované k úhradě dluhu ve výši 150 361,59 Kč z nesplacené úvěrové smlouvy do 19. 8. 2020 s tím, že termín splnění byl pro 1) žalovaného do 19. 8. 2020 a pro 2) žalovanou do 20. 8. 2020 a byl žalovaným prokazatelně odeslán, jak má soud za prokázáno z podacích lístků.

13. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: mezi účastníky byla dne 8. 7. 2016 sjednána smlouva o úvěru, na základě které byl žalovaným za účelem konsolidace předchozích úvěrů žalovaných u žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 161 160,14 Kč, který měli žalovaní splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 467 Kč, celkem mělo být uhrazeno 60 splátek, avšak žalovaní zaplatili pouze 125 073,82 Kč, což nebylo žalovanými zpochybněno. Žalovaní 1) a 2) byli pravomocně rozvedeni rozsudkem zdejšího soudu, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2017 a pro účely tzv. nesporného rozvodu se dohodli na vypořádání jejich SJM a zejména závazků tak, že předmětný úvěr doplatí po rozvodu 2) žalovaná.

14. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. Bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o sjednání úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), na základě které žalobkyně jako úvěrující splnila své povinnosti vyplývající z tohoto smluvního vztahu a poskytla žalovaným úvěr v tvrzené výši a žalovaní na tento úvěr uhradili pouze 125 073,82 Kč. Pokud jde o námitku 1) žalovaného o tom, že závazek z této úvěrové smlouvy měla převzít 2) žalovaná, pak soud se ztotožňuje s argumenty žalobkyně, tedy že dohoda o vypořádání SJM, mj. závazků, na základě které měla úvěr, který je předmětem žaloby, převzít ke splacení pouze 2) žalovaná, je vůči žalobkyni neúčinná, neboť vypořádání společného jmění po zániku manželství, tedy i dluhů má ve smyslu ust. § 737 občanského zákoníku účinky jen mezi manžely a tímto vypořádáním nesmí být dotčeno právo třetí osoby. V daném případě tedy má soud za to, že i když účastníci byli rozvedeni formou tzv. nesporného rozvodu, pak jejich dohoda o vypořádání majetku a závazků v SJM je účinná pouze mezi smluvními stranami této dohody, tzn. mezi 1) žalovaným a 2) žalovanou, nemá však účinky vůči věřiteli, tedy žalobkyně, a tato může požadovat úhradu nesplaceného úvěru po obou žalovaných, kteří vůči ní jsou nadále společnými, tedy solidárními dlužníky. Je tedy dána i pasivní legitimace obou žalovaných, kteří byli smluvními stranami smlouvy o úvěru.

15. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků a výši poskytnuté částky se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 a 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (tj. ke dni sjednání úvěrové smlouvy), musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 9 odst. 1 tohoto zákona, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 citovaného zákona pak platí, že není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 zákona nesplnil. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaných při sjednávání úvěru a k prokázání svého tvrzení předložila soudu toliko schvalovací protokol vyhotovený schvalovatelem úvěru. Soud má za to, že tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti nebyla tímto schvalovacím protokolem prokázána, žalobkyně tvrdila příjem žalovaných v částce 19 800 Kč, avšak nedoložila jedinou listinu, ze které by bylo možno učinit závěr, že skutečně příjem žalovaných činil tolik, kolik uvádí žalobkyně. Ve vztahu k výdajům kalkulovaným žalobkyní v částce 9 498 Kč rovněž nebyla soudu předložena žádná listina, nebylo ani tvrzeno, z jakých konkrétních údajů žalobkyně tuto částku vypočetla. Nebyly zejména prokázány náklady žalovaných na bydlení, ani další nezbytné mandatorní výdaje, nebylo zjišťováno zda, popř. kolik mají žalovaní vyživovacích povinností, jestli mají nějaké další závazky u jiných institucí a v jakém rozsahu. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřovala žalované v bankovních i nebankovních registrech, systému [příjmení], avšak o tom soudu nedoložila jediný důkaz. Nedoložila soudu ani případné výpisy z účtu žalovaných týkajících se jejich platební morálky u předchozích úvěrů, které měla dle svých tvrzení zohledňovat. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z tohoto hlediska, přičemž toto poučení poskytuje soud zásadně při jednání. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaných s náležitou a odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 580 o. z. a § 588 o. z., k níž soud přihlíží i bez návrhu. Poskytla-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovaným částku 161 160,14 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jejich straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., které jsou povinni žalobkyni vrátit dle § 2993 o. z. Žalovaní však před podáním žaloby již částečně plnili, a to částku 125 073,82 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 36 086,32 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou žalovaných. Současně soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení z této částky, na které má nárok dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaní byli prokazatelně vyzváni k úhradě dlužné částky v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 5. 2019, které jim bylo zasláno doporučeně a byl zde stanoven termín splnění do 1. 6. 2019, tudíž od 2. 6. 2019 jsou v prodlení a žalobkyni přísluší úroky z prodlení. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení při sazbě 9,75 % ročně činí za dobu od 2. 6. 2019 do 20. 8. 2020 částku 4 299,20 Kč a dále byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 9, 75 % ročně z přiznané částky od 21. 8. 2020 do zaplacení a tuto částku jsou žalovaní povinni uhradit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části, tj. v částce 70 706,45 Kč, kapitalizovaných úroků za dobu od 8. 7. 2016 do 20. 8. 2020 ve výši 33 175,96 Kč a úroků 18,5 % ročně z částky 104 930,79 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl, neboť nároky na tyto částky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Soud rovněž zamítl požadavek žalobkyně na úroky z prodlení kapitalizované za dobu od 24. 5. 2019 do 20. 8. 2020 z jednotlivých dlužných částek, které žalobkyně původně vyčíslila na částku 10 995,2 Kč (viz. doplnění žaloby ze dne 21. 10. 2020 na č.l. 51 spisu, přičemž dle názoru soudu správná výše těchto kapitalizovaných úroků z prodlení činí 13 358,90 Kč, avšak tato skutečnost není podstatná). Tyto úroky z prodlení za uvedené období byly zamítnuty v částce 6 696 Kč, když byly žalobkyni přiznány kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 299,20 Kč, jak je uvedeno výše. Rovněž byl zamítnut požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 68 844,47 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, neboť tato částka žalobkyni přiznána nebyla a tudíž se s ní žalovaní nemohli dostat do prodlení.

16. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť toto právo by měli s ohledem na výsledek řízení žalovaní 1) a 2), avšak 1) žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal a 2) žalované prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.