112 C 296/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 30 981,46 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 959,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 959,72 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 135 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 959,72 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 12 021,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 474,68 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 21,9 % ročně z částky 30 981,46 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 021,74 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou původně doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 30 981,46 Kč s úroky a zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že jí byla [právnická osoba] a.s. smluvně postoupena pohledávka za žalovaným, přičemž této společnosti byla uvedená pohledávka postoupena původním věřitelem společností [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tento původní věřitel s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o povoleném debetu, dle které mu byl poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem 21,9 % ročně, vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Rovněž byl povinen hradit poplatky sjednané ve smlouvě. Žalovaný však úvěr řádně nesplatil, úvěr přečerpal a z tohoto důvodu původní věřitel vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] k okamžitému zaplacení dlužné částky, která činí 30 981,46 Kč na dlužné jistině a 2 609,68 Kč činí dlužné úroky. Kromě toho žalobkyně požaduje sjednaný úrok ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od [datum] do zaplacení. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v návrhu smlouvy o povoleném debetu. Jeho žádost byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. [příjmení] porovnávala příjmy a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta a nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo], včetně akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne [datum] a certifikátů prokazujících podpis účastníků smlouvy, soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla sjednána smlouva o povoleném debetu na běžném účtu, dle které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu vedeném u banky ve prospěch žalovaného č. [bankovní účet], a to do výše povoleného debetu 40 000 Kč se sjednaným úrokem 21,9 % ročně a dále s jednorázovým poplatkem ve výši 200 Kč za poskytnutí, včetně obnovení možnosti čerpat, poplatkem za využití debetu ve výši 90 Kč měsíčně, poplatkem za zaslání upomínky 500 Kč a poplatkem 99 Kč měsíčně za správu běžného účtu. Žalovaný se zavázal čerpat povolený debet kdykoli po dobu účinnosti této smlouvy a nepřekročit jej a pro případ překročení tohoto nepovoleného debetu byla ujednána smluvní pokuta ve výši stanovené ceníkem banky. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s plněním platebních povinností je banka oprávněna odepřít další čerpání úvěru, prohlásit dosud nesplacené částky úvěru, včetně úroků, za splatné, popř. odstoupit od smlouvy o úvěru ke dni uvedeném v oznámení. Smlouva kromě osobních údajů žalovaného (jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo) neobsahuje žádné jiné údaje o žalovaném. Smlouva byla sjednána prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl učiněn prostřednictvím certifikátu dne [datum] a banka dopisem ze dne [datum] současně oznámila žalovanému přijetí návrhu smlouvy o povoleném debetu, čímž došlo k uzavření smlouvy ke dni [datum].

4. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vypracovaného [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal o povolený debet [číslo] ve výši 40 000 Kč a schvalovací proces úvěru proběhl dle schválený a platných interních předpisů banky, kdy klient v době žádosti bance deklaroval zadáním do formuláře banky tyto vstupní informace, banka zohledňovala příjmy žadatele o úvěr, jeho pravidelné výdaje, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na bydlení, domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, dále vyhodnocení rizikových kontrol, celkový skóring klienta, kdy v insolvenčním rejstříku byl bez záznamu, nebyly u něj zjištěny neplatné doklady, na interním black listu byl bez záznamu (zjištěno ze záznamu o prověření žalovaného v CBL ke dni 16. 2. 2018), v BRKI/NRKI měl jen pozitivní úvěrovou historii a v [příjmení] nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. V daném případě klient dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 29 843 Kč a nebylo pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet, proto bylo rozhodnuto [datum], že mu bude úvěr poskytnut.

5. Z mimořádného výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaný měl v období od měsíce října 2018 do doby, než mu byl poskytnut kontokorent – příjem zřejmě z pracovního poměru u [právnická osoba] a ze společnosti [právnická osoba], přičemž tyto příjmy činily v říjnu 2017 celkem 23 915 Kč, v listopadu 19 077 Kč, v prosinci 2018 činily 26 576 Kč, v lednu 2019 činily 26 750 Kč a v únoru 2019 20 263 Kč. Na tento jeho účet žádné další pravidelné platby připisovány nebyly, vyjma jednorázových plateb od jiných subjektů, popř. převodem z jiných účtů. Z výpisu z tohoto účtu žalovaného je patrné, že v převážné míře z něj byly prováděny platby výběrem v hotovosti z bankomatu, platby kartou, a také z něj bylo prováděno přímé inkaso částek v pravidelné výši 5 119 Kč a 4 807 Kč. Z výpisu z tohoto účtu není zřejmé, že by průměrný příjem žalovaného na tomto jeho běžném účtu v období bezprostředně předcházejícím poskytnutí kontokorentu činil 29 843 Kč, jak tvrdí žalobkyně.

6. Z výpisu z osobního účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že od [datum] do [datum] žalovaný z tohoto účtu vyčerpal 220 662,72 Kč, kdy jednak prováděl výběry hotovosti z bankomatu, platby kartou, popř. z tohoto účtu bylo hrazeno inkaso a dále žalovaný za uvedené období na tento účet uhradil částku 201 703 Kč formou příchozích úhrad z jiných účtů či vkladů v hotovosti. Z výpisu z povoleného debetu č. účtu [bankovní účet] bylo zjištěno, že nesplacená jistina úvěru ke dni [datum] činila 39 567,92 Kč a ke dni [datum] činila 30 981,46 Kč, úroky z prodlení činily 2 609,68 Kč. V dlužné částce je kromě nesplacené jistiny úvěru kalkulováno s poplatky za vedení účtu v částce 99 Kč, s dalšími poplatky za výzvy k úhradě či za jiné transakční poplatky a poplatky po splatnosti, rovněž je zde připočítáno úročení úvěru.

7. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne [datum] vyhotovené [právnická osoba] soud zjistil, že v tomto dopisem informovala žalovaného o porušování smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu [číslo] žalovaný byl informován o tom, že z jeho strany došlo k porušení smlouvy a banka ukončila jeho oprávnění čerpat úvěr a prohlásila vyčerpanou částku úvěru, včetně dalších závazků, za okamžitě splatné. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 35 275,14 Kč. Oznámení bylo žalovanému zasláno doporučeně poštou dne [datum], jak soud zjistil z poštovního podacího archu.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] č. 2018 [číslo] byla dle předchozí uzavřené rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] postoupena společností [právnická osoba] pohledávka za žalovaným ze smlouvy o povoleném debetu [právnická osoba] a.s,, jak bylo zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, včetně dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy [číslo] k této smlouvě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba] a.s. žalobkyni, jak soud zjistil z této smlouvy, včetně přílohy k této smlouvě. [právnická osoba] ze dne [datum] vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky pro žalovaného s tím, že novým věřitelem je [právnická osoba] a.s., avšak nebylo prokázáno odeslání tohoto oznámení žalovanému. Dopisem ze dne [datum] oznámila [právnická osoba] a.s. žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky od právního předchůdce [právnická osoba] žalobkyni a toto oznámení bylo žalovanému odesláno doporučeně dne [datum], jak bylo zjištěno z oznámení a ze seznamu odeslaných oznámení 9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 42 091,94 Kč, která byla postoupena [právnická osoba] a.s. z neuhrazené smlouvy [číslo] a tuto výzvu mu zaslala doporučeně dne [datum], jak soud zjistil z této výzvy a podacího archu.

10. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (Ceník produktů a služeb a Všeobecné obchodní podmínky vydané bankou) soud pro nadbytečnost nečiní žádná podstatná skutková zjištění.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ust. § 1824 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu, dle které bylo žalovanému umožněno tímto prostřednictvím čerpat úvěr ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. až do výše 40 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal poskytnutý a vyčerpaný úvěr splatit spolu se sjednanými úroky a poplatky. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že od poskytnutí povoleného debetu (úvěru) jej žalovaný vyčerpal v celkové výši 220 662,72 Kč a uhradil celkem 201 703 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z. a žalobkyně je tedy ve sporu aktivně legitimována 12. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto je třeba také prověřit, a to z hlediska analýzy aktivní i pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uváděla, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které žalovaný uvedl do žádosti o úvěr, přičemž z návrhu na uzavření úvěrové smlouvy podepsané žalovaným žádné bližší údaje o osobě žalovaného a jeho majetkových poměrech nevyplývají. Pokud jde o jeho příjmy, soud akceptuje tvrzení, resp. banka měla možnost tyto příjmy ověřit přímo z osobního účtu, který byl touto bankou pro žalovaného veden, kdy skutečně žalovaný měl dva pravidelné příjmy, a to jednak od společnosti [právnická osoba], jednak od společnosti [právnická osoba] Dle těchto výpisů předložených soudu však nevyplývá průměrný čistý příjem žalovaného v částce 29 843 Kč, když částky, které byly žalovanému těmito společnostmi pravidelně na jeho účet poukazovány, jsou nižší, max. činí okolo 26 750 Kč. Je však možno akceptovat, že příjmová stránka žalovaného byla náležitě prověřena, nicméně v žádném případě nedošlo k náležitému prověření výdajové stránky žalovaného. Pokud je tvrzeno, že žalobkyně zohledňovala stávající splátky úvěru, není uvedeno, v jaké výši, u jaké společnosti byly sjednány, kolik činily splátky měsíčně, jak dlouho bude trvat splátkové zatížení, rovněž není zřejmé, z čeho a jak byly ověřovány náklady na bydlení, domácnost či případné vyživovací povinnosti žalovaného. Pasivní stránka žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních výdajů tedy nijak prověřena nebyla. Je možné, že žalovaný byl prověřován ve veřejně dostupných databázích či registrech a že neměl žádné zjištěné dluhy, nicméně toto dle názoru soudu nepostačuje k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proto nemohla být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě předložit další důkazy k prokázání svého tvrzení o dostatečném prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto poučení soud poskytuje u jednání.

13. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona o spotřebitelském úvěru v platném znění dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 220 662,72 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni již poskytl. Žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 201 703 Kč a je tedy povinen vrátit částku 18 959,72 Kč. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž úrok z prodlení z této částky. Žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván v zesplatňujícím dopise banky zaslaným žalovanému doporučeně dne [datum] bez uvedení termínu splnění. Protože byla výzva zasílána žalovanému s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Podle § 1958 o. z. byl žalovaný po doručení výzvy povinen plnit, ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“. Jelikož v dané věci se jednalo o zaplacení finanční částky v obvyklé výši, lze mít za to, že lhůtou„ bez zbytečného odkladu“ se myslí sedm dnů po doručení výzvy, tedy do [datum]. V tomto rozsahu se jedná o velmi krátkou lhůtu, v níž je nutné provést bezodkladné, neprodlené a okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Uvedená lhůta dle názoru soudu odpovídá také povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni byl proto přiznán zákonný úrok z prodlení z přiznané částky v kapitalizované výši 135 Kč za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Požadavek na přiznání zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 474,68 Kč od [datum] do [datum] byl zamítnut jako nedůvodný, stejně tak jako žaloba ve zbývající části, tj. v částce 12 021,74 Kč s obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě.

14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch ( (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.